Vtipy a srandičky

Huml: „Poslyšte, pane...”
Bohouš: „Bohumil Císař.”
Huml:. „Pane Císař, při první návštěvě jsem si všiml tady toho opeřence. Mohl byste mi laskavě vysvětlit, co je to za kombinaci?”
Bohouš: „To je tetřev, oprava. Hajnej ho měl na půdě a myši mu sežrali hlavu.”
Huml: „Tak jste mu dal tuhle.”
Bohouš: „No kachní. To víte, kde dneska seženete tetřeví hlavy? Já vím, že to nevypadá hezky, ale vám vypadal bez tý hlavy tak nějak neúplně.”
Huml: „To je teda fakt. A co na to říkal hajnej, viděl to vůbec?”
Bohouš: „Jo.”
Huml: „No a co říkal?”
Bohouš: „Odpliv si.”

Jan Amos Komenský: „Kdo by tu podle mého neměl chybět, je Hus.”
Svatý Václav: „Ano, Jan Hus, výřečný muž. Rozhodně lepší než ten druhý Jan, ten...”
Jan Amos Komenský: „Nepomucký?”
Svatý Václav: „Ano, s tím je těžká domluva. Ten když se ke mně modlí, já mu vůbec nerozumím.”
Jan Amos Komenský: „Nediv se, bez jazyka, chudák...”

(O Josefu Kajetánu Tylovi.)
Jan Hus: „To tady nikomu nevadilo, že s jednou měl svatbu a s druhou pět dětí?”
Karel Havlíček Borovský: „Byla to její sestra, takže to zůstalo v rodině.”

(Zákazníci utíkají z restaurace.)
Krabs: „Pomoc! Utíkají mi prachy!”

(Vogel přistoupí ve vzducholodi k Henrymu Jonesovi, v ruce zatykač.)
Vogel: „Guten Tag, Herr Jones.”
(Indy k němu přistoupí zezadu, převlečený za revizora jízdenek.)
Indiana Jones: „Letenku, prosím. Pass.”
Vogel: „Pass?”
(Všimne si, že je to Indy. Ten ho vyhodí z okna vzducholodi. Ostatní pasažéři jsou zmatení.)
Indiana Jones: „Neměl letenku.”

Jane Spencerová: „Franku, nejde nám to spolu. Vždycky jsi žil jenom svou prací u policie.”
Frank Drebin: „A ty ses pořád starala jenom o zónovou víru.”
Jane Spencerová: „Ozonovou díru! Nikdy ses nepokusil to pochopit.”
Frank Drebin: „Jak tohle můžeš tvrdit. Utratil jsem poslední pětník, abych koupil těch tisíc akrů brazilského deštného pralesa. Pak jsem ho dal vykácet a vypálit, abychom si mohli postavit dům našich snů.”
Jane Spencerová: „Franku, jak jsi mohl být tak ukrutný!”
Frank Drebin: „Ukrutný?! Víš, jak bylo těžký přestěhovat celý kmen domorodců? Zkus si to někdy!”

Jam Amos Komenský: „Proč ti nosím nejnovější knížky, které dole vyjdou.”
Praotec Čech: „Všechno už jsem přečetl. Až na toho Stanislava Krychli Neumanna.”

Trpaslík: „Ale teď už pojď, aby Čekanka dlouho nečekala. Aby Čekanka dlouho nečekala, to je dobré.” (Zasměje se.)

Macecha: „Máte velké hospodářství, ženská ruka by se vám tady hodila.”
Karel: „Všechno má svůj čas. Sotva jsem se vrátil ze světa, zatím se rozkoukávám.”
Macecha: „No ale moc dobře jste to s těma úkolama vymyslel, takhle budete mít nejlepší a nejšikovnější manželku, zrovna takovou, jako je naše Květuš.” (Květa hodí poleno do kamen, které záhy vypadne a do obličeje si vysype popel.)

Hraběta: „Ty si myslíš, že to bylo pro mě lehký, když mi zakázali pokračovat v rodinný tradici?”
Hrabětová: „A ježišmarja, už zase uslyším o tom, že táta dělal prskavky.”
Hraběta: „Víš, co říkal otec? Všechno, co jsem v životě udělal, lidi vypálili a člověk potřebuje, aby po něm něco zbylo. A to je teda hluboká pravda.”
Hrabětová: „Ještě že nevyráběl toaletní papír.”

(Caroline spadla do výkalů svého koně.)
Caroline: „Že je to bláto? Že je to bláto?”
Max: „Je to bláto?”
Caroline: „Co to je? Mrkev? Jsou v blátě mrkve?”

Jessica: „Co tu mají dobrého?”
Dana: „No, je to tacos za 59 centů, mami. Jsem si jistá, že je vynikající!”

Patrick: „Pořád jenom jím, spím, probouzím se, jím, spím, probouzím se, jím a spím snad celý svůj život! Vůbec nemám čas na odpočinek!”

(Bela Lugosi leží v rakvi.)
Bela Lugosi: „Příliš úzké! Nemohu tady ohnout ruce.”
Prodavač: „Ale pane Lugosi, nikdy jsem neměla žádné stížnosti.”
Bela Lugosi: „To je ta nejnepohodlnější rakev, ve které jsem kdy byl.”

Baron: „Když tvůj milý opustí tě, neplač, máš tu po něm dítě. Nevadí, že nezná tátu, je to pořád základ státu.”