Sherlock (seriál)

Sherlock: „Oh, Johne, tak moc ti závidím.”
Watson: „Závidíš mi?”
Sherlock: „Tvá mysl. Je tak klidná, přímá, skoro nepoužívaná.”

Moriarty: „Nikdo se nikdy nedostane až ke mně.”
Sherlock: „Já ano.”
Moriarty: „Dostal ses nejblíž. A teď mi stojíš v cestě.”
Sherlock: „Díky.”
Moriarty: „Nemyslel jsem to jako lichotku.”
Sherlock: „Ale ano, myslel.”
Moriarty: „Tak jo, myslel.”

(Sherlock a John právě zastavili před 221B Baker Street a vystupují z taxíka.)
Sherlock: „Co tady dělá můj bratr?!”
John: „Já to prostě zaplatím, že?”
Sherlock: „Narovnal klepadlo, jako vždy. Je obsedantně kompulzivní, ani neví, že to dělá.”
(Sherlock klepadlo zas přesunul na bok.)
John: „Proč jste to udělal?”
Sherlock: „A co?”
John: „Nic.”

Sherlock: (na Mycrofta) „Co tady ještě děláš? Neměl bys mi vyjednávat milost nebo tak něco? Jako pořádný brácha?”

Sherlock: „Tohle vám chybělo, přiznejte se. To vzrušení z honičky, jak vám pumpuje krev v žilách. Jen mi dva proti celému světu.”
(John mu dá ‚hlavičku’ rovnou do nosu.)

Holčička: „Nechtěli nám ukázat dědečka, potom co umřel. To proto, že je v nebi?”
Sherlock: „Lidé po smrti nechodí do nebe. Strčí je do takové místnosti a spálí.”

Paní Hudsonová: „Vaše matka by se měla z lecčeho zpovídat.”
Sherlock: „Ano. Mám celý seznam. Mycroft celý spis.”

(Sherlock, oblečený pouze do prostěradla, a Watson sedí v Buckinghamském paláci.)
Watson: „Máš na sobě kalhoty?”
Sherlock: „Ne.”
Watson: „Prima.” (Oba se začnou smát.)

Sherlock: „Máš výjimečný mozek, Moriarty. Já ho obdivuju. Připouštím, že se možná vyrovná i tomu mému.”
Moriarty: „Jsem dojat. Jsem poctěn.”
Sherlock: „Ale když přijde na řadu neozbrojený souboj na okraji propasti... Poletíš do vody, skrčku.”

John: (u Sherlockova hrobu) „Jednou jsi mi řekl, že nejsi hrdina. Byly i časy, kdy jsem si myslel, že nejsi ani člověk.”

John: (po tom, co Lestrade vypil skleničku alkoholu) „Holmesi, zmýlil jste se v diagnóze.”
Sherlock: „Pak mě opravte, doktore.”
John: „On se napít nechtěl, nýbrž potřeboval. On se nestydí, on má strach.”
Sherlock: „Můj Bosswel se učí. Dospívají tak rychle.”

Sherlock: „Je to očividné! Na to by přišel i Lestrade.”
Lestrade: „Tak díky.”

Sherlock: „Sériové vrahy miluju, vždycky je na co se těšit.”

(Sherlock vyjde z koupelny po společné koupeli s Janine.)
Sherlock: (na Johna) „Teď předpokládám, že na mě máš pár otázek.”
John: „Jednu dvě.”
Sherlock: „Přirozeně.”
John: „Tak ty máš přítelkyni?”
Sherlock: „Ano, mám. Ale zpět k Magnussenovi.” (Začne mluvit o tom, jak mu je z Magnussena špatně.)
John: „A to jen tak?”
Sherlock: „Co prosím?”
John: „Jen tak máš přítelkyni?”
Sherlock: „Ano, chodím s Janine. Přišlo mi to zjevné.”
John: „No to jo.” (po chvíli) „Ty máš vztah?”
Sherlock: „Ano.”
John: „Ty a Janine?”
Sherlock: „Ano, já a Janine.”
John: „Nechceš to rozvést?”
Sherlock: „Jsme na tom teď dobře. Je to... Ujišťující.”
John: „To máš z knížky.”
Sherlock: „To každý.”
(Janine navrhne, aby John přišel s Mary na večeři a odejde. Sherlock se znovu rozmluví o Magnussenovi.)
John: (Přeruší ho.) „Večeře?”
Sherlock: (nechápavě) „Jaká večeře?”
John: „Já a Mary máme dojít na večeři s... vínem a sezením.”
Sherlock: „Právě jsem ti řekl, kdo západní svět ovládá ze svého domu, a ty tu meleš o večeři?”

(Sherlock správně odhadl klienta - pana Henryho Knighta.)
Henry: „Jak jste si toho mohl všimnout?”
Watson: „To není důležité.”
Sherlock: „Podle zbytku papíru odštípnutého lístku.”
Watson: „Ale no tak, Sherlocku.”
Sherlock: „Prosím vás, nudím se tu celou věčnost.”
Watson: „Předvádíte se.”
Sherlock: „Ovšem, že se předvádím. To já dělám.”