Památné výroky

(Dcerka opět volá na recepci.)
Dcerka: „Tede, ahoj. Tady je Sára.”
Ted: „Kdo je mrtvý? Nikdo? Sláva. Proč obtěžuješ?”
Dcerka: „Chci vám pouze sdělit, že to ty pokojské pěkně flákaj. Nechaly v šuplíku pěknej binec... Jehlu a stříkačku. Co kdyby se to dostalo do rukou dětem? Nebo to patří k vybavení pokoje? Pošlete sem někoho, ať to tu uklidí.”

Kapitán John H. Miller: „Chci Reibena, Jacksona, Wadea, Beasleye a Caparza.”
Seržant Mike Horvath: „Beasley je mrtvej.”
Kapitán John H. Miller: „Tak Mellishe. Umí někdo francouzsky?”
Seržant Mike Horvath: „Nevím o nikom.”
Kapitán John H. Miller: „A co Talbot?”
Seržant Mike Horvath: „Dneska ráno.”

Major Samuels: „Generále, plukovník Jack O’Neill.”
Plukovník Jack O’Neill: „V záloze.”
Generálmajor George S. Hammond: „To vidím. Tohle je má poslední štace, rovnám si myšlenky, možná napíšu i knihu. Co vy? Pomyslel jste někdy na to, že byste napsal knihu?”
Plukovník Jack O’Neill: „Ano, pomyslel. Ale pak bych musel zastřelit každého, kdo by ji přečetl.”
(Generál Hammond se na O’Neilla zadívá.)
Plukovník Jack O’Neill: „To byl vtip, pane. Většina toho, co jsem dělal, byla přísně tajná.”
Generálmajor George S. Hammond: „Ano, ovšem.”
Plukovník Jack O’Neill: „Major říkal něco o hvězdné bráně.”
Generálmajor George S. Hammond: „Jdete k věci, to je dobře. Pojďte.”

Caroline: (Přiřítí se do kanceláře a potká Bebe.) „Dobrý den, Bebe.”
Bebe: „Dobrej.” (Uvidí skvrny.) „Proboha, co se vám stalo?” (Zarazí se.) „Doktor mi řekl, že nesmím celý měsíc slyšet špatné zprávy.”
Caroline: „Omlouvám se za to, jak vypadám. Okradli nás v metru a pak mě někdo polil horkou kávou. Tak jsem se pokusila ty skvrny smýt vodou, ale vypadám jako Miss Mokré tričko.”
Bebe: (úzkostně) „To je na mě moc energie. Musím chvíli zůstat v klidu a zpracovat to.” (Začne hladit své figurky kokršpanělů.)
Caroline: „Vím, že mám mlčet. A taky budu... Hezcí psi.”
Bebe: „Díky, jsou to kokršpanělé. Zachránila jsem je. Lidé zachraňují chrty a pitbuly a o kokršpaněly se nikdo nestará. Řeknou: ‚Fuj, hnis v oku. Utratit.’ Mám tří kokříky. Máte zvířátko?”
Caroline: „Mám koně. Plnokrevníka.”
(Bebe shrábne své figurky do zásuvky.)

Šerif Hall: „Hele. A co ty? Pojedeš domů? Jak se jmenuješ?”
H-7-25: „H-7-25.”
Šerif Hall: „Taky mimozemšťan, že jo?”
H-7-25: „Ano.”
Šerif Hall: „Je ale dost pozdě, víš to? Měl bys být v posteli. Bydlíš daleko?”
H-7-25: „Ne.”
Šerif Hall: „Ještě, že tak.”
H-7-25: „Tak asi zhruba tři světelné roky odsud.”
Šerif Hall: „Tři roky, co?”
H-7-25: „Ty nevíš, co je světelný rok?”
Šerif Hall: „Mm, aha, a přiletěl jsi na zvláštní misi sem na Zemi, že jo?”
H-7-25: „Ne, ne. Přistál jsem omylem. Hrál jsem si v modulu vesmírné lodi a něco jsem zmáčkl a skončil jsem tady dole.”

Rufus: „Mluvíš jak Ježíš...”
Bethany Sloaneová: „Jaký je?”
Rufus: „Docela rád naslouchá lidem. Kristus rád sedával u ohně a naslouchal mně i ostatním. Když jsme mluvili o něčem nepodstatným, měl na tváři takovej zvláštní úsměv. Na lidstvu ho štve jedině to, co všechno tu dokáže dělat jeho jménem. Války, fanatismus, televizní kázání... Ale nejvíc dělení všech náboženství. Lidstvo to špatně pochopilo, když vzalo dobrou myšlenku a vytvořilo institut víry.”

(V Ericově vězení.)
Eric ‚Magneto’ Lensher: „Proč jsi přišel, Charlesi?”
Charles Xavier: „Proč kladeš otázky, na které už znáš odpověď?”
Eric ‚Magneto’ Lensher: „Ó ano. To tvoje hledání naděje.”

D. I. Fitch: „Co tady k sakru děláte?”
Anthony Swofford: „Pane, zabloudil jsem sem cestou na vysokou, pane!”

Hrabě Dracula: „Dokážu rozpoznat odvahu muže podle tlukotu jeho srdce. Většinou mi stačí se přiblížit a mohl bych na ten tlukot tančit. Je zvláštní, že vaše srdce je tak klidné.”

Bill Murray: „Doktore, co s tím kašlem?”
RZA: „Zrovna o tom dumám. Sežeňte si kysličník.”
Bill Murray: „Ten máme.”
RZA: „A nařeďte ho z poloviny vodou. Pak to kloktejte. Nepolykat, vyplivnout. Nepolykat, Bille!”
GZA: „A když to nezabere, zkuste čistidlo na sporák.”
Bill Murray: „To máme vzadu taky.”

Evelyn Carnahanová: (o knihovnách) „Je mi to moc líto, byla to nehoda.”
Ředitel muzea: „Dívenko! Když Ramses zpustošil Sýrii, tak to byla nehoda! VY jste hotová zkáza!”

Sophia: „A co můj bezhlavý pták?”
Leonardo: „Znám takovou létající věc.”
Sophia: „Jak to?”
Leonardo: „Protože jsem ji vyrobil.”

Hrabě Olaf: „Ahoj! Ahoj! Ahoj!”

Saturnin: „Ale sanitní auto zde stojí zcela zbytečně, cesta na Hradovou netrvá ani půl hodiny. Můj pán je ochoten zaplatit zvýšenou sazbu.”
Řidič sanitky: „To je vyloučené. Musel bych jízdu zanést do knihy jako další cestu pro pacienta, ale pak by mi chyběl ten pacient.”
Saturnin: (chladně) „Ten pacient vám chybět nebude... Budete to totiž vy. Budete ležet částečně na oddělení chirurgickém, částečně na oddělení pro duševně choré. Cestu pak doporučuji účtovat jako cestu dvou pacientů s poznámkou, že jeden převoz nepřežil.”

Zdeněk Pohlreich: „Jedu rozdávat radost a smích...”