Památné výroky

Simona: „Nazdar, ženy, nesu radost! Koupila jsem ti knížku: ‚Nový život po padesátce.’”
Renča: „Tolik mně není.”
Simča: „No rozhodně se toho jednou dožiješ.”

???: „Kontrola dokladů.”
???: „Moment, moment, já to vyřídim, nechte to na mně. Nevotravuj, špekoune!”

Mimi šéf: „Průměrné batole stráví 50 hodin ročně na nočníku. Já jsem šéf, tolik času nazbyt nemám.”

Lumír: „Kde je máti?”
Vilma: „Podíváme se, kam se asi...”
(Nyklová je schovaná pod pultem.)
Lumír: „Co tam děláš?!”
Nyklová: „Rohlíky jsem...”
Lumír: „Ty si dole hraješ s rohlíkama?!”

Hana: „Z karty, co jste půjčil Vildovi, zmizelo 150 tisíc.”
Janek: „No... dovolil jsem mu koupit z mojí karty něco pro Sylvu, ale existuje kabelka za 150 tisíc?”
Hana: „Tak určitě existuje, ale rozhodně ji neprodávají u zlatníka.”

Simča má opičku za krkem.
Simča: (na Jiřího Kreuzera) „Nene, nehoupat, to není dobrý...”

Servírka: „Vy jste maminka pana Linharta?”
Hana: „Ne, babička.”

Kámen: „Kdybych se nevrátil, postarej se o děti.”
Gi: „Žádné nemáme.”
Kámen: „Tak budeš mít víc času na sebe.”

Lumír: „Čau, máti, co zas chceš...”
Matka: „No, Lumírku, já bych ti chtěla dát peníze na ty pozemky, ale jak vidím, tak asi nechceš...”
Lumír: „No, máti, no, máti, ty seš dobrá...” (Obejme ji.) „No jasně, že chci, hele, a nepůjdem na oběd? Já mám hlad jako vlk.”

(Zdeněk pustil Pavlu dovnitř, teď s celou famílií v trapném tichu čeká, než přijde Štěpán.)
Pavla: „Pořád si nemyslím, že bychom si měly tykat.”
Lída: „Tykám jenom já tobě. Ty na něco takovýho vůbec nemysli.”

(Rozhovor Jardy s Lenkou na to, co řekne Miriam na článek v Sešupu.)
Jarda: „Miriam se může chovat jakkoliv, třeba jako jaderná hlavice.”

Simona: (naštvaně) „Pepane, ten byt bude po těch zombiích čistej jako v inkubátoru, jasný?”
Pepan: „Jo jo, jasný, ale nevyváděj prosím tě...”
Simona: „Já že vyvádím...” (Přimotá se k tomu Pešek.) „... Pane Pešku, řekněte mu něco, já že vyvádím, dyť ty bestie mě chtěly sežrat, řekněte mu něco a zaškrťte ho, nebo to udělám sama.”
Pešek: „Takže to ty máš ty bestie v baráku, jo? Já jsem říkal, že...”
(Simona odhodí Peška na Pepana.)
Simona: „Pane Pešku, zaškrťte ho...”
(Potom nastane několik vteřin nejasného řvaní každý na každého. Až nakonec Pešek zařve.)
Pešek: „Ticho!”
(Simona radši uteče.)

(Jarda nakupuje u Nyklové.)
Nyklová: „Paní profesorka musí mít radost, že syn udělal štěstí - vzdělaná, hezká, chytrá a ještě hodná, to je úplná soupravička.”

Psycholožka Kudláková: „Václave, už je ten blboun pryč?”

???: „Chtěla bych s tebou padat volným pádem.”
Maisner: „To bych si radši neotevřel padák.”