Památné výroky

John Spartan: „Nevím jestli to víte, ale došel vám toaletní papír.”
Policista: „Toaletní papír? On řekl toaletní papír?”
Lenina Huxley: „Ve 20. století používali toaletní papír.”
John Spartan: „Jsem rád, že se bavíte, ale tam, kde má být toaletní papír, je přihrádka s třemi mušlemi.”
Policista: „On neví, jak se používají tři mořské mušle!”

(Max a Caroline stojí frontu na cronuty. Do Max narazí jedna žena.)
Žena: „Pohni, zlato. Musíš vyplnit díru.”
Max: „To bych ráda, kdybyste se nesnažila vyplnit moji díru. Co se změní? Beztak budete čekat stejně dlouho. Za třicet let všichni umřeme na rakovinu z wi-fi záření.”

Plukovník Hart: „Knox býval veterinářem, takže si hraje na doktora. Radím ti, abys radši neonemocněl.”

(Ředitel školy si prozpěvuje. Ťukání na dveře.)
Školník Hadraba: „Pane řediteli, je tady ta nová kuchařka.”
Ředitel školy: „Ale to je výborné. Ať jde dál, pane školník.”
Školník Hadraba: „Ať jde dál, že jo.”
Cibulka: (převlečený za ženu) „Dobrý den, pane řediteli. Já jsem Cibulková.”
Ředitel školy: „Roubal, ředitel školy.”
Cibulka: (převlečený za ženu) „Květuška.”
Ředitel školy: „Krásný jméno. Tak vy byste u nás ráda vařila, že jo?”
Cibulka: (převlečený za ženu) „Ano, ano.”
Ředitel školy: „No to mi konečně spadl kámen ze srdce, tedy ovšem, byl bych rád, kdybyste nastoupila již zítra. Abyste rozuměla, očekáváme velice důležitou návštěvu.”
(Kňučení opice.)
Ředitel školy: „Jak prosím? Já jsem nerozuměl.”
Cibulka: (převlečený za ženu) „Hu, hu. Beze všeho, pane řediteli. A v kolik hodin?”
Ředitel školy: „Ráno kolem šesté.”
Cibulka: (převlečený za ženu) „Poroučím se.” (Odejde.)
(Ředitel školy si prozpěvuje.)

Harlan Ogilvy: „Teď budeme z podzemí vylézat zase my!”

Dědek: „Je mi sedmdesát pět let, ale ještě nikdy jsem neviděl jet cikánku na kole.”

Quentin: „Takže tě sem máma poslala v naději, že tě trocha čerstvého mořského vzduchu napraví?”
‚Mladej’ Carl: „Tak nějak.”
Quentin: „Velkolepý omyl.”

Caroline: „Potím se jak pašerák na hranicích.”

(Jim a Megan vzali z rakve klíč.)
Jim Evers: „Ta cikánka vyšilovala a přitom to byla brnkačka.”
(Za nimi vstane z rakve mrtvola.)

Caroline: „Max, mám pocit, že se mi všichni dívají na dekolt.”
Max: „Vítej v klubu. Znám to už od devíti.”

Conrad Van Orton: „Pro tebe.”
Nicholas Van Orton: „To jsi nemusel.”
Conrad Van Orton: „Co můžeš dát člověku, který má... všechno?”
Nicholas Van Orton: „Celoplošné rekreační služby. Golfové hole už mám.”
Conrad Van Orton: „Zavolej tam.”
Nicholas Van Orton: „Proč?”
Conrad Van Orton: „Změní ti život na zábavu.”
Nicholas Van Orton: „Na zábavu?”
Conrad Van Orton: „Vždyť víš. Viděl jsi už lidi bavit se.”

Robert Clayton Dean: „Jste připravenej na rychlej útěk?”
Edward ‚Brill’ Lyle: „Jo, protože jsem tě potkal.”

Hlasatel: „Victor van Dort si užívá s mrtvolou. Zničená nevěsta si vezme neznámého boháče.”
Hildegarda van Dortová: „Neznámého boháče? To snad ne?”
Mayhew van Dort: „Éé. Neříkal s mrtvolou?”
Hildegarda van Dortová: „Ale neblázni! Která mrtvola by si tak vzala našeho Victora?”

(Max si utahuje z loutkaře a jeho loutky.)
Loutkař: „Och, vy jste jedna z nich. Žena, co není na divy.”
Max: „To není pravda. Divím se, že zaplatíte nájem.”

(Rambo je na základně v Thajsku.)
Marshall Murdock: „Procházel jsem si vaše záznamy. Je to vážně zajímavé čtení.”
(Marshall Murdock otevírá Rambovu složku ležící na stole a čte obsah.)
Marshall Murdock: „Rambo, John J. Narozen šestého sedmý čtyřicet sedm v Boey, Arizona. Indiánsko-německého původu. Pořádně pekelná kombinace.”