Přátelé

(K Chandlerovi neustále doručují vynikající tvarohové dorty, které si objednává jeho sousedka. Aby on a Rachel odolali pokušení ho sníst, položili ho sousedce před dveře. Jenže sousedka si ho nevyzvedla, proto pořád leží na chodbě.)
Chandler: „Vidíš to, co já?”
Rachel: „Pořád tam je!”
Chandler: „Paní Bravermanová asi odešla.”
Rachel: „Třeba někam odjela. Třeba na několik měsíců.”
Chandler: „Do tý doby se ten dort může zkazit. Co kdyby ho snědla, až se vrátí?”
Rachel: „To by ji zabilo.”
Chandler: „To se nesmí stát.”
Rachel: „Takže ji chráníme.”
Chandler: „Musíme ho odnést.”
Rachel: „Jo, ale fofrem.”
Chandler: „Proč?”
Rachel: „Protože ji tam slyším chodit.”

(Monica potkala Chandlerovu bývalou přítelkyni Janice.)
Monica: „Víš, ona má taky přítele. Jmenuje se Clark. A taky se sama pozvala na svatbu... Clarka taky.”
Chandler: „Odmítla jsi ji, že jo?”
Monica: „Cože?”
Chandler: „Odmítla jsi ji, že jo?!”
Monica: „Víš, zahnala mě do úzkých, zeptala se, jestli máme svatbu ve městě, co jsem měla dělat?”
Chandler: „Lhát! Je to tak těžký? ‚Šek už je poslanej!’ ‚To je ale roztomilý děťátko!’ Nebo ‚Těším se, až si přečtu tvoji knihu, Rossi!’”

Chandler: „Ahoj.”
Monica: „Hezký pyžamo. To si v Londýně užíváš, hm?”
Chandler: „Víš, já jsem zrovna nečekal společnost po...” (koukne na hodinky) „čtvrt na deset.”

Chandler: „Teď tě musím zarazit. Asi už vím, kam míříš. Já totiž neumím dávat rady. Od toho jsou tady Ross, Monica nebo Joey, pokud chceš radu ohledně náplně do pizzy nebo palčivé bolesti při močení.”

(Phoebe potkala svého bývalého přítele Davida, který před lety odjel do Minsku.)
Phoebe: „Já na tebe myslím pořád.”
David: „Vážně? Já na tebe taky pořád myslím. Víš, v Minsku je socha, která mi tě hrozně připomíná. Vlastně je to Lenin, víš, ale z určitého úhlu...”

Joey: „Vy nemáte televizi? A kam máte nasměrovanou sedačku?”

(Před Chandlerovou a Moničinou svatbou.)
Ross: (k Chandlerovi) „Musím si s tebou promluvit.”
Chandler: „O čem?”
Ross: „Víš, je to trochu trapný.”
Chandler: „Jestli chceš půjčit prachy, není vhodná doba. Zítra večer platím večeři za 128 lidí.”
Ross: „Ne, o to nejde. To, co ti povím, neříkám jako tvůj přítel, ano? Říkám to jako Moničin starší bratr.”
Chandler: „Ale jsme kámoši.”
Ross: „Příštích pár minut ne.”
Chandler: „Zrovna teď - jsi pořád můj svědek?”
Ross: „Ne.”
Chandler: „Tykáme si ještě?”
Ross: „Tak jo. Zítra se vy dva berete a já z toho mám fakt obrovskou radost. Ale jako Moničin starší bratr ti musím jedno říct. Jestli někdy ublížíš mý sestřičce, jestli jí někdy způsobíš nějakou bolest, jakoukoli, půjdu po tobě a natrhnu ti zadek!”
(Chandler se začne smát.)
Ross: „Co je, já to myslím vážně.”
(Chandler se směje ještě víc.)
Ross: „Hele, nech toho, nedělám si srandu.”
Chandler: „Jo, vezmu si to k srdci, Rossi, a dík, že jsi mě varoval.”
Ross: „Nemáš zač.”
Chandler: „Takže jsme kámoši?”
Ross: „Jo.”
Chandler: „Dobře. Nebudeš věřit, co mi Moničin brácha právě řekl!”

