Památné výroky

(Komisař Rizzo je v obchodě s koberci. Sedí na smotaném koberci, který se začne hýbat a ozývají se z jeho útrob zvuky.)
Komisař Rizzo: „Kdo je to?”
(Komisař Rizzo si stoupne a rozmotá koberec. Z jeho útrob se vykutálí svázaný Caputo v klobouku a v dlouhém plášti.)
Komisař Rizzo: „Co jsi dělal v koberci takhle vymóděnej? Copak prší?”
Caputo: „Ne, na tom nesejde, ale měl byste se mírnit v jídle. Málem bylo po mně.”
Komisař Rizzo: „Já dobře věděl, že jsi pode mnou.”
Caputo: „To je bašta, mít na sobě dva metráky.”

Joshamee Gibbs: „Máte, co jste chtěl najít.”
Kapitán Jack Sparrow: „Hmm.”
(Zamává kouskem pergamenu.)
Joshamee Gibbs: „Kapitáne, posádka, a tím myslím i sebe, očekávala přece jen něco... blyštivějšího. S tím ostrovem Isla de Muerta to šlo na levačku. Moře ho pohřbilo i s pokladem.”
Leech: „Všude nás pronásleduje Královský námořnictvo.”
Marty: „A hurikány!”
Joshamee Gibbs: „A navíc... navíc jsme už dlouho neprovedli nějakej pořádnej pirátskej kousek.”
Kapitán Jack Sparrow: „Blyštivějšího?”

John: „John Wayne, filmová hvězda. To by šlo.”

(Jerry cítí pití, které dal Mr. Lee Barrymu.)
Jerry Gabrewski: „Co to tu tak hrozně smrdí?”
Barry: „Já nevím.”
Jerry Gabrewski: „To musí někde čistit kanály.”

Gandalf Šedý: „Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A spousta umírá a zasluhuje život. Můžeš jim ho dát, Frodo?”
(Frodo sklopí oči.)
Gandalf Šedý: „Potom nevynášej rozsudky příliš horlivě. Ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců. Srdce mi říká, že Glum má ještě sehrát nějakou roli, dobrou či zlou, než bude konec.”

(Z vedlejší jeskyně vyletí netopýři.)
Juno: „Jeden netopýr, dva netopýři... Padesát netopýrů. Ho, ho, hó!”

Láďa Bajza: „Nic, lautr nic se tady nezměnilo.”
Paní Bajzová: „Jak to, že ne, kupec Bumbrle se položil.”
Petr Bajza: „Jak to položil? Ten se snad oběsil, ne?”
Paní Bajzová: „Napřed se položil, pak oběsil.”

Vendelín Bajza: „Tak maminko, tady ho máme.”
Láďa Bajza: „Nazdar mami.”
Paní Bajzová: „Ládíčku, seš celej pohublej.”
Láďa Bajza: „To snad ne.”
Paní Bajzová: „A pusu mi nedáš?”
Láďa Bajza: „Já jsem se dneska holil, takže škrábu.”
Paní Bajzová: „Aha.”

Maxová: „Každý ví, že ve jméně Praha píšeme velké P, ale pozor ve slově pražský píšeme malé p. Stejně tak je to se jmény ostatních měst.” (Píše na tabuli další název města.) „Kdo půjde napsat přídavné jméno?”
(Hlásí se Eda Souček.)
Maxová: „Edo, pojď.” (Pískání.) „Rosenheime, aspoň mi tu nehvízdej, nejsi na pastvě.” (K Edovi.) „Správně, posaď se.”

Kaprál: „Pozor!”
Petr Máchal: „Na co?”
Kaprál: „Já ti dám na co! Já ti ukážu! Zahoď to poleno! No tak!”
(Petr ho zahodí).)
Kaprál: „Tohle že jsou přišitý knoflíky? Tohleto? Seber je, no!”
(Kaprál mu shodí hranici).)
Kaprál: „Spadlo ti to, seber to!”

(V náklaďáku stále brečí malé dítě.)
Mladší policista: „Můžete ztišit to dítě?”
Stano: „Jak ztišit dítě? To není rádio. To je živý tvor.”
Mihajli: (o dítěti) „Nemá rád fízly.”
Starší policista: „Co jste řekl?”
Mihajli: „Ale... že nebrečí jenom, když hrajeme.”

(Shinzon byl na druhé lodi a během bitvy rozhodně neměl čas pro transport.)
Shinzon: „Přijďte za mnou do své pracovny.”

Vědecký důstojník Dat: „Dámy a pánové a pozvané mezipohlavní druhy.”

Cleveland: „Nikdo není nervózní!”

Dr. Erik Selwig: „Je to úžasná teorie, Jane. Ale vědecká obec něco takového nepřijme. Ne bez jasných důkazů.”
(Vteřinu nato se před nimi objeví Thorovi kámoši v asgardském oblečení.)