Sherlock (seriál)

(Watson najde Isaaca v drogovém doupěti.)
Isaac: „Kde to jsem?”
Watson: „Na konci vesmíru s největší bandou světa.”

Lestrade: „Co to je?”
Sherlock: „Já nevím. Stále se to snažím pochopit.”
Lestarde: „Já myslel, že rozumíte všemu.”
Sherlock: „Jistěže ne. Plýtval bych mozkovou kapacitou. Specializuji se.”

Moriarty: „Chyběl jsem vám?”

Mary: „Víte, že se angažuji v politice?”
Lestrade: „Vážně?”
Mary: „Volební právo pro ženy.”
Lestrade: „A jste pro, nebo proti?”
Mary: „Jděte.”

(Lestrade stojí na opuštěném parkovišti a zapaluje si cigaretu. Myslí si, že Sherlock je mrtvý.)
Sherlock: „Další hřebíček do rakve.”
Greg: (Ztuhne, otočí se a ohromeně řekne.) „No ty parchante!”
Sherlock: „Přišel čas se vrátit. Nechal sis zločin proklouznout mezi prsty, Grahame.”
Greg: „Gregu!”
(Po chvilce váhání se Greg vrhne Sherlockovi kolem krku.)

Holmes: „Co bys řekl jako svá poslední slova před smrtí?”
Watson: „Prosím, Bože, nech mě žít.”
Holmes: „Ale prosím tě, zapoj představivost.”
Watson: „Já nemusím.”
Holmes: „Dobře, ale co bys řekl, kdybys byl chytrý? Ona s tolika milenci musela být chytrá.”

Watson: „Dal jste Mycroftovi ten flash disk?”
Holmes: „Ano. Vyhrožoval mi rytířským titulem... Zase.”

Watson: (k Sherlockovi) „Jsem vojenský lékař. Můžu vám zlámat všechny kosti v těle a při tom je jmenovat.”

Sherlock: „Takže Watson se odstěhoval? Už jsem si myslel, že dělá pokroky.”

Sherlock: „Máte morfium?”
Paní Hudsonová: „Nemám.”
Sherlock: „Tak k čemu tady vlastně jste?”

(Sherlock se hádá s Johnem.)
Sherlock: „Ježiši, Johne! Řeším případ.”
John: „Stačil jedinej měsíc. Jeden.”
Sherlock: „Pracuju.”
John: „‚Sherlock Holmes v drogovém doupěti.’ Jak to asi bude vypadat?”
Sherlock: „Jsem tu v přestrojení.”
John: „Ale nejsi.”
Sherlock: „No teď už ne!”

Sherlock: „Jako mentální cvičení často plánuji vraždy svých známých a kolegů. Třeba Johna bych otrávil. Jí jako čuně. Hračka. Podával jsem mu chemikálie a nikdy si toho nevšiml. Jednou propásl celou středu a netušil. Lestrada zabít je tak snadné, až je zázrak, že tu ještě je. Mám klíče k domu svého bratra. Mohl bych se tam vloupat a uškrtit ho, kdyby mě přepadl rozmar.”
Tom: (k Molly) „Je nalitý, že jo?”

Mycroft: (k Johnovi) „Vy víte, že jsem ten chytrý.”
Sherlock: „Jak neustále zdůrazňuješ.”

(Sherlockovi teče z nosu krve, jak ho Watson praštil.)
Sherlock: „Já to nechápu. Omluvil jsem se. Tak jste reagovat neměl.”
Mary: „Bože, vy se vůbec v lidské povaze nevyznáte, že?”

Mycroft Holmes: „Pošetilé, bratříčku.”
(Sherlock mu zkroutí ruku za záda a přimáčkne ho ke zdi.)
Sherlock Holmes: „Bratříčku, moc mě neštvi, když jsem sjetej.”