Památné výroky

(V Káhiře.)
Bodo: „Páni, konečně jsem zase v Africe.”
Caputo: „Poslouchej, tobě se vážně líbí Afrika víc než Neapol?”
Bodo: „Caputo! Afrika, to je přece moje vlast.”
Caputo: „No, tak já ti ji ukážu. Podej mi ruku, nebo mi frnkneš.”

(Augustus nabízí Karlíkovi čokoládu.)
Augustus Gdoule: „Nechtěl bys čokolate?”
Karlík Bucket: „Jasně.”
Augustus Gdoule: „Tak sis ji měl přinýst!”

(Při první hodině obrany proti černé magii.)
Zlatoslav Lockhart: „Dovolte mi, abych vám představil nového učitele obrany proti černé magii. Mě. Zlatoslav Lockhart, nositel Merlinova řádu třetí třídy, čestný člen Ligy na obranu proti černé magii a pětinásobný vítěz ceny Týdeníku čarodějek v soutěži o nejkouzelnější úsměv. Ale o tom teď nemluvím. Tu smrtonošku v Bandoru jsem nezahnal úsměvem.”
(Zasměje se.)

Loki: „Víte, co činí člověka mravným? Strach.”

(Tomáš pomáhá Saše s Iviným domácím úkolem. Zazvoní telefon z obchodu, zvedne to Iva.)
Iva: „Haló. Co? A kdo?” (Otočí se na Tomáše.) „Hele, volá nějakej cizí pán z obchodu.”
Tomáš: „A co říká?”
Iva: „Nic. Pláče.”
Tomáš: (Má nohy v lavoru.) „Boty!”
(Iva s Tomášem dorazí do obchodu, kde už jsou jen Ozzák a Marcelka.)
Tomáš: „No, tak vidím, že jste se tady už začali zařizovat. Tak, kde je ten pán, co tady plakal?”
Marcelka: „Vyštval ho!”
Ozzák: „Ty vole, chtěl Madonnu!”

Frank: „Kdy už se dostaneš k mým kvalitám?”
Susanna: „Já tam ty svoje taky nevidím.”
Frank: „No, já to dělám jako ve škole. Ty těžký věci si nechávám na konec.”

Plukovník Zaysen: „Pokud nám dáte informaci o dalších Stingerech, které chcete dodat, mohlo by nás to odsud dostat oba dva. Nakonec, to, co všichni chtějí, je mír.”
Plukovník Samuel Trautman: „V Kremlu mají smysl pro humor.”

Frank: „Ptám se tě naposled. Jak se jmenuješ? A kde sis zamazal bundu od krve?”
Jonas: „Trhni si nohou, poldo, chci mluvit se svým právníkem.”

(Carmen si před vyloupením obchodu nasadí masku.)
Carmen Ramosová: „Lolo, tak přemýšlej trochu, k čemu to vlastně je?”
Lola Nevadová: „Mám své zásady.”
Carmen Ramosová: „Tak toho jsem se bála.”

Mina: (Ošetřuje Jeníčka po pádu ze stromu.) „Pořádně vás zbili, co?”
Jeníček: „Poškodili akorát tak moji důstojnost. Trochu jsem jí nechal tam na tom stromě.”

Andy: „Proč ti říkaj Zrzek?”
Red: „Asi proto, že jsem z Irska...”

Ben: „Danny, podpoř mě.”
Danny: „Kámo, v životě jsou věci, do kterých se nepleteš. Mezi medvěda a mládě, mezi zombii a mozek, a mezi mámu a tátu během hádky!”

Televizní reportér: „Máme velký problém! Protože vy, lidé, a šedesát dva milionů dalších Američanů mě právě poslouchá. Protože méně než tři procenta z vás čte knihy. Nebo méně než patnáct procent z vás čte noviny. Neboť jediná pravda, kterou znáte, je ta, kterou vidíte v televizi. Je tu celá generace, která nikdy nepoznala nic jiného, než to, co vyšlo z této bedny. Tato televize je váš gospel, největší objev v historii lidstva. Tato televize dokáže vyrobit nebo svrhnout prezidenty, papeže, ministry... Televize, to je ta největší moc na celém světě, a běda, když padne do rukou nesprávných lidí. A když největší společnost na světě ovládá největší prostředek propagandy na celém světě... Kdoví jaký bordel vám budou strkat pod nos namísto pravdy. Tak mě tedy dobře poslouchejte: V televizi není pravda! Televize je jen sprostý zábavní park. Televize je cirkus, karneval, cestující zástup akrobatů, vypravěčů, tanečníků, zpěváků, žonglérů, podřadných bavičů, krotitelů lvů a fotbalistů. Je to byznys na zabíjení nudy. A vy tam sedíte, den co den, noc za nocí. Bez ohledu na věk, barvu pleti nebo vyznání... My jsme to jediné, co znáte. Začínáte věřit iluzím, kterými vás krmíme. Začínáte si myslet, že televize je realita, a vaše vlastní životy nejsou skutečné. Děláte cokoli, co vám v té bedně řeknou. Oblékáte se jako v telce, stravujete se jako v telce, vychováváte svoje děti, jako to dělají v telce, dokonce i přemýšlíte jako telka! Toto je davové šílenství, vy maniaci! Bože můj, lidi, myslete! Vy jste ti skuteční! My jsme jen iluze!”

Tommy: (na Laurel) „Neporušuješ tím, že ses šla bavit, nějaký zákon? Třeba ty, které jsou vytesány do kamene?”

Emil: „Jsem krajskej mistr ve střelbě, tak žádný hovadinky.”