Památné výroky

Billy Brennan: „Víte, pane Kirby, když jste lezl na K2, tábořil jste v sedmi tisících nebo devíti tisících?”
Paul Kirby: (Zamyslí se.) „V devíti tisících. Byli jsme skoro na vrcholu.”
Billy Brennan: „Pak jste byl tři sta metrů nad ním.”

Sylva Fryntová: „Řekneme si bez emocí, v klidu, co kdo chceme.”
Dalibor Frynta: „Kdo začne? Tak třeba ty, Sylvinko.”
Sylva Fryntová: „Já bych chtěla odejít s Matyášem a s Dominikem...”
Dalibor Frynta: „Co chceš ty, řezníčku?” (Matyáš už se vztekle zvedá.) „V klidu, v klidu - bez emocí.”

Burák: „Hele, tady něco nehraje! Slepičkovi se koukaj, jak makáme, Tréblovic famílie se kouká, jak makáme, a teď se bude ještě koukat, jak makáme, tenhlecten žlutej otrokář, jo? Něco děláme špatně!”

Julie: „Teda s váma je sranda jak v krematoriu.”

(Stephanii vypadnou v knihovně z regálu knihy a Marek jí jde pomoct.)
Marek: „Jste v pořádku?”
Stephanie: „Prepáčte, to som nechcela.”
Marek: „To je v pořádku, za to může Měsíc v Jupiteru.”

Manfred: „Ty jsi ostuda přírody, víš to vůbec?”
Sid: „Tohle přece zvládnu raz dva, klídek!” (a tichounce) „Já tady umřu!”

Sid: „Jsem lenochod. Když vidím strom, sežeru listí. Víc nepotřebuju.”

Homolková: „Tak ho vidíš, dědka. Ono mu nestačí, že mně zničil život, ještě mně bude ničit povlečení. Dědek jeden, mizernej.”

Prababička: „Jen si ještě povídejme, s kým si člověk má popovídat, když ne se svejma.”

Pradědeček: „Já mám v Praze dceru. Nějaká Homolková. Neznáš ji?”

(Po vylíhnutí draka.)
Rubeus Hagrid: „Není nádhernej? Koukejte, ví, kdo je jeho mamička. Ahoj, Norberte.”
Harry Potter: „Norberte?”
Rubeus Hagrid: „No, nějak se přece jmenovat musí.”

Burák: „Ještě bychom měli být rádi, že můžeme živit tvoji velkou žlutou rodinu někde na břehu Mekongu.”
Liu: „Aspoň víš, proč jednou Vietnamci budou vládnout celýmu bílýmu světu!”
Mike: „Hele, dej si pozor, tlačej se na vás Číňani!”
Liu: „Těch je jenom hodně, ale nejsou to tak dobrý obchodníci.”

Von Kratzmar: „Přejme vědě slávy více, nejvíce však botanice.”

(Na bojovém stanovišti pod nepřestávající ruskou palbou.)
Generál Helmuth Weidling: (telefonuje) „Bojové stanoviště mám... Nepřesunul jsem stanoviště... Proč na západ? Stojím tu tisíc metrů od nepřítele!”
Voják: „Letí sem! Kryjte se!”
(Shodí před výbuchem generála na zem, generál se zvedne, poklepe vojáka po rameni a znovu bere telefon.)
Generál Helmuth Weidling: „Haló?”
(Položí telefon.)
Voják: „Nějaké hlášení, pane generále?”
Generál Helmuth Weidling: „Mám být zastřelen.”
Voják: „Cože? A proč?”
Generál Helmuth Weidling: „Prý jsem ustoupil před nepřítelem na západ k Döberitzu.”
Voják: „Bylo to rozumné, pane generále.”
(Generál zvedne čepici ze země.)
Generál Helmuth Weidling: „Pojďte se mnou.”

Komisař Ledvina: „Ta po nich ale jede.”
Nick Carter: „Komisaři! Nejsme v hostinci.”
Komisař Ledvina: „Pardon.”