Rachel: „To je nejlepší tvarohový dort, co jsem kdy jedla, kdes ho sehnal?”
Chandler: „Byl u vchodu, když jsem šel domů, někdo nám ho poslal.”
Rachel: „Chandlere, to není určený pro tebe, je to adresovaný paní Bravermanový zezdola! Zloději!”
Chandler: „No to ne! Já si tu adresu nepřečetl, než jsem to otevřel, nemůžeš vrátit balík po tom, co ho otevřeš!”
Rachel: „Proč ne?”
Chandler: „Protože je to hrozně dobrý.”
Rachel: „Chandlere, tys ten dort ukradl, to je špatnost.”
Chandler: „Nenene, to se napraví, protože paní Bravermanová si nechá poslat další zdarma, a tím pádem vyhrajeme všichni! Jedinej, kdo tratí, je nějakej pekárenskej konglomerát...” (přečte výrobce z krabice od dortu) „Maminčina pekárnička. Je mi hrozně. Jsem hroznej, hroznej, hroznej člověk.”
Rachel: (jí dort) „Cos to říkal?”

(Soutěživá Monica je plně zabraná do hry ping-pongu a odmítá přestat hrát.)
Monica: „Nemůžu to vzdát, stálo mě to už čtyři hodiny!”
Chandler: „Ale -”
Monica: „Hele, když sis mě bral, tak jsi o tom věděl. Slíbils, že se mnou budeš v nemoci i ve zdraví. A tohle je má nemoc.”
Chandler: „A co ta posedlost čistotou?”
Monica: „To je zdravý rozum!”

Joey: (k Monice a Chandlerovi) „To teď od vás budeme dostávat jen jeden dárek?”
Chandler: „Ty jsi mě k mým narozeninám objal!”

Chandler: „Prosím tě, řekni mi, dostal jsi vzkaz?”
Joey: „Jaký vzkaz?”
Chandler: „Ten, co měl hrát Maca, nemůže. Chtěli, abys přišel ve dvě.”
Joey: „Cože?! Vždyť je šest hodin!”
Chandler: „Hele! Koukni! Já to napsal támhle na tabuli! Napsal jsem to a pak lítal po celým New Yorku a hledal jsem tě. Byl jsem u Rosse, byl jsem v kavárně, byl jsem všude, kde dělaj sendviče!”

(Blíží se svatba. Monica a Chandler píšou své manželské sliby.)
Chandler: (v duchu o Monice) „Ta se rozjela. Musí mě milovat víc než já ji. Co je to se mnou? Hochu, do toho se nepouštěj.”

(Monica s Chandlerem nemohou najít dobrého oddávajícího, protože někteří koukají Monice na prsa, jiní moc prskají. Joeyho napadne, že by je mohl oddat on.)
Joey: „Taky už dělám na tom, co řeknu u obřadu. Tak poslouchejte, je to zatím jen nástin, takže... Sešli jsme se tady při této radostné události, abychom oslavili nevšední lásku, kterou Monica a Chandler sdílejí. Je to láska, při níž se dává a přijímá. A také dostává a sdílí. A láska, kterou dávají a dostávají, je sdílena a přijímána. A tím, že ji dostávají a dávají a sdílejí a přijímají, i my můžeme sdílet, milovat, dostávat a přijímat.”
Chandler: (k Monice) „Zavoláme prskala?”

(Mike žádá Phoebe o ruku.)
Mike: „Sice tu nemám prsten...”
David: „Já ho mám!”
Chandler: „Tou věcí bych se moc nechlubil.”

(Ross si koupil drahé auto.)
Ross: „Já prostě sporťáky miluju, vždycky jsem miloval.”
Joey: „Poslyš, kolik to má vlastně koní?”
Ross: „Netuším, ale koukni, jak se leskne!”