Památné výroky

Experience: „Co je to za zvuk?”
Henry: „Někdo stříhá.”

Vypravěč: „A tak slovo dá slovo, a lidé ještě před chvílí zcela pokojní si vypovídají nesmiřitelné nepřátelství, jemuž se říká ‚cestovní společenství’.”

Shane: „Od teďka tu bude všechno po mým. Tak a ne jinak!”

(Domovník se zezadu potichu připlíží k Venturovi.)
Domovník: „Venturo!”
Ace Ventura: „Ano, satane?”

Duke: „Já bych se neopovážil usnout, když ty tady budeš s hlavou plnou tripů, nemluvě o tom, že mě chceš rozpárat.”
Gonzo: „Kdo řekl něco o párání, vole? Chtěl jsem jenom vyřezat malý Z na tvoje čelo.”

Debra: „Bůh nám změnil pravidla. A k našemu údivu jsme podle nich hráli.”

John Dillinger: „Vemte si to. Okrádáme banku, ne vás.”

(George má průšvih.)
George: „Kterým směrem je Kanada?”

Jane Harperová: „Strávili jsme nad tím zájezdem měsíc. Předpokládala jsem, že je vám známo, že do Ruska budete potřebovat pas. Ovšem pokud jsem vám to měla říci, tak se velice omlouvám.”

Sweeney Todd: „Konečně je má paže zase celá!”

Nick Steinwald: (přijde pozdě na jednání) „Promiňte, špatná doprava.”
Jerry Steinwald: „Zasekl ses v rozvodové kanceláři?”
Nick Steinwald: „Rád bych si tohle uchoval ve svém soukromí.”
Jerry Steinwald: „Soukromí je pro lidi, co chodí včas.”

Cibulka: (k šimpanzovi) „Teď na to není čas, líbat tetu ve škole.”

Larry Daley: „Bez urážky, ale jste Napoleon. Pojmenovali po vás komplex.”

Ryba: „Dáme si závod v lodích?”
Spongebob: „Já bych moc rád, ale z důvodu bezpečnosti provozu to odmítám.”
Tonny: „Co to slyším, žluťásku?”
Spongebob: „Já nic neslyším!”

(Bohuš se prohlíží v zrcadle.)
Bohuš: „Dobré, ne? Dobré.”
Dr. Ulrich: „No, to je, to je dobré, no.”
Bohuš: „Pásek to má aj. Já bych si vzal tři.”
Prodavačka: „Prosím?”
Bohuš: „Tož tři ty obleky bych si vzal, no.”
Irenka: „Ježismarjá, přece si nebudeš kupovat troje stejné šaty!”
Bohuš: „Však, Irenko, však proč? Když ak su pěkné. Mně se to líbí.”
Dr. Ulrich: „To, to myslíte vážně, Bohoušku?” (Koukne se na cenovku.) „To by myslím nebylo třikrát rozumné.”
Bohuš: „Tož co, to, to, to už nemám na tři obleky nebo co?”
Dr. Ulrich: „Ale tak...”
Bohuš: „No tož! No.”
Dr. Ulrich: „Dobře, no.”
Irenka: „Kup si raději koženou bundu... a džíny.”
Bohuš: „Ale né, člověče, to by má tlačilo na kulách... No co, já potřebuju něco, aby to větralo, né? Však stejně, já doma nosim, já doma nosim co nejradši? Tepláky, ne? Tož co doma nosim nejradši?”
Dr. Ulrich: „Tepláky, víte?”
Irenka: „Nechceš nějakou kravatu?” (Nabídne mu kravatu.)
Bohuš: „Nevím... Né, tuto né. Nějaku pestrů, todle je ňáké takové posraté. Nějaků pestrů mi vyber.” (Políbí Irenku.)
Irenka: „Ale prosím tě, tady před lidma?”
Bohuš: (k prodavačce) „Slečno, vy jste taková pěkná dcérka, však vy... vás je tady škoda! Co tady budete dřít za pár korun? No! Však kolik vám tady dávajů? Moc né, co?”
Prodavačka: „Vezmete si ten oblek?”
Bohuš: „Ano, jsme domluvení, tři, ne? Slečno, pojďte ke mně! Tam vám bude dobře... nějaké koruny si vyděláte, však já mám, já mám hotel, totok, restauraci, to... kdybych já vám měl vykládat, co všecko mám, že Irenko?”
Irenka: „No snad ji ještě pozvi domů!”
Bohuš: „Však proč by nepřišla? Ať přijde... však má tam bazén, pštrosa...”
Irenka: „Pštros je můj!”
Bohuš: „Kdo ti ho kúpil, ty?”
Irenka: „Prosím tě, ty se mnou jednáš, jako bych byla tvůj majetek! Takhle se mnou mluvit nebudeš, rozumíš? Takhle teda ne!”
Bohuš: „Co tady držkuješ, člověče? To si nezvykaj! Divajte sa na ňu! Vona si snad bude stěžovat, že sa má u mě dobře, nebo co! Já jí všecko dám, všecko! Ani neuvaří! Ani nemusí, teta... chudák, stará... malá.”
Irenka: „A kdo ti dělal dneska snídani, co?”
Bohuš: „Prosím tě, však se to nedalo žrát! Co bys byla beze mňa, ty... herečko!”
(Irenka mu dá facku a odejde z obchodu.)