Památné výroky

Speed Racer: „Racere X. Myslím, že dneska jsme byli dost dobrej tým. Jako kdybychom tak jezdili už hodně dávno.”
Racer X: „No... když to tak vidíš.”

Šéfová: „Nejdřív bych ráda slyšela, jak se daří komisařce von Landitzové, ale od ní osobně!”
Nowak: (na Susannu) „Výsosti, chtějí s vámi hovořit.”

Pintel: „Jakmile se zbavíme tý kletby, budeme boháči. A ty si budeš moct koupit nový voko, který ti padne a bude ze skla.”
Ragetti: „Tohle už je jen samá tříska.”
Pintel: „Tak si ho vošmirgluj a nemni.”

(Sophie prozradí několik překvapení a Han jí to vždycky vyčte.)
Han: „A kde je ta zástěra s vyšitým monogramem?”
Sophie: „Hane, to mělo být další překvapení!”
Han: „Já vím. Karma je svině, co?”

Kate Libby: „’Bůh dal chlapům větší mozek než psům, aby neolizovali ženskejm nohy při zahradní slavnosti.’ - Ruth Libby.”
Učitel: „Nevím, jestli je tvá matka významný autor dvacátého století.”
Kate Libby: „Prodalo se dva miliony výtisků její poslední knihy.”

(Jedou ve vlaku, Adam, Michal a Pepa hrají karty, děti spí vedle v kupé. Přijde Kačenka.)
Kačenka Horáková: „Tati...”
Albert Horák: „Kačenko, až ráno a žádný odmlouvání.” (Kačenka odchází.) „Zvládnout děti, to chce talent.”
Pepa Bednář: „Bohužel ženám talent tohoto druhu naprosto chybí.”
Michal Adámek: „Řekněme si to otevřeně, přátelé, naše ženy to vlastně s dětmi vůbec neumí.”
(Přijde Dášenka.)
Dášenka Adámková: „Tati, prosím tě...”
Michal Adámek: „Dášenko, ani slovo a spát. Huš, huš!” (Dášenka odchází.) „To jsou ještě pozůstatky nedůsledné výchovy jejich matky.”
Albert Horák: „Ničeho se nebojte, přátelé, my nejenom, že máme talent, my si zvolíme i taktiku. Co to budu opisovat, já vám slibuju, že tak skvělý týden jste nikdy v životě nezažili.”
(Přijde Pepíno.)
Pepíno Bednář: „Tati, prosím tě!”
Pepa Bednář: „Pepíno, už toho máme dost!”
Pepíno Bednář: „My taky, Matýsek se posral!”
Pepa Bednář: „Durch?”

Ben: „Na mé rohožce je mimino! Jak se sem dostalo?”
Danny: „Nevím, ale ať už ho tu nechal kdokoliv, nemohl se dostat daleko.”
Ben: (Vybíhá dohnat matku.) „Zůstaň tady, mimčo. Nenechte ji, aby utekla!” (Později se vrátí.) „Jen tak mimochodem, na ženu, která právě porodila dítě, se pohybuje pozoruhodně rychle.”
Tucker: „Bene, musíš se uklidnit. Jsem si jistý, že to není ani tvoje dítě.”
Ben: „Jasně, klidně by mohlo být tvoje, že?”
Tucker: „Ani ne, ne.”

Nathan: „Já se o všechno postarám, a ty jenom přijdeš.”
Allison: „Učesaná a nalíčená. Bože, vždyť já nemám šaty!”
Jo: „Půjdu je s tebou vybrat.”
Nathan: „Jsou to šaty, ne neprůstřelná vesta.”

Mort Rainey: „Tohle není můj krásný dům. Tohle není moje krásná žena. Už ne!”

Luke Skywalker: „Nejde to, je moc velká.”
Mistr Yoda: „Velikost o tom nerozhoduje, na mě se dívej. Soudíš mě snad podle velikosti? To však bys neměl dělat. Se mnou je totiž síla, ten nejmocnější spojenec. Síla života pomáhá růst. Její energie je kolem nás a my jsme jí všichni osvíceni, hochu. Ne, v tomto těle musíš cítit sílu kolem sebe. Tady v tobě, ve mně, ve stromě, v kameni, všude. Ano, i v této vodě, v močálech a ve tvé lodi.”
Luke Skywalker: „Nevěřím, že je to možné.”

(Odstartuje raketa s motorem založeným na zařízení, které poslalo několik postav do 50. let.)
Jack: „Přemosťující zařízení? To je dar, co dává a dává.”

Padawan Obi-Wan Kenobi: „V jednom jste měl pravdu, mistře. Vyjednávání bylo krátké.”

Caroline: „Já mám jít pro džusy?”
Bebe: „Bože, jsem stroj na špatné zprávy.”

(Stranické konzilium rozumuje nad nočními událostmi.)
Tajemník Kudrna: „My zde stojíme, soudruzi, před problémem, který lidské vědomí dosud neobsáhlo.”
Referent Dr. Tomeček: „Z historického hlediska je to také velmi zajímavé. Pakliže se prokáže, že Perchta z Borštejna skutečně existovala...”
Tajemník Kudrna: „Vždyť to přece sama říkala. Krucinál, my to nemůžeme furt takhle komplikovat.”
Referent Dr. Tomeček: „Ale to ještě nemusí být důkaz. Osobní vzpomínky jsou leckdy silně subjektivně zabarveny.”

Sherlock Holmes: „Nesahat! Všechny věci jsou tam, kde mají být. Jako vždycky.”