Sherlock (seriál)

Sherlock: „Dobrý večer, Mycrofte. Pokus se nezačít válku, než se dostanu domů. Víš, co to dělá s dopravou.”

(Sherlock je doma a sleduje místo činu přes Skype na tabletu.)
Watson: „Nepřijde vám to trochu ponižující?”
Sherlcok: (zívne) „Ne, je mi fajn.”

Lestrade: „A přesně kolikrát z toho okna vypadl?”
Sherlock: „Mám to celé trochu zamlžené, inspektore. Přestal jsem to počítat.”

Culverton Smith: „Buďto jsem já sériový vrah, nebo je Sherlock Holmes zfetovaný jako hovado.”

John: (Ukáže na Aston Martin.) „Čí je to auto?”
Paní Hudsonová: „Moje přece.”
John: „Jak to může být vaše auto?”
Paní Hudsonová: „Prokrista! Jsem vdova po drogovém dealerovi, vlastním nemovitost v centru Londýna a naposledy vám říkám, Johne, že nejsem vaše hospodyně!”

Sherlock: (k Magnusenovi) „Něco si o mně zjistěte! Já nejsem hrdina. Jsem vysoce funkční sociopat! Veselé Vánoce.” (Zastřelí ho.)

John: (k Molly, převlečené za doktora Hoopera) „Je s podivem, čeho jsou někteří lidé schopní, aby se prosadili v mužském světě.”

(Sherlock se s Watsonem baví o případu, najednou vytáhne růžový kufr.)
Watson: „To je kufřík růžové dámy. To je kufřík Jennifer Wilsonové.”
Sherlock: „Ano, očividně.” (Watson mlčí a pozoruje kufřík.) „Možná bych měl zmínit, že jsem ji nezabil.”

(Poté, co Sherlock neochotně řekne Mary, že skládá ubrousky z YouTube, Mary jakože zavolá její známá - smluvené heslo Mary a Johna, když si chtějí říct něco v soukromí.)
Mary: „Skládá ubrousky z YouTube.”
Joch: „No a tak se nudí.”
Mary: „Je strachy bez sebe!”

Sherlock: „Kdybych stál o poezii, přečetl bych si Johnovy e-maily jeho přítelkyni.”

Sherlock: (skoro dojatě) „Sotva mě teď budete potřebovat poblíž, když čekáte opravdové dítě...”

Sherlock: „Ach. Jako vždy se díváš, ale nenahlížíš. Pro tebe je svět neproniknutelné tajemství, pro mě otevřená kniha. Chladná logika versus romantický rozmar, to je tvá volba. Nedokážeš si spojit činy s jejich následky. Takže naposledy - jestli chceš mít to chrastítko, tak ho neházej na zem, hm?”

(Sherlock chce překvapit Watsona.)
Sherlock: „Stavím se na Baker Street. Třeba vyskočím z dortu.”

(Sherlock s Watsonem přicházejí na místo činu a Lestrade je informuje.)
Sherlock: „I my sledujeme zprávy.”
Watson: „Řekls nuda a přepnul to.”

Mycroft: „Tenhle spor mezi námi je zkrátka dětinský. Lidé budou trpět. A víš, jak to vždy rozčiluje mámu.”
Sherlock: „Já ji rozčiluji? Já? To jsem nebyl já, kdo jí rozčílil, Mycrofte!”
Watson: „Ne. Ne, moment... Máma? Kdo je Máma?”
Sherlock: „Matka. Naše matka. Toto je můj bratr, Mycroft.”