Památné výroky

Paní McCluskeyová: „Kolik vám je?”
Dvojčata Scavova: „Šest.”
Paní McCluskeyová: „A tobě?”
Porter Scavo: „Pět.”
Paní McCluskeyová: „Máma vás prostě vyklopila, co?”
Parker Scavo: „A kolik je vám?”
Paní McCluskeyová: „Kolik myslíš?”
Parker Scavo: „Asi sto padesát!”
Paní McCluskeyová: „Raději rychle dojezte sušenky...”

Neal: „Hej, Mozzi, Lamsonova galerie postrádá Thayera.”
Mozzi: „Já jsem ho neukradl!”

Král Já I.: „Co mně lezeš do snu?!”
Atakdále: „Já jsem se chtěl jenom pozeptat, komu je zde spíláno? Ko... Koho...? Ko... Kdo...? Proč tady hubuješ?”

Panoramix: „To je konec jeho vousu.”
Obelix: „Na druhym konci bude on!”
Asterix: „Tos vymyslel vlastní hlavou?”

René Hrubec: „Jiřino, já miluju jednoho letce.”

(Mozart si u parukáře vybírá paruku.)
Parukář: „Jak se vám líbí?”
Wolfgang Amadeus Mozart: „Všechny jsou tak krásné. Proč nemám tři hlavy?” (smích)

Catherine: „Bude to těžký, ale dokážu to.”
(Catherine přistoupí k Janey, sundá jí brýle a rozpustí culík.)
Catherine: „Tak a je to. Dokázala jsem to.”

Joseph: „Vysvětli mi, to cukrování je předsvatební nebo postkoitální?”
Gina: „A tvoje blbost je vrozená?!”

Chao Phya: „Vaše Veličenstvo, myslím, že už bylo dost urážek té ženy, která si myslí, že je rovna muži.”
Král Mongkut: „Ne muži, Chao Phya. Králi.”

Borat Sagdiyev: „Toto je má matka. Nejstarší žena v Kuseku. Je jí něco přes čtyřicet tři let.”

Numerobis: „Asteriskmi!”
Asterix: „-rixi, Asterixi.”
Numerobis: „Asterixmi?”
Asterix: „To už je lepší.”

(Dave Seville mluví po telefonu se Simonem.)
Dave Seville: „Haló?”
Simon: „Drobná nehoda Dave, Theodore vycucnul Alvina.”
Dave Seville: „Cože?”
Simon: „No aspoň, že to nebyl drtič odpadu. Hehe... A Theodore je taky v tahu.”

Mason: „Ta je nafoukaná, co?”
George: „Ne nafoukaná. Jen lepší než ty.”

(Robin se rozzlobí.)
Robin: „Černý prach, Djaqu?”
(Djaq kývne.)
Robin: „Myslim, že jsem ti řekl, že ho už nechci nikdy vidět!”
Djaq: „Neuposlechla jsem.”
(Robin se usměje.)
Robin: „Dobře, máš ještě nějaký?”
Djaq: „Ne.”

(Emerson, Ned a Chuck přišli k jednomu úředníkovi.)
Emerson Cod: „Jsem Emerson Cod, soukromý detektiv. Tohle jsou moji kolegové. Můžeme si půjčit váš telefonní seznam?”
(Úředník schová seznam do obálky.)
Úředník: „Jaký seznam?”
Chuck: „Ten, co jste dal do té obálky...”
(Úředník schová obálku do stolu.)
Úředník: „Jaké obálky?”
Emerson Cod: „Zajímalo by mě, jestli jsou úředníci takoví i v normálním životě.”
(Úředník vymění jmenovku.)
Úředník: „Padla!”
(Úředník odběhne.)
Ned: „Tak tenhle byl podezřelý.”
Chuck: „Hodně podezřelý.”