Památné výroky

(Věra jde poprvé k maminčinu hrobu.)
Věra: „Mami, já jsem Edu měla ráda, na tátu se nikdy nebudu zlobit, ale zpátky sem do toho srabu nechci, ty jsi tu taky byla nešťastná.”
Kajda: „Věro, ty už k nám nepřijdeš, viď?”
Věra: „Už ne, Kajdo. Víš přece, že jsem chodila, jen když nebyl doma.”
Pepan: „Cvok jeden. Ať nedělá, že nevěděl, jak jsi mámě klopila dvě kila měsíčně. Jo, nažrat se za ně, to mu nevadilo. Jen furt kecá, jak to natře Baťovi.”

(Při rodinné hádce, ve které se řeší vyznamenání Achilla Nerudného německou orlicí, Patrokles Nerudný odchází se slovy, že krysy opouštějí loď.)
Achilles Nerudný: „Ale ta loď ještě pluje, rozumíš?! A to ne tvou zásluhou!”
Patrokles Nerudný: „Ano, s plnými plachtami a s orlicí na stožáru!” (zaklepe služebná, Patrokles Nerudný otevírá) „Jen vstupte, lodní stevardko!”

Feldkurát Katz: „Já něco chci, ale nevím co. Nevím co! Nevíte, co chci? Co mně je vlastně do toho, co já chci. A vám do toho taky nic není!”

Voják: „Nevěděl jsem, že nás Japončíci nemají v lásce.”

Tyler: (Myronovi) „Je mi líto, jestli ti nějaký fotbalista dělal ve škole zářez, ale to nejsem já. Nikdy jsem si z nikoho srandu nedělal. Akorát z těch divných děcek ze swingu, ale no tak.”

Mornay: „Pasuji tě na rytíře, sira Williama Wallace. Sire Williame, ve jménu boha tě jmenuji strážcem, nejvyšším ochráncem Skotska a tvé kapitány tvými pobočníky. Povstaň a přijmi poctu.”

Jay Corgan: „Tvůj kufr ti neuteče.”
Terri Fletcher: „A ty mi taky neutečeš?”

Slone: „Kiwi, to je divný jméno.”

Eddie: „Brácho, ty si šamponuješ chlupy na nohách?”
Jerry: „Kámo, když už se šamponuju, beru to šmahem.”

Kijara: „Tati, jak jsi mohl nedodržet slib?”
Simba: „Ještě, že se tak stalo, už nikdy nepůjdeš lovit.”

(Landa nad mrtvým tělem Huga Stiglitze v německé uniformě.)
Hans Landa: „Hugo... To jsi povýšil. To zírám, nadporučík. Se všemi těmi projevy nekázně. Vskutku pozoruhodné.”

Pávek: „Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore? Vy jednou špatně skončíte, pane doktore.”
Dr. Skružný: „To každej, Karle.”

Spockův otec: „Spocku, jsi zcela schopen rozhodovat o vlastním osudu. Stojí před tebou otázka, kterou cestou se vydáš. Rozhodnutí je jen na tobě.”

Nikopol: „Mám ďábla po boku. Pořád vím, že tu je. Jak nehmatatelný vzduch kolem mě plouží. Polykám. Dýchám ho. Plíce mi spaluje. Plní mě vinou. Pro něho toužím...”

Quirrel: „Troll! Ve sklepení!”