Památné výroky

Mistr Lin: „Řekni mi, Marcusi, jak jsi spokojený se svým životem?”
Marcus: „Jím odpadky, spím v popelnici a peru se s šílencema o starý boty. Jo jasně, super, všechno, o čem jsem kdy snil.”

Šéfinženýr Geordi La Forge: „Kapitáne, někdo nás volá.”
Kapitán Jean-Luc Picard: „Na obraz.”
(Kapitán Picard si uvědomí, že Enterprise má zničené čelní sklo můstku a nemůže vysílat obraz.)
Kapitán Jean-Luc Picard: „Otevřít kanál.”

(Chico naseká partě do jídla krysy a všichni z toho zvrací.)
Billy: „Jak to, že tobě není zle?!”
Marcus: „Já už jedl horší věci než krysy.”

(Po hodině s Mathieuem následuje matematika.)
Mathieu: „Vezměte si sešity na počty.”
(Přichází učitel matematiky Chabert.)
Chabert: „Tak to vy... to vy učíte děti zpívat?”
Mathieu: „Ano, pane. Vadí vám to?”
Chabert: „Ale naopak. Já hudbu přece miluji. A sám si někdy rád zanotuji pěknou písničku.”
Mathieu: „Ahá.”
(Mathieu se shýbá ke stolu pro své věci, když mu najednou začne Chabert zpívat do ucha.)
Chabert: „Tak buďme šťastní konečně, ať každý den je dobře na světě, la la la...”
Mathieu: „Tak hezký den.”
Chabert: „Vám taky, pane kolego.”

Helena: „Taký jemný mláděněc.”

Trautenberk: „To já zase znám někoho, kdo má moc malej seník na moc velký louky!”

(Žid na Forrela v kostele.)
Žid: „Promiňte mi, pane, ale jste trochu cítit.”

(Jarrett si přijel prohlédnout parník.)
Prince George: „Jak se vám to jeví, pane Jarrette?”
Joe Jarrett: „Jeví se mi to jako stará rachotina.”
Prince George: „Stará možná je, ale leccos vydrží, pane Joe.”
Joe Jarrett: „Tomu uvěřím, až z ní uvidím vystupovat praotce Noa a jeho zvířata.”

Anna: „V roce 2009 smrtící virus zdecimoval naši civilizaci a dohnal lidstvo na pokraj vyhynutí. Doktor Robert Neville zasvětil svůj život hledání léku a záchraně lidstva. 9. září 2012 asi ve 20:49 večer ten lék objevil. A ve 20:52 položil život při jeho ochraně. My jsme jeho odkaz. Toto je jeho legenda.”

Edwin: „Wow, vrátil ses.”
Royce: „Zdrhnul mi odvoz.”

Tomáš: „Děvčata, já tady nechci vypadat jako nějaký staromilec, ale je přece tolik pěkných českých národních tanců.”
Iva: „Jako třeba?”
Tomáš: „Jako třeba česká beseda: ‚Páni, dámy, beseda začíná, Páni, dámy, beseda je.’ Kroj máme.”
Iva: „Ty hlídej kuře.”

Bobby ‚Iceman’ Drake: „Kam jdeš, Johne?”
John ‚Pyro’ Allerdyce: „Mám toho po krk. Jdu tam.”
Marie ‚Rogue’ D’Ancanto: „Johne, máme zůstat tady.”
John ‚Pyro’ Allerdyce: „Ty vždycky posloucháš na slovo?”

(U výslechu.)
Mary O’Brainová: „Můžu se vás na něco zeptat? Proč žijete?”
John Preston: „Já jsem živý. A žiju, abych chránil kontinuitu této skvělé společnosti. Sloužím Librii.”
Mary O’Brianová: „Je to kruh. Existujete, abyste existoval. Jaký je účel?”
John Preston: „Jaký je smysl vaší existence?”
Mary O’Brianová: „Schopnost cítit. Protože jste nikdy nic necítil, neznáte to. Je to nutnost, jako dýchání. A bez pocitů, bez lásky, bez hněvu a bez lítosti je dýchání jenom jako tikot hodin.”
John Preston: „Pak mi ale nezbývá, než vás poslat do soudního paláce do Procesu.”
Mary O’Brianová: „Do Procesu? Tím myslíte na popravu, že?”
John Preston: „Do Procesu.”

(U psychologa.)
Woof: „Micka Jaggera bych z postele nevyhodil, ale nejsem homosexuál.”

Samuel: „Lidožrouti budí obrovský strach. Útočí v noci a zabíjejí rychle. Všem bylo jasné, že Patterson kvůli zdejším lidem riskoval život. Jediný výstřel jejich strach... zažehnal.”