Památné výroky

Vojín Vtipálek: „Mrtví ví jen jednu věc: Je lepší zůstat na živu.”

Psychiatr: „Měly by se postavit útulky pro blbce, ale představte si, jak by ty budovy musely být velké...”

Sunny: „Tady bláznům někdo dokonce šéfuje!”

Major Průcha: (do telefonu) „Cože? Jaký ženský? Na jakým záchodě?”
(Tůma se začne usmívat.)
Major Průcha: (do telefonu) „Podívejte se, Koubu chytli před hodinou kus od Lipovce, ano?! Udělejte si tam pořádek a nemotejte mi hlavu, ano?! Jsou to cvoci, lháři a bordeláři! Konec!”
Kapitán Tůma: „Copak? Něco nového?”
Major Průcha: „Jsou to cvoci, lháři a bordeláři, už jsem řekl.”

(Šerif J. W. Pepper právě zjistil, koho v člunu honil. Byl to James Bond, který přijel do přístavu. Tam je i louisianská policie a Felix Leiter.)
Šerif J. W. Pepper: (na Jamese Bonda) „To je ten syčák. Kdo si myslíš, že seš? Strůjce soudnýho dne? My tu máme dost silnou klec na takovou zvěř, jako seš ty!”
Felix Leiter: „Kapitáne, poučte šerifa.”
Kapitán policie: „J. W., na slovíčko.”
(Kapitán policie se šerifem J. W. Pepperem odejdou stranou.)
Kapitán policie: „J. W., tady ten chlapík je z Londýna, z Anglie. Je to Angličan a pracuje s našima. Něco jako tajnej agent.”
Šerif J. W. Pepper: „Tajnej agent? Na čí straně?”

Monty: „Zmije smrtící je ten nejpřátelštější a nejméně nebezpečný tvor z celé zvířecí říše.”

Angie: „Věřte tomu, nebo ne, ale nebyla jsem na střední populární. Nechodila jsem s fotbalistou, neotěhotněla...”

George Harrison: „Kam jdeš?”
John Lennon: „Řekl nám, ať zůstaneme? Tak jdeme!”

(Na Leeho.)
Tool: „Mohl bych ti na hlavu vytetovat Šarlotinu pavučinku.”

Gandalf Bílý: „Šedý poutník. Tak mi říkávali. Po tři sta lidských životů již chodím po Zemi a nyní nemám čas.”

(Sophie přijde do bistra, kýchne a praskne jí voda. A to hodně.)
Sophie: (zcela v klidu) „Myslím, že mi praskla voda.”

Calvin Candie: „Jak se rozhodnete, doktore?! Co?! Jak se rozhodnete?!”
Dr. King Schultz: „Smím zvednout ruce ze stolu, abych si ze saka vyndal peněženku?”
Calvin Candie: „Ano, smíte...”

Madison: „Jeden z amigos nám dal adios.”

Michael: „Byl jsem na studentský spolky příliš vážnej.”
Kim: „Bylo ti dvacet devět i v devatenácti.”
Michael: „Kdybych šel zas na školu, už bych věděl, že studijní průměr je pak každýmu ukradenej.”

(U výslechu.)
Mary O’Brianová: „Nerozumím tomu. Čas mého zpopelnění je určený. Proč jste tu?”
(Začne houkat siréna a Johnovi pípat hodinky - čas vzít si Prozium, ale on si ho nevezme.)
Mary O’Brianová: „Vy neberete dávku? Bože... Co... Co budete dělat?”
John Preston: „Nevím.”
(Oba pláčou, dotknou se lehce prsty.)