Památné výroky

Hamish: (na Stephena) „Víš, že je to past. Řekni mu to.”
Stephen: (na Williama) „Kdyby tě chtěl Bruce zabít, udělal by to už u Falkirku.”
William Wallace: „Ano.”
Stephen: „Já vím. Viděl jsem to.”
Hamish: „Dobře, když ale pomineme jeho, co ti ostatní? Intrikáni, kteří by se neshodli na barvě vlastního lejna. Je to past, nevidíš?”
William Wallace: „Podívejte. Musíme to zkusit. Sami to nedokážeme. Spojenectví se šlechtou je jediná naděje. Víš, co se jinak stane?”
Hamish: „Co?”
William Wallace: „Nic.”
Hamish: „Já se nechci stát mučedníkem.”
William Wallace: „Ani já ne. Chci žít. Chci mít domov a děti. A mír.”
Hamish: „Vážně?”
William Wallace: „Ano, vážně. Prosil jsem o to Boha. Všechno je k ničemu, když nemáš svobodu.”
Hamish: „Je to pouhý sen, Williame.”
William Wallace: „Sen? Pouhý... A co jsme tedy celou tu dobu dělali? My jsme ten sen prožívali.”
Hamish: „Ty nesníš o svobodě. Ty sníš o Murron. Děláš to proto, aby ses stal hrdinou, protože si myslíš, že tě vidí.”
William Wallace: „Já si to nemyslím. Já to vím. A tvůj otec tě taky vidí.”
(Hamish se naštve, uhodí Williama a odejde.)
Stephen: „Bože.” (Pomůže Williamovi vstát.) „Mám jet s tebou?”
William Wallace: „Ne. Pojedu sám.”
Stephen: „Uvidíme se potom.”
William Wallace: „Dobrá.”
(William odchází.)
Stephen: (pro sebe) „Dříve, ne později, doufám.”

Turek: „Tak kolik?”
Jana: „37.”
Turek: (plave ke břehu) „Víš, kolik vydrží Šesták? 26 a to nekouří!”
Jana: „Pepo, já se spletla! 31!”
Turek: „To není možný.”
Jana: „31!”
Turek: „Tak dávej bacha!”
(Ponoří se a milenec Vašek prchá.)
Václav: „Večer u Otíka.”
Jana: (k Turkovi) „42.”
Turek: (spokojeně) „Nóó...”

Rumburak: „Dělejte, prosím, že se neznáme! Támhle je jedna nepříjemná vrána...”

Stanford: „Je to tak nefér. Všichni nejlepší jsou gayové. Dokonce i hetero.”

Tajný policista Bretschneider: „To máme pěkné léto, co?”
Hostinský Palivec: „Stojí to všechno za hovno!”

Burt Munro: „Jsi vážně milá holka, Tino.”
Tina Washingtonová: „Víš, Burte, já nejsem holka... Jsem kluk.”

Kluk ze třídy: „Pěkná paruka, Janis. Z čeho je?”
Janis Ianová: „Z bradky tvé matky!”

Smíšek Brandorád: „Jsi větší!”
Pipin Bral: „Kdo?”
Smíšek Brandorád: „Ty!”
Pipin Bral: „Než co?”
Smíšek Brandorád: „Než já!”
Pipin Bral: „Vždycky jsem byl větší než ty.”

Rafe McCawley: (k Evelíně) „Slečno, já... Já nechci učit angličtinu. Ale co chci, vím. Chci být pilotem. V boji není na příručky čas. Nelítá se podle pravítka. Víte, záleží tam na citu a rychlosti a letadlo musí být částí vás. V téhle příručce je, že ten, kdo špatně čte, špatně lítá. V mých dokladech je, že jsem nejlepší pilot z ročníku. Slečno, prosím, nechte mě lítat.”

(Věra jde poprvé k maminčinu hrobu.)
Věra: „Mami, já jsem Edu měla ráda, na tátu se nikdy nebudu zlobit, ale zpátky sem do toho srabu nechci, ty jsi tu taky byla nešťastná.”
Kajda: „Věro, ty už k nám nepřijdeš, viď?”
Věra: „Už ne, Kajdo. Víš přece, že jsem chodila, jen když nebyl doma.”
Pepan: „Cvok jeden. Ať nedělá, že nevěděl, jak jsi mámě klopila dvě kila měsíčně. Jo, nažrat se za ně, to mu nevadilo. Jen furt kecá, jak to natře Baťovi.”

(Při rodinné hádce, ve které se řeší vyznamenání Achilla Nerudného německou orlicí, Patrokles Nerudný odchází se slovy, že krysy opouštějí loď.)
Achilles Nerudný: „Ale ta loď ještě pluje, rozumíš?! A to ne tvou zásluhou!”
Patrokles Nerudný: „Ano, s plnými plachtami a s orlicí na stožáru!” (zaklepe služebná, Patrokles Nerudný otevírá) „Jen vstupte, lodní stevardko!”

Feldkurát Katz: „Já něco chci, ale nevím co. Nevím co! Nevíte, co chci? Co mně je vlastně do toho, co já chci. A vám do toho taky nic není!”

Voják: „Nevěděl jsem, že nás Japončíci nemají v lásce.”

Tyler: (Myronovi) „Je mi líto, jestli ti nějaký fotbalista dělal ve škole zářez, ale to nejsem já. Nikdy jsem si z nikoho srandu nedělal. Akorát z těch divných děcek ze swingu, ale no tak.”

Mornay: „Pasuji tě na rytíře, sira Williama Wallace. Sire Williame, ve jménu boha tě jmenuji strážcem, nejvyšším ochráncem Skotska a tvé kapitány tvými pobočníky. Povstaň a přijmi poctu.”