Památné výroky

Král Rosebud IV.: „Pálí se ti ruka.”
Král Oskar XV.: „Z čeho to oni asi dělají?”
Král Rosebud IV.: „To je z nohy.”

(Axel Foley je v celním skladu.)
Inspektor v celním skladu: „Co si přejete?”
Axel Foley: „Vy tady šéfujete strážným?”
Inspektor v celním skladu: „Ano, a kdo jste vy?”
Axel Foley: „Inspektor Rafferty z Federální celní správy. Tohle všechno už bylo proclený?”
Inspektor v celním skladu: „Ne, tohle je volná zóna.”
Axel Foley: „Tak mi řekněte, do háje, jednu věc. Jak může černoch oblečenej jako já, napochodovat do vašeho skladu, klidně vlízt do volný zóny a začít se tam hrabat, aniž se ho kdokoliv na cokoliv zeptá?”
Inspektor v celním skladu: „No... To já nevím.”
Axel Foley: „Tak díky, to jsem přesně čekal. A rovnou mi dejte svý čísla, protože tohle bude stát někoho flek.”
(Axel Foley strhne z košil inspektora a vedle stojícího hlídače jejich průkazky.)
Axel Foley: „A tenhle mi dal kliďánko sirku.”
(Inspektor se vyčítavě otočí na hlídače.)
Inspektor v celním skladu: „Ty jsi mu dal sirku?”

Lucy Kelsonová: „Ten hot-dog ve mně štěká.”

Olive Penderghast: „Vidíš, synku, teď už jseš chlap.”

Trnka: „No tak co, Domáčku, chodíte s tím inštrumentem jako lampář, ale zmije nikde žádná. Měl byste přijít k nám do lomu, včera jsme tam ubili tři takovýhle kusy, každá měla aspoň metr...”
Domáček: (sbírající zmije) „Sakra, to je škoda, 3 x 8 je dvacet čtyři - v Biogeně by za ně dali dvě stě čtyřicet.”
Šindelář: „Co povídal?”
Domáček: „Že máš něco radši dělat a nechodit do konzumu na drby!”
Šindelář: „Kdyby si hleděl svýho. Já už jsem si svý udělal!”

Karamazov: „Ještě jednou: Je Bůh, nebo není Bůh?”
Ivan: „Bůh není.”
Karamazov: „A kdo se to člověku tedy posmívá?”
Ivan: „Pravděpodobně Ďábel.”
Karamazov: „A Ďábel je?”
Ivan: „Ne. Ani Ďábel není.”

Stařec u pumpy: „Chlapče, máš překrásné auto!”
Alan: „Nesahat! Ani nekoukat! Nekoukat ani na mě! Radši se ztraťte! Klidně vám dám za uši...”

Ivy Walkerová: „Já vím, proč jsi sestru odmítnul. Když jsem byla mladší, držívals mě při chůzi za ruku. A najednou jsi přestal. Jednou jsem v tvé přítomnosti zakopla a skoro upadla. Předstírala jsem to. Ale tys mě už nedržel. To, co chceme, neuděláme jen proto, aby ostatní nevěděli, že to udělat chceme.”

Dr. Zaius: „Člověk nechápe! Naučíte ho pouze pár jednoduchých triků, nic víc. A mimoto: Člověk nás velmi obtěžuje. Napřed si vyžere zásoby v pralese a pak se stáhne na naše pole a ničí úrodu. Čím dříve ho vyhladíme, tím lépe. Je tu v sázce přežití nás, lidoopů.”

Phil Wenneck: „Počkejte, ta kaplička, nevíte, kde to je?”
Doktor: „To vím. Na rohu Vem si mapu a Vysmahni! Jsem lékař, ne průvodce.”

Helena: „Umíte mlčet?”
Karel: „No, umím.”
Helena: „Tak chvíli mlčte!”

Laurie Juspeczyk / Silk Spectre II: „Jone, musíš to zastavit! Všichni lidé zemřou!”
Jon Osterman / Dr. Manhattan: „A vesmír to ani nezaznamená... Podle mého názoru, existence života je vysoce přeceňovaný fenomén. Rozhlédni se kolem. Marsu se daří skvěle a nepotřebuje k tomu jediný mikroorganismus. Zdejší krajina se neustále mění. Pluje a posouvá se kolem pólu, ve vlnách dlouhých desetitisíce let. Řekni mi... O co lepší by to tu bylo, kdyby tu stál ropovod? Obchodní dům?”
Laurie Juspeczyk / Silk Spectre II: „Takže po tobě nemůžu chtít zázrak?”
Jon Osterman / Dr. Manhattan: „Zázraky logicky nemají význam.”

Margareth: „Na co jsem alergická?”
Andrew: „Na pyl borovic a na celé spektrum emocí.”

(Na mejdanu lidí z gymplu - po určitém čase.)
Joe Cooper: „Hele, slizoun Steve. Nazdar, kámo. Ještě pořád mastíš Nintendo?”
Steve: „Vy asi nevíte, že jsem ve druháku na medicíně a trénuju na letní olympiádu. Co provádíte vy?”
Joe Cooper: „No, ještě pořád mastíme Nintendo. Čau.”

Chuck: „Dělej, zkratuj dráty!”
Tléma: „Cože?”
Chuck: „Kdy vy zelenáči konečně zahájíte evoluci?”