Památné výroky

(Na bojovém stanovišti pod nepřestávající ruskou palbou.)
Generál Helmuth Weidling: (telefonuje) „Bojové stanoviště mám... Nepřesunul jsem stanoviště... Proč na západ? Stojím tu tisíc metrů od nepřítele!”
Voják: „Letí sem! Kryjte se!”
(Shodí před výbuchem generála na zem, generál se zvedne, poklepe vojáka po rameni a znovu bere telefon.)
Generál Helmuth Weidling: „Haló?”
(Položí telefon.)
Voják: „Nějaké hlášení, pane generále?”
Generál Helmuth Weidling: „Mám být zastřelen.”
Voják: „Cože? A proč?”
Generál Helmuth Weidling: „Prý jsem ustoupil před nepřítelem na západ k Döberitzu.”
Voják: „Bylo to rozumné, pane generále.”
(Generál zvedne čepici ze země.)
Generál Helmuth Weidling: „Pojďte se mnou.”

Komisař Ledvina: „Ta po nich ale jede.”
Nick Carter: „Komisaři! Nejsme v hostinci.”
Komisař Ledvina: „Pardon.”

Anna: „A to chceš ty kola táhnout s sebou vlakem?”
Luboš: „Ne, ne. Vlakem pošleme akorát tvůj kufřík.”

Michal Šebek: „Co bude dnes k obědu?”
Otec Šebek: „Neřvi jak pavián a běž si to přečíst!”

Louis Bloom: „Když mě vidíte, prožíváte nejhorší den svého života.”

Harry Lockhart: „Můžu si vzít suchej ručník?”
Gay Perry: „Ne.”
Harry Lockhart: „Tenhle je mokrej.”
Gay Perry: „Ten ručník je na sedačku.”
Harry Lockhart: „Ten ručník máš na boty, ale mně jsi ho dal na obličej, a už je mokrej. Můžu si vzít suchej?”
Gay Perry: „Ne, ten je špinavej.”
Harry Lockhart: „Můžu ho vyždímat a...”
Gay Perry: „Ne. A nekapej mi tady!”

Emily Weaver: „Minulý týden, když jsem ti řekla, že musím dlouho do noci pracovat, jsem ve skutečnosti šla sama do kina na nové Stmívání. Nevím, proč jsem to udělala. Ale bylo to tak hrozné, Cale.”
Cal Weaver: „Pokračuj v tom a uvidíš, kam to dotáhneš.”

Jill Taylor: „Myslím, že na Vegas je nejlepší to, že se tam můžeš stát, kýmkoli chceš.”

Rodrigo Borgia: (o mrtvém Juanovi) „Taky jsi ho chtěla mrtvého?”
Vanozza Cattaneo: „Ne. Ne, byl to náš syn. Ale byly chvíle, mnoho chvil, kdy jsem si přála, aby se nikdy nenarodil.”

(Tereza se nechtěla stěhovat.)
Tereza Valšíková: „Tati? Já bych tu garsonku teda brala...”
Běla Páleníková: „Teda, to jsou kotrmelce. Za tím určitě něco bude. Nebo někdo?”

John ‚Pyro’ Allerdyce: „Říká se, že jste padouch.”
Eric ‚Magneto’ Lensherr: „Tohle se říká?”
(Pyro přikývne, pak se podívá na Magnetovu helmu.)
John ‚Pyro’ Allerdyce: „Ta přilba vypadá trapně. K čemu je?”
Eric ‚Magneto’ Lensherr: „Tahle přilba je to jediné, co mě ochrání před skutečnými padouchy.”

Veronika: „Co je to?”
Vlk: „Můj ocas.”
Veronika: „Tvůj ocas? Cože?”
Vlk: „V téhle měsíční fázi není moc velký. Taková malá oháňka.”
(Za chvíli.)
Vlk: „Chceš si na něj sáhnout?”
Veronika: „Neee.”
Vlk: „Je to úplně obyčejný ocas.”
Veronika: „Když je tak obyčejný, tak proč ho pořád schováváš?”
Vlk: „Jestli sis toho ještě nevšimla, lidi nemají rádi vlky... No tak, pohlaď si ho. Nekousne tě...”
(Veronika vlkovi pohladí ocas.)
Vlk: „Jeee...”
Veronika: „Co je???”
Vlk: „Po srsti, ne proti.”

(Will přijde do kovárny, podívá se na pana opilého spícího kováře Browna.)
Will Turner: „Ležíš pořád stejně.”
(Podívá se na kladívko.)
Will Turner: „Zato ty ale ne.”

(Fryntův syn, řezník, je v kamenické nemocnici s pořezanou rukou.)
Dalibor Frynta: „Cos dělal, prosím tě? To je poprvý, co se ti při práci něco stalo. Asi nějaká tuhá kráva, nebo co.”

Morpheus: „Brzy pochopíš, že je rozdíl mezi tím, znát cestu a jít po ní.”