Památné výroky

Šéfová: „Tome, jak vám je?”
Tom: „Celkem to jde, šéfová... co je se Semirem?”
Šéfová: „Má zlomenou ruku, ale už zase všechny diriguje.”

(Liam se schovává za kulisou na pódiu.)
Liam: „Půjdu se podívat ven.”
(Vyleze na pódium a fanynky v hledišti začnou křičet. Liam rychle utíká zpátky za kulisu.)
Liam: „Blbej nápad...”

Hotte: „Pozor na mostě! Řítí se na vás letadlo!”
Frank: „Hotte, vymysli si něco lepšího... na tohle ti neskočím.”

Profesor Morgan: „Tak jo. Shakespeare je bílej a mrtvej. Ale vyznal se. Berem ho na milost.”

(Danny se nastěhuje k Benovi a Tuckerovi.)
Ben: (na Dannyho) „Jsi rodina. Můj byt je i tvůj byt, chlape.”
Tucker: (Přitáhne obří kufr.) „Prakticky vzato je to můj byt! Dobře, a až příště řeknu: ‚Počkej, já ti s tím pomůžu’, zkus říct: ‚Ne, díky, to je dobrý.’”

Senátorka Padmé Amidala: „Musí to být těžké, být Jedi. Nesmět navštěvovat místa, která máš rád, dělat, co máš rád...”
Padawan Anakin Skywalker: „Být s lidmi, které mám rád.”
Senátorka Padmé Amidala: „Mít někoho rád? Myslela jsem, že to nesmíte.”

(Velitel Boden oznámí, že budou mít skříňky po dvojicích a můžou si vybrat, s kým budou sdílet skříňku.)
Otis: „Prosím vás, kdokoliv, jen ne Cruz.”
Cruz: „Já budu s Otisem.”
Otis: „To nemyslel vážně.”

(V Káhiře.)
Bodo: „Páni, konečně jsem zase v Africe.”
Caputo: „Poslouchej, tobě se vážně líbí Afrika víc než Neapol?”
Bodo: „Caputo! Afrika, to je přece moje vlast.”
Caputo: „No, tak já ti ji ukážu. Podej mi ruku, nebo mi frnkneš.”

(Augustus nabízí Karlíkovi čokoládu.)
Augustus Gdoule: „Nechtěl bys čokolate?”
Karlík Bucket: „Jasně.”
Augustus Gdoule: „Tak sis ji měl přinýst!”

(Při první hodině obrany proti černé magii.)
Zlatoslav Lockhart: „Dovolte mi, abych vám představil nového učitele obrany proti černé magii. Mě. Zlatoslav Lockhart, nositel Merlinova řádu třetí třídy, čestný člen Ligy na obranu proti černé magii a pětinásobný vítěz ceny Týdeníku čarodějek v soutěži o nejkouzelnější úsměv. Ale o tom teď nemluvím. Tu smrtonošku v Bandoru jsem nezahnal úsměvem.”
(Zasměje se.)

Loki: „Víte, co činí člověka mravným? Strach.”

(Tomáš pomáhá Saše s Iviným domácím úkolem. Zazvoní telefon z obchodu, zvedne to Iva.)
Iva: „Haló. Co? A kdo?” (Otočí se na Tomáše.) „Hele, volá nějakej cizí pán z obchodu.”
Tomáš: „A co říká?”
Iva: „Nic. Pláče.”
Tomáš: (Má nohy v lavoru.) „Boty!”
(Iva s Tomášem dorazí do obchodu, kde už jsou jen Ozzák a Marcelka.)
Tomáš: „No, tak vidím, že jste se tady už začali zařizovat. Tak, kde je ten pán, co tady plakal?”
Marcelka: „Vyštval ho!”
Ozzák: „Ty vole, chtěl Madonnu!”

Frank: „Kdy už se dostaneš k mým kvalitám?”
Susanna: „Já tam ty svoje taky nevidím.”
Frank: „No, já to dělám jako ve škole. Ty těžký věci si nechávám na konec.”

Plukovník Zaysen: „Pokud nám dáte informaci o dalších Stingerech, které chcete dodat, mohlo by nás to odsud dostat oba dva. Nakonec, to, co všichni chtějí, je mír.”
Plukovník Samuel Trautman: „V Kremlu mají smysl pro humor.”

Frank: „Ptám se tě naposled. Jak se jmenuješ? A kde sis zamazal bundu od krve?”
Jonas: „Trhni si nohou, poldo, chci mluvit se svým právníkem.”