Vtipy a srandičky

(Max si vzala od Sophie prášek na spaní.)
Caroline: „Lidé po prášcích na spaní dělají divné věci. Kamarádka si namazala peněženku máslem a snažila se ji sníst.”
Max: „Neboj, já nemám peněženku.”

(Han namluvil matce, že jeho přítelkyně je křesťanka. Sophie tedy ‚holkám’ donesla obrovskou spoustu přívěsků s kříži.)
Caroline: „Sophie, menší nemáte? Je to rande. Ne vymítání ďábla.”

(Caroline prochází Max účty a narazí na nezaplacenou studentskou půjčku z vysoké školy.)
Caroline: „Před tímhle dluhem neutečeš.”
Max: „Dokážu utéct před vším. Mám už pátou totožnost.”

Caroline: (Chce nové sousedce donést dortíky na uvítanou.) „Je divné neznat nové sousedy.”
Max: „Ne. Divný je, když neznáš svého otce. Ale ve čtyřech se člověk oklepe a jde dál.”

(Někdo zaklepe na dveře.)
Max: „Kdo to je?”
Caroline: „CNN. Našli 34. chilské dítě v tvé kabelce.”

George ‚Mac’ McHale: „Promiň, Jonesíku.”
Indiana Jones: „Takže jsi... trojitý agent?”
George ‚Mac’ McHale: „Ne. Jen jsem lhal, že dvojitý.”

(Za ženou, která vyjídá dortíky Max a Caroline, přijde její muž a začnou se líbat.)
Max: „Buď je to najatý herec bez práce nebo má v puse dort.”

Leito: „Vím, kde ta bomba bude.”
Damien: „Ještě před chvílí jsi o ní ani nevěděl.”
Leito: „Taha ji schoval do bunkru, dává tam všechny cennosti.”
Damien: „Proč by ji měl dávat do bunkru?”
Leito: „A kam asi, do koupelny?”

Han: „Caroline, hledá tě nějaký muž. Má šátek na hlavě a vytetovanou slzu.”
Max: „S šátkem na hlavě a vytetovanou slzou? Víte jistě, že to není moje matka?”

(Vikki ukazuje Barbaře její knihu v knihkupectví.)
Barbara: „Jedna? Jen jedna? Tolik práce a jenom jedna? Když si ji náhodou někdo koupí, nebude tady už žádná. Je to, jako kdyby ani nikdy neexistovala.”
Vikki: „Ne, ne. Neboj. Vím ještě o jedné.”

(Max po přepadení prohlíží pytel, který jim předal lupič, aby do něj naházeli peníze.)
Max: „Tady je, co zbylo. Až na tvou důstojnost.”
Caroline: „Max, dost. Nestačí, že mám hadry uklízečky, které tu leží od objevu tělesného pachu?”

Max: „Kdo by stál celý den ve frontě kvůli blbému kousku pečiva?”
Sophie: „Ahoj všichni! Mám cronut. Čekala jsem na něj ve frontě celé dva dny.”

Caroline: (o majitelích auta) „Poprosím je, aby odjeli.”
Max: „Bezva, vyřídím tvému koni, že jsi zemřela statečně. Hloupě, ale statečně.”

Sophie: „Max, ty miluješ toho sexy přičmoudlého bezdomovce s afrem?”
Max: „Není to bezdomovec. Bydlí ve vkusně zařízeném kontejneru.”
Caroline: „Takže bezdomovec.”

(Centurion a vojáci přivádí Briana k Pilátovi.)
Centurion: „Césarovi zdar!”
Pilát Pontský: „Nazdav!”
Centurion: „Přežil jen jeden.”
Pilát Pontský: „Á! Svaž ho na zem.”
Centurion: „Prosím, pane?”
Pilát Pontský: „Svaž ho na zem.”
(Vojáci hodí Briana na zem.)
Pilát Pontský: „Jak se jmenuješ, Žide?”
Brian Kohn: „Brian, pane.”
Pilát Pontský: „Bvian?”
Brian Kohn: „Ne, Brian.”
(Centurion Brianovi lískne.)
Pilát Pontský: „Ten malý lotv má kuváž.”
Centurion: „Co má, pane?”
Pilát Pontský: „Kuváž.”
Centurion: „Za to také, pane.”
Pilát Pontský: „Ne, ne, kuváž. Svdnatost... i kus tvoufalosti.”
Centurion: „Asi jedenáct, pane.”
Pilát Pontský: (na Briana) „Ty sis tvoufl nás pfepadnout?”
Brian Kohn: „Co, prosím?”
Pilát Pontský: „Udef ho, centuvione, stvašně tvdě.”
(Centurion Brianovi lískne.)
Centurion: „A srazit na zem?”
Pilát Pontský: „Co?”
Centurion: „Svazit ho zase na zem?”
Pilát Pontský: „Ó ano. Svažte ho na zem, pvosím.”