Památné výroky

Lulu: „Umíte bejt i rychlej?”

Aragorn: (Drží palantír s Okem.) „Dlouho jsi po mně pátral. Dlouho jsem se ti vyhýbal. Teď už ne.” (Dá před palantír Andúril.) „Hle, Elendilův meč.”

Trixie: „Hoď sebou, Speede, začíná to bejt ošklivý.”
Speed Racer: „Dobře. Sundáme rukavičky.”

Luke Duke: „Co děláš s těma pásovcema?”
Sheeve: „Dělám si z nich helmy. A taky jsou dobrý na polívku.”

(V kostele. Farář má pokřtít malé romské dítě rodiny Ščukových.)
Farář: „A teď bych poprosil občanský průkaz matky.”
(Ze zadních lavic kostela se přesunuje z ruky do ruky dopředu k faráři cizí občanský průkaz. Farář se podívá na podobiznu na průkazu a na přítomnou Ivonu Ščukovou - matku dítěte.)
Farář: „Vy jste Eržika Ščuková?”
Ščuka st.: „Pane faráři. Holka musela zastavit průkazku. To děcko musí taky jest. Eržika je její sestra. Taky Ščuková. Ona jak to splatí, tak vám to přinese ukázat.”
(Ščuka st. se otočí na svou dceru Ivonu.)
Ščuka st.: „Že jo? Slib to panu faráři.”
Ivona Ščuková: „Slibuju, velebnej pane.”

Jarvis: „Sledovat vás při práci je jako vždy zážitek, pane.”

Danny Archer: (na Solomona) „Tak ty jsi rybář? A co takhle chytáš?”
Solomon Vandy: „Ryby.”

Galadriel: „Můj dárek pro tebe, Legolasi, je luk užívaný Galadhrim. Je hoden umění našeho lesního lidu.”

(Simpsonovi se plíží do kostela.)
Marge Simpsonová: „Nerada chodím pozdě.”
Homer Simpson: „A já zase sem. Nestačilo by, že se budu modlit jako o život až na smrtelný posteli?”
Marge Simpsonová: „Homere, někdo uvnitř tě uslyší.”
Homer Simpson: „Jen klid, ti pobožní troubové jsou příliš zaneprázdněni svým modlením ke svému bohu.”
(Otevírá dveře od kostela. Všichni přítomní věřící dotčeně pohledí na Simpsonovi.)

Archie Hicox: „Na co bychom se měli napít, pane?”
Generál Ed Fenech: „Pryč s Hitlerem.”
Archie Hicox: „Ale úplně pryč, pane.”

(Lex vyjde z pokoje, kde mu stará dáma odkázala celý majetek. Na chodbě je celá její rodina.)
Lex Luthor: „Můžeš si ji nechat.” (Sundá si paruku a dá ji malé holce. Ta začne ječet.) „Všechno ostatní je moje.”

Sarah Connorová: „Ty děti vypadají jako spálený papír. Černé, jsou nehybné. Potom je zasáhne ta tlaková vlna a ony se tam rozletí jako listí!”
Dr. Silberman: „Sny o konci světa jsou časté.”
Sarah Connorová: „Není to jenom sen, je to skutečné!”
Dr. Silberman: „Jistě, že vám to připadá skutečné.”
Sarah Connorová: „Dvacátého devátého srpna devadesát sedm vám to bude taky připadat sakra skutečný! Každej, kdo nebude mít opalovací krém s faktorem dva miliony, zažije mizernej den!”
Dr. Silberman: „Jen klid, Sarah.”
Sarah Connorová: „Myslíte si, že jste pěkně v bezpečí, ale už teď jsme mrtví! Všichni! Vy! On! Už jste dávno mrtví! Je vám to jasný? Celej tenhle svět už je pryč!”

(Boris se ptá Sonji.)
Boris Grushenko: „Chodíš teď zrovna s nějakým Rusem, kterého bych mohl znát?”
Sonja: „No, návrhy mi dělal Minskov. Je milý a bohatý. Ale věkový rozdíl je příliš velký. Mně je dvacet osm a jemu osmdesát jedna.”
Boris Grushenko: „No to je moc.”
Sonja: „Až mi bude padesát, tak jemu už sto tři.”
Boris Grushenko: „To je pro muže špatný věk, zpomaluje se.”
Sonja: „A Voskovcovy záměry jsou taky jasné. Ale obchoduje se slanečky, je jimi hrozně cítit. Dokonce mi koupil kolínskou s vůní slanečka.”
Boris Grushenko: „Tak proto se ta kočka za tebou pořád táhne.”

(Sméagol se postupně mění v Gluma.)
Sméagol: „A my jsme plakali, milášku. Plakali jsme, že jsme tak sami. Dobře. A tak bychom chtěli, abychom tu měli šťavnaťoučkou rybičku. A zapomněli jsme, jak chutná chleba... jak šumí stromy... jak hladí vítr. Zapomněli jsme i, jak se jmenujeme. Můj... milášku.”

Dave Karnes: „Je to, jako by udělal Bůh oponu z kouře, která nás chrání před tím, abychom viděli, na co ještě nejsme připraveni.”