Památné výroky

Dr. Cox: „Jsem tu jediný dobrý učitel a každého jednoho z vás už teď nenávidím. Chtěli byste vědět proč? To proto, že se ukázalo, že ve skutečnosti nejste studenti medicíny... Jste všichni vrazi, kteří sem byli vysláni, aby zabili moje pacienty.”

Michael: „Nechci dělat bungee jumping.”
Thomas: „Říkal jsem, držte se.”

Jenna: „Ty už přestaň lidem říkat, jak mají žít svůj život.”
Liz: „To já přece nedělám.”
Jenna: „A je dost těžký poslouchat rady do života od svobodný ženský, co používá rotoped jako věšák na svatební šaty.”
Liz: „A to je mám pověsit do skříně, když jsou celý umaštěný od šunky?”

(Calleigh přijde zkontrolovat balistika při jeho testu a zjistí, že on ten test ještě neudělal.)
Calleigh: „Víš, o co jde?”
Balistik: „Jde o test zbraně a pak následné porovnávání kulky s nábojnicí z místa činu?”
Calleigh: „Ne, jde o vraždu.”

(Frankovi spadne na auto bojler.)
Frank: „Teď jsem to auto koupil. Nejdřív mina na pláži, teď bojler. Co příště?”
Horatio: „Příště chytíme vraha.”

Rachel: „Ahoj Monico, ty jsi moje jediná kamarádka.”
Monica: „Jo a taky jediná, kterou jsi na svatbu nepozvala.”

Schiffner: (na Jarmilu) „Voníš svěcenou vodou.”

Eric: „Měl jste ranní službu? Našli jsme mrtvého.”
Manuel Martinez: „Neříkejte.”

(O pavoukovi.)
Dean: „A jaký s nim máte úmysl? Teď, když jste ho dostala?”
Lorelai: „No, uvažovala jsem, že mu nechám kuchyň!”
Dean: „Jasně.”
Lorelai: „Stejně ji moc nepoužíváme, takže...”

Red John: (Patrickovi) „Tygře, tygře, spalující jas. V lesích za noci, co za nesmrtelnou ruku či oko mohlo stvořit tuhle děsivou symetrii?”

Slečna Ungermeyerová: „Víš, co jseš?”
David Gordon: „Vlezdoprdelka, tichošlápek a bezpáteřník s postranními úmysly... Já vím, já vím...”
Slečna Ungermeyerová: „To možná taky, ale hlavně jsi oddaný kamarád a toho si Ungermeyerka vždycky cenila.”

(Matka studenta Živného oroduje za svého syna u profesorů, u kterých propadá.)
Paní Živná: „Pane profesore, Živná.”
Profesor Kolísko: „Živný?”
Paní Živná: „Ano, mám syna v kvintě a jdu se zeptat, jestli si už polepšil z češtiny.”
Profesor Kolísko: „Váš syn je nepozorný, těkavý a nejeví zájem o můj předmět.”
Paní Živná: „Ale pane profesore, ten chlapec se nehne od knihy. Já ho musím v noci holí hnát do postele. On by pořád jenom študoval a študoval. Je moc nešťastný, když se nemůže učit.”
Profesor Kolísko: „No, to se divím. U nás je stále nedostatečný.”
Paní Živná: „Pane profesore, on si to už ve všem polepšil, jenom z tý češtiny, z tý mu to nejde. Já nevím, co s ním.”
Profesor Kolísko: „Hm, no tak já ho ještě vyvolám. Jen ať se pilně učí! Poroučím se vám, paní.”
Paní Živná: „Děkuji vám, pane profesore. Jsem moc vděčná.”
(Paní Živná se otočí a oroduje u profesorky Suchánkové, která právě přichází.)
Paní Živná: „Má úcta, paní profesorko. Živný v kvintě. Jestlipak se už polepšil z toho dějepisu?”
Profesorka Suchánková: „Váš syn, milá paní, je naprosto zanedbán. Představte si, že vůbec neví, kdy byla bitva u Chérez de la Frontéra. Pochopíte, že mu nemůžu dát známku dostatečnou.”
Paní Živná: „Bóžínku, to se divím. Ještě včera to ‚Céres’ tak krásně uměl. Paní profesrko, já ho sama zkoušela. Paní profesorko, on si to už ve všem opravil. Jenom z toho dějepisu, to má takovou smůlu. Já nevím, co to je.”
Profesorka Suchánková: „Výjimečně ho ještě jednou vyvolám.”
Paní Živná: „To vám mockrát děkuju, paní profesorko.”
(Paní Živná si ještě počká na profesora Lejsala.)
Paní Živná: „Má úcta, pane profesore.”
Profesor Lejsal: „Má úcta.”
Paní Živná: „Živný v kvintě. Už si stojí lepší z latiny?”
Profesor Lejsal: „Živný, Živný. Á, Živný. Známý lajdák a ignorant. Nezná ani pravidlo o konsikuci temporum.”
Paní Živná: „On je chudáček takový trémista.”
Profesor Lejsal: „Ó ne, naopak. Je drzý a pošklebuje se.”
Paní Živná: „Ne. Když byl malý, kousl ho pes, pane profesore. A od té doby...”
Profesor Lejsal: „No, nicméně mu musím dát pětku.”
Paní Živná: „Pane profesore, on už se ve všem polepšil, jenom z té latiny má pětku. Kdyby jste vzal laskavě ohled.”
Profesor Lejsal: „Lituji, ale od své klasifikace neustoupím. Má úcta, paní.”
Paní Živná: „Pane profesore. Z měšťanky ho vyhodili, na řemeslo se nehodí. Aspoň tu madurídu kdyby udělal.”

Michal: „Podvodnice! Říkala jsi, že jsou takový roztomile cáklý. Že dělají takový podivínský dojem. Jo! Ty dělaj dojem, že zrovna vyvalily dveře od blázince!”

Arwen: „Z popela oheň znovu vzplane, ze stínu světlo vzejde náhle. Až skují ostří polámané, nekorunovaný zase bude králem.”

Diego: „Tak co? Chceš se připojit k naší strašlivé posádce?”
Shira: „Dva lenochodi, mamut a šavlozubý tygr? Jste jako úvod špatného vtipu.”