Památné výroky

Kapitán Nemo: „Máme tu nějaké potíže.”
Edward Hyde: „Potíže, tomu já říkám sport.”

Kaufman: „Tihle zombíci, ti mě deptají.”

Kachna: „Viděla jste to o té paní s tou kočkou? Ta kočka se jí ztratí, léta je pryč a vrátí se den před její smrtí. Ona se s ním normálně přišla rozloučit.”
Jirásková: „No vidíte! A tohle právě mně říkala také paní Jonášová!”
Novák: „Že vám uteče Pajda a den před vaší smrtí se s vámi přijde rozloučit?”

(Po útěku z hotelu.)
Ruby Rhod: „Nejlepší show mého života.”

(Viktor najde v matriošce granát.)
Viktor: „Viktor tě hledal tak dlouho!”

Jonáš: „Tohle si spolu vyřídíme!”
Kachna: „Co je, pane domácí? Vždyť jste si ten dort sám objednal.”
Jonáš: „No jo, ale ne s takovym idiotským sousoším nahoře!”

(Do lokálu přichází baba Jirásková.)
Jarda Dušek: „A jéje. Vichřice, vánice, bílá smrt. Tři dny tady nebyla, já jsem pookřál. Chtělo to ještě den. Moch jsem bejt jako znovu narozenej. Dobrý den, paní Jirásková.”

Apollo Creed: „Tak pojď, Hřebče! No pojď.”
Rocky Balboa: „Víš, na staršího chlapa se hýbáš vážně dobře!”
Apollo Creed: „Ani ty nejsi špatný, Hřebče! Dobře jsme tě učil.”
Rocky Balboa: „Myslím si, že až příliš dobře. Můžu lítat!”
Apollo Creed: „Myslíš?”
Rocky Balboa: „Jo!”

Mistr Lin: „Řekni mi, Marcusi, jak jsi spokojený se svým životem?”
Marcus: „Jím odpadky, spím v popelnici a peru se s šílencema o starý boty. Jo jasně, super, všechno, o čem jsem kdy snil.”

Šéfinženýr Geordi La Forge: „Kapitáne, někdo nás volá.”
Kapitán Jean-Luc Picard: „Na obraz.”
(Kapitán Picard si uvědomí, že Enterprise má zničené čelní sklo můstku a nemůže vysílat obraz.)
Kapitán Jean-Luc Picard: „Otevřít kanál.”

(Chico naseká partě do jídla krysy a všichni z toho zvrací.)
Billy: „Jak to, že tobě není zle?!”
Marcus: „Já už jedl horší věci než krysy.”

(Po hodině s Mathieuem následuje matematika.)
Mathieu: „Vezměte si sešity na počty.”
(Přichází učitel matematiky Chabert.)
Chabert: „Tak to vy... to vy učíte děti zpívat?”
Mathieu: „Ano, pane. Vadí vám to?”
Chabert: „Ale naopak. Já hudbu přece miluji. A sám si někdy rád zanotuji pěknou písničku.”
Mathieu: „Ahá.”
(Mathieu se shýbá ke stolu pro své věci, když mu najednou začne Chabert zpívat do ucha.)
Chabert: „Tak buďme šťastní konečně, ať každý den je dobře na světě, la la la...”
Mathieu: „Tak hezký den.”
Chabert: „Vám taky, pane kolego.”

Helena: „Taký jemný mláděněc.”

Trautenberk: „To já zase znám někoho, kdo má moc malej seník na moc velký louky!”

(Žid na Forrela v kostele.)
Žid: „Promiňte mi, pane, ale jste trochu cítit.”