Památné výroky

(Jedou ve vlaku, Adam, Michal a Pepa hrají karty, děti spí vedle v kupé. Přijde Kačenka.)
Kačenka Horáková: „Tati...”
Albert Horák: „Kačenko, až ráno a žádný odmlouvání.” (Kačenka odchází.) „Zvládnout děti, to chce talent.”
Pepa Bednář: „Bohužel ženám talent tohoto druhu naprosto chybí.”
Michal Adámek: „Řekněme si to otevřeně, přátelé, naše ženy to vlastně s dětmi vůbec neumí.”
(Přijde Dášenka.)
Dášenka Adámková: „Tati, prosím tě...”
Michal Adámek: „Dášenko, ani slovo a spát. Huš, huš!” (Dášenka odchází.) „To jsou ještě pozůstatky nedůsledné výchovy jejich matky.”
Albert Horák: „Ničeho se nebojte, přátelé, my nejenom, že máme talent, my si zvolíme i taktiku. Co to budu opisovat, já vám slibuju, že tak skvělý týden jste nikdy v životě nezažili.”
(Přijde Pepíno.)
Pepíno Bednář: „Tati, prosím tě!”
Pepa Bednář: „Pepíno, už toho máme dost!”
Pepíno Bednář: „My taky, Matýsek se posral!”
Pepa Bednář: „Durch?”

Ben: „Na mé rohožce je mimino! Jak se sem dostalo?”
Danny: „Nevím, ale ať už ho tu nechal kdokoliv, nemohl se dostat daleko.”
Ben: (Vybíhá dohnat matku.) „Zůstaň tady, mimčo. Nenechte ji, aby utekla!” (Později se vrátí.) „Jen tak mimochodem, na ženu, která právě porodila dítě, se pohybuje pozoruhodně rychle.”
Tucker: „Bene, musíš se uklidnit. Jsem si jistý, že to není ani tvoje dítě.”
Ben: „Jasně, klidně by mohlo být tvoje, že?”
Tucker: „Ani ne, ne.”

Nathan: „Já se o všechno postarám, a ty jenom přijdeš.”
Allison: „Učesaná a nalíčená. Bože, vždyť já nemám šaty!”
Jo: „Půjdu je s tebou vybrat.”
Nathan: „Jsou to šaty, ne neprůstřelná vesta.”

Mort Rainey: „Tohle není můj krásný dům. Tohle není moje krásná žena. Už ne!”

Luke Skywalker: „Nejde to, je moc velká.”
Mistr Yoda: „Velikost o tom nerozhoduje, na mě se dívej. Soudíš mě snad podle velikosti? To však bys neměl dělat. Se mnou je totiž síla, ten nejmocnější spojenec. Síla života pomáhá růst. Její energie je kolem nás a my jsme jí všichni osvíceni, hochu. Ne, v tomto těle musíš cítit sílu kolem sebe. Tady v tobě, ve mně, ve stromě, v kameni, všude. Ano, i v této vodě, v močálech a ve tvé lodi.”
Luke Skywalker: „Nevěřím, že je to možné.”

(Odstartuje raketa s motorem založeným na zařízení, které poslalo několik postav do 50. let.)
Jack: „Přemosťující zařízení? To je dar, co dává a dává.”

Padawan Obi-Wan Kenobi: „V jednom jste měl pravdu, mistře. Vyjednávání bylo krátké.”

Caroline: „Já mám jít pro džusy?”
Bebe: „Bože, jsem stroj na špatné zprávy.”

(Stranické konzilium rozumuje nad nočními událostmi.)
Tajemník Kudrna: „My zde stojíme, soudruzi, před problémem, který lidské vědomí dosud neobsáhlo.”
Referent Dr. Tomeček: „Z historického hlediska je to také velmi zajímavé. Pakliže se prokáže, že Perchta z Borštejna skutečně existovala...”
Tajemník Kudrna: „Vždyť to přece sama říkala. Krucinál, my to nemůžeme furt takhle komplikovat.”
Referent Dr. Tomeček: „Ale to ještě nemusí být důkaz. Osobní vzpomínky jsou leckdy silně subjektivně zabarveny.”

Sherlock Holmes: „Nesahat! Všechny věci jsou tam, kde mají být. Jako vždycky.”

(Henry je zabraný do Facebooku a volá mu Eliza.)
Eliza: „Henry? Facetimujeme.”
Henry: „No jo, vidíš to.” (Dál si čte na Facebooku.)
Eliza: „Jenom ti chci říct, že jsem dala na tvou radu a vstoupila do knižního klubu. Jsem teď v Armádě spásy a snažím se vybrat něco asexuálního na sebe, k tomu čtení. Co říkáš na tohle?” (Ukáže mu svetr.)
Henry: „Neměla bys číst místo starání o to, co budeš mít při čtení na sobě?”
Eliza: „No, už jsem na osmé straně. Nebaví mě to. A zapomněla jsem ti říct, že jsem včera celý den neodepsala Freddymu. A to mi poslal asi pět zpráv. Trochu zoufalý, ne?”
Henry: (Nevšímá si jí.) „Bože, proč mě máma pořád šťouchá?”

Max: „To je jak špatný film z 80. let. Nevím, jestli mám chodit s Jamesem Spaderem, nebo naučit tohle město tančit.”

Max: „Sloužím v tomhle buranově teprve krátce, jsem tu jen na zaučení. Jo, džob u dálniční policie, to je to pravý vořechový! To byl vždycky můj sen! Teda, řeknu vám...”
Frank: „Klidně mel dál, ale dej mi vysílačku.”

Aldo Raine: „Až se dostanete do maléru, co máme dělat my? Sázet si na výsledek?”

Sir Leigh Teabing: „Je tak pozdě, že už je skoro brzy.”