Památné výroky

Nick Steinwald: (přijde pozdě na jednání) „Promiňte, špatná doprava.”
Jerry Steinwald: „Zasekl ses v rozvodové kanceláři?”
Nick Steinwald: „Rád bych si tohle uchoval ve svém soukromí.”
Jerry Steinwald: „Soukromí je pro lidi, co chodí včas.”

Cibulka: (k šimpanzovi) „Teď na to není čas, líbat tetu ve škole.”

Larry Daley: „Bez urážky, ale jste Napoleon. Pojmenovali po vás komplex.”

Ryba: „Dáme si závod v lodích?”
Spongebob: „Já bych moc rád, ale z důvodu bezpečnosti provozu to odmítám.”
Tonny: „Co to slyším, žluťásku?”
Spongebob: „Já nic neslyším!”

(Bohuš se prohlíží v zrcadle.)
Bohuš: „Dobré, ne? Dobré.”
Dr. Ulrich: „No, to je, to je dobré, no.”
Bohuš: „Pásek to má aj. Já bych si vzal tři.”
Prodavačka: „Prosím?”
Bohuš: „Tož tři ty obleky bych si vzal, no.”
Irenka: „Ježismarjá, přece si nebudeš kupovat troje stejné šaty!”
Bohuš: „Však, Irenko, však proč? Když ak su pěkné. Mně se to líbí.”
Dr. Ulrich: „To, to myslíte vážně, Bohoušku?” (Koukne se na cenovku.) „To by myslím nebylo třikrát rozumné.”
Bohuš: „Tož co, to, to, to už nemám na tři obleky nebo co?”
Dr. Ulrich: „Ale tak...”
Bohuš: „No tož! No.”
Dr. Ulrich: „Dobře, no.”
Irenka: „Kup si raději koženou bundu... a džíny.”
Bohuš: „Ale né, člověče, to by má tlačilo na kulách... No co, já potřebuju něco, aby to větralo, né? Však stejně, já doma nosim, já doma nosim co nejradši? Tepláky, ne? Tož co doma nosim nejradši?”
Dr. Ulrich: „Tepláky, víte?”
Irenka: „Nechceš nějakou kravatu?” (Nabídne mu kravatu.)
Bohuš: „Nevím... Né, tuto né. Nějaku pestrů, todle je ňáké takové posraté. Nějaků pestrů mi vyber.” (Políbí Irenku.)
Irenka: „Ale prosím tě, tady před lidma?”
Bohuš: (k prodavačce) „Slečno, vy jste taková pěkná dcérka, však vy... vás je tady škoda! Co tady budete dřít za pár korun? No! Však kolik vám tady dávajů? Moc né, co?”
Prodavačka: „Vezmete si ten oblek?”
Bohuš: „Ano, jsme domluvení, tři, ne? Slečno, pojďte ke mně! Tam vám bude dobře... nějaké koruny si vyděláte, však já mám, já mám hotel, totok, restauraci, to... kdybych já vám měl vykládat, co všecko mám, že Irenko?”
Irenka: „No snad ji ještě pozvi domů!”
Bohuš: „Však proč by nepřišla? Ať přijde... však má tam bazén, pštrosa...”
Irenka: „Pštros je můj!”
Bohuš: „Kdo ti ho kúpil, ty?”
Irenka: „Prosím tě, ty se mnou jednáš, jako bych byla tvůj majetek! Takhle se mnou mluvit nebudeš, rozumíš? Takhle teda ne!”
Bohuš: „Co tady držkuješ, člověče? To si nezvykaj! Divajte sa na ňu! Vona si snad bude stěžovat, že sa má u mě dobře, nebo co! Já jí všecko dám, všecko! Ani neuvaří! Ani nemusí, teta... chudák, stará... malá.”
Irenka: „A kdo ti dělal dneska snídani, co?”
Bohuš: „Prosím tě, však se to nedalo žrát! Co bys byla beze mňa, ty... herečko!”
(Irenka mu dá facku a odejde z obchodu.)

(Sledují dinosaury.)
Eddie Carr: „Páni! Je to vůbec možný?”
Dr. Ian Malcolm: „Co? A cos myslel, že uvidíš? Co jsi tu čekal?”
Nick van Owen: „Zvířata. Možná... velký ještěrky.”

Daphne: „Vsadím se, že máte něžné vzpomínky na narození vašeho syna.”
Frasier: „Ano, jistě. Vzpomínám si, jak jsem ho poprvé držel v náruči jako novorozence. Bylo to, jako by se všechno ostatní ve vesmíru rozplynulo. Byl to jen otec, syn a vzdálený hlas Lilith, jak říká: ‚Jestli se ke mně ještě někdy přiblížíš, Frasiere, vezmu na tebe brokovnici.’”

Gandalf Šedý: „Jeho skřeti se množí. Jeho pevnost Barad-dúr v zemi Mordor je obnovena. Jak Sauron získá Prsten, pokryje všechny země druhou temnotou. Hledá jej. Celou svou myslí se k němu upíná. Prsten ze všeho nejvíc touží vrátit se na ruku svého pána. Jsou jedno. Prsten a Temný pán.”

