Památné výroky

Jakub: „Netušil jsem, že jste tak stará.”

Božský: „Co tomu říkáš?”
Carrie: „Senzační, baby.”
Božský: „Divíš se, že znám takovej bezvadnej jazzovej klub, co?”
Carrie: „Nééé.”

Božský: „Nejsou ty šviháci úžasný?”
Carrie: „Šviháci?”
Božský: „Odvaž se, baby, jsme pod Čtrnáctou ulicí.”
Carrie: „Tak jo, baby.”

David: „Ty se bojíš mojí mámy? Já ne. Tedy někdy...”

Hank Parsons: „Z téhle vysílačky jste poslal tu zprávu?”
Alexander Anderson: „Ano. Sestrojil jsem ji z budíku, mědi, kterou jsem vlastnoručně vydoloval, a z čajové lžičky. Víte, jak dlouho mi trvalo ji vyrobit?”
Hank Parsons: „To nevím... řekl bych zhruba tak... čert ví?”
Alexander Anderson: „Tři měsíce. A víte, jak dlouho byste ji vyráběl vy? Ouuu... asi věčnost.”

Klára: „Včera jsme měli vánoční výlov kaprů. V červenci je to docela trapas.”

David: „Natrhali jsme je s jedním klukem.”
Klára: „S Jakubem?”
David: „Já nevím, jak se jmenuje, my si říkáme vole.”

Božský: „Muži se už neumějí oblíkat.”
Carrie: „Myslíš oblek s vestou?”
Božský: „Hodinky s řetízkem. Já kapesní hodinky zavedl.”
Carrie: „Promyšlený plán.”

Bohumil Stejskal: „Jak dělal? Co dělal? Ona dělala, co sem měl dělat?”

Bohoušek: „No co, co, co?”

Carrie: „Nebylo to tak snadné, jako třikrát odmítnout boty od Manola Blahnika, ale stálo to za to. Byla jsem doma.”

Příbuzná pacientky: „Vy se chováte jako...”
David Hofbauer: „No, jen to řekněte.”
Příbuzná pacientky: „Jako robot.”

(Vrchní sestra Marie Černá čeká na sestřičky a přijde k ní doktorka Valentýna Slavíčková.)
Slavíčková: „Kdy ti to jede?”
Černá: „Už mi to ujelo.”

(James Bond se s Melinou Havelockovou potopí k vraku lodi St. Georges, ve které zůstal nezničený ATAC - komunikátor pro zaměřování útoku. Zničehonic kolem nich propluje žralok.)
James Bond: „Doufám, že obědval o samotě.”

(Doktor David Hofbauer je ve sklepení zasypaný s vrchní sestrou Marií Černou.)
Hofbauer: „Povídej, co jsi udělala hroznýho? Pojď, pojď a nebuď srab.”
Černá: „Dobře, chodím s Nývltem.”