Památné výroky

Dědeček Lukeš: „Pojď si cvrnknout... Kuličky!”
Ticháček: „Teď nemůžu, nemám čas, musím do práce. Ale večer, až se vrátím, tak si cvrnknem, jo? Večer. Udělejte zatím ďolík.”

(Masérka sleduje rentgen žeber. Do místnosti vchází James Bond.)
James Bond: „To jsem já?”
Masérka: „Ano.”
James Bond: „Nikdy bych sám sebe nepoznal. Vypadám zdravě?”
Masérka: „Až příliš. Sundejte si ten župan, prosím.”
James Bond: „Neříkáte to tak, že to myslíte vážně.”

Šéfová: „Tome, jak vám je?”
Tom: „Celkem to jde, šéfová... co je se Semirem?”
Šéfová: „Má zlomenou ruku, ale už zase všechny diriguje.”

(Liam se schovává za kulisou na pódiu.)
Liam: „Půjdu se podívat ven.”
(Vyleze na pódium a fanynky v hledišti začnou křičet. Liam rychle utíká zpátky za kulisu.)
Liam: „Blbej nápad...”

Hotte: „Pozor na mostě! Řítí se na vás letadlo!”
Frank: „Hotte, vymysli si něco lepšího... na tohle ti neskočím.”

Profesor Morgan: „Tak jo. Shakespeare je bílej a mrtvej. Ale vyznal se. Berem ho na milost.”

(Danny se nastěhuje k Benovi a Tuckerovi.)
Ben: (na Dannyho) „Jsi rodina. Můj byt je i tvůj byt, chlape.”
Tucker: (Přitáhne obří kufr.) „Prakticky vzato je to můj byt! Dobře, a až příště řeknu: ‚Počkej, já ti s tím pomůžu’, zkus říct: ‚Ne, díky, to je dobrý.’”

Senátorka Padmé Amidala: „Musí to být těžké, být Jedi. Nesmět navštěvovat místa, která máš rád, dělat, co máš rád...”
Padawan Anakin Skywalker: „Být s lidmi, které mám rád.”
Senátorka Padmé Amidala: „Mít někoho rád? Myslela jsem, že to nesmíte.”

(Velitel Boden oznámí, že budou mít skříňky po dvojicích a můžou si vybrat, s kým budou sdílet skříňku.)
Otis: „Prosím vás, kdokoliv, jen ne Cruz.”
Cruz: „Já budu s Otisem.”
Otis: „To nemyslel vážně.”

(V Káhiře.)
Bodo: „Páni, konečně jsem zase v Africe.”
Caputo: „Poslouchej, tobě se vážně líbí Afrika víc než Neapol?”
Bodo: „Caputo! Afrika, to je přece moje vlast.”
Caputo: „No, tak já ti ji ukážu. Podej mi ruku, nebo mi frnkneš.”

(Augustus nabízí Karlíkovi čokoládu.)
Augustus Gdoule: „Nechtěl bys čokolate?”
Karlík Bucket: „Jasně.”
Augustus Gdoule: „Tak sis ji měl přinýst!”

(Při první hodině obrany proti černé magii.)
Zlatoslav Lockhart: „Dovolte mi, abych vám představil nového učitele obrany proti černé magii. Mě. Zlatoslav Lockhart, nositel Merlinova řádu třetí třídy, čestný člen Ligy na obranu proti černé magii a pětinásobný vítěz ceny Týdeníku čarodějek v soutěži o nejkouzelnější úsměv. Ale o tom teď nemluvím. Tu smrtonošku v Bandoru jsem nezahnal úsměvem.”
(Zasměje se.)

Loki: „Víte, co činí člověka mravným? Strach.”

(Tomáš pomáhá Saše s Iviným domácím úkolem. Zazvoní telefon z obchodu, zvedne to Iva.)
Iva: „Haló. Co? A kdo?” (Otočí se na Tomáše.) „Hele, volá nějakej cizí pán z obchodu.”
Tomáš: „A co říká?”
Iva: „Nic. Pláče.”
Tomáš: (Má nohy v lavoru.) „Boty!”
(Iva s Tomášem dorazí do obchodu, kde už jsou jen Ozzák a Marcelka.)
Tomáš: „No, tak vidím, že jste se tady už začali zařizovat. Tak, kde je ten pán, co tady plakal?”
Marcelka: „Vyštval ho!”
Ozzák: „Ty vole, chtěl Madonnu!”

Frank: „Kdy už se dostaneš k mým kvalitám?”
Susanna: „Já tam ty svoje taky nevidím.”
Frank: „No, já to dělám jako ve škole. Ty těžký věci si nechávám na konec.”