Připoutejte se, prosím!

(Ted Striker přistává v Chicagu.)
Letištní amplion: „Let 209 právě popojíždí ke vchodu číslo 9... číslo