Neal Oliver: „A já myslel, že žádný další mezistátky už se nezřizujou.”
O. W. Grant: „Víš, když dálnice oficiálně neexistuje, žádná pravidla pro ni neplatí.”
Neal Oliver: „Dobře. Jak je možný, že jsem na dálnici, která není na mapě a jedeme do měst, který asi taky neexistujou.”
O. W. Grant: „I v seznamu některá čísla nenajdeš. Tak proč by to tak nemohlo být s dálnicemi a městy?”
Neal Oliver: „Ne. To neberu. Musí existovat lepší vysvětlení.”
O. W. Grant: „Lepší vysvětlení? Tak jo. Co takhle... Paralelní dimenze? Nebo se ti to zdá? Nebo to nějak souvisí s tvým přáním? Nebo jsi po té ráně kýblem v komatu? Nebo třeba jsi možná mrtvý.”
(Neal začne nesrozumitelně mumlat, jak je poslední možností šokovaný.)
O. W. Grant: „Co bys ještě chtěl, hochu? Nedal jsem ti jedno, ale hned šest vysvětlení. Všechna rozumná. Chceš odpověď? Jednu si vyber. Nic to nezmění.”

(James Bond je připraven na seskok. Mezitím Dr. Dave Greenwalt zjistil něco na monitoru.)
Dr. Dave Greenwalt: „Něčeho jsem si všiml. Ta loď měla být tady. Ale byla tady. Ale vidíte ten ostrov? To znamená, že místo doskoku, na které míří britská a čínská flotila, nejsou vlastně čínské vody. Patří Vietnamu. Má na sobě americké výsostní znaky?”
Voják: „Na padáku, obleku, ploutvích...”
Dr. Dave Greenwalt: „Jestli ho Vietnamci chytí, budou vyvádět.”

Sweeney Todd: (na ulici) „Tak dobře! Vy, pane... co takhle oholit? Přijďte a navštivte svého dobrého přítele Sweeneyho. Vy, pane. Vy jste také vítán do hrobu. Já se pomstím. Já budu spasen. Kdo, pane? Vy, pane? V křesle nikdo není. No tak. Sweeney čeká. Chci vás, vy pijavice. Vy, pane. Kdokoli! Pánové, nestyďte se. Jeden člověk, ani deset lidí, ani stovka si mě neusmíří. Já vás dostanu! A já ho dostanu, i když se mi vysmívá. Mezitím budu cvičit na nepoctivých hrdlech. A má Lucy leží v popelu a už nikdy znovu neuvidím svou holčičku. Ale práce čeká! Konečně jsem naživu! A jsem plný radosti!”

Stromovous: „Neviděli jste náhodou entky v Kraji?”
Smíšek: „Myslím že ne. A ty, Pipie?”
Pipin Bral: „Jak vypadají?”
Stromovous: „Já už si nevzpomínám.”

(V blázinci.)
Hrabě Godefroy de Moutmirail: (na Béatrice) „Vy jste mě tragicky opustila. Nakrmili mě růžovými kuličkami, po kterých jsem spal.”
Jacquouille la Fripouille: „Můj pane, můj drahej pane! Ale proč vás svázali těmi popruhy? Žádali snad výkupný?”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Ticho, hlupáku, vyjednávám.”
Doktor Bauvin: (k Béatrice) „To, čemu říká růžové kuličky, byl jen Dragonal. Dal jsem mu velkou dávku, dvě hodiny jen tak podřimoval, je to silák.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Vy, mastičkáři, nařizuji vám, abyste mě nechali ihned odejít.”
Doktor Bauvin: „Okamžik, rozmyslíme si to.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Já nejsem vůbec nemocný ani šílený. Jenom přicházím z velké dálky.”
Béatrice Goulardová: „Ano.”
Doktor Bauvin: „Myslí si, že nikdo nechápe, kdo je a odkud přichází. Blouzní ze stihomamu.”
Béatrice Goulardová: „Ale ne, to je všechno pravda. Vrací se z Bornea, měl nehodu při závodech. Že, bratranče Huberte?”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Bratranec Hubert?”
Béatrice Goulardová: „Ale ano, Hubert de Moutmirail. To je k neuvěření, ale má stejné ruce jako můj otec. Ty si pamatuješ své jméno?”
Doktor Bauvin: „Nevzpomíná si na nic. Úplná ztráta paměti. Ani dokonce neví, kdo to je Michael Jackson.”

Brian O’Conner: „Tady moje pravomoc končí.”
Dominic Toretto: „A moje začíná.”

(Pupencová se domnívá, že kastelán se spustil s Andulou.)
Pupencová: „Myslíš, že ti ještě věřím?”
Kastelán Pupenec: „Nemyslím, já raději vůbec nemyslím.”
Pupencová: „Jindřichu, jsme spolu přece patnáct let.”
Kastelán Pupenec: „Jo, to máš pravdu, já neříkám.”
Pupencová: „Rozuměj, mně nejde o to, že ses s tou ženskou vyspal...”
Kastelán Pupenec: „A taky jsem ji zabil a rozčtvrtil!”
Pupencová: „... ale tys mě patnáct let obelhával. Ty maléry nebyly skrz žádnou pravdu, ale jen skrz ty tvoje děvkařiny!”
Kastelán Pupenec: „Jo, a taky jsem klepal popel na filodendron.”
Pupencová: „Že sis vybral zrovna tu utahanou Andulu!”
Kastelán Pupenec: „Ježíšikriste, to není pravda!”
Pupencová: „Mlč! Nelži! Vždyť jsem ji viděla, myslíš si snad, že jsem blázen?”
Kastelán Pupenec: „Nejsi, nejsi, blázen jsem já. Každou noc visím ve věži jako netopejr za nožičky. Ať mě suspendujou, zavřou a vyhoděj. Já jsem blázen a chci mít od všech pokoj!”
Pupencová: „Proboha, Jindřichu, co bude s dětma?”
Kastelán Pupenec: „Máš pravdu, nauč je lhát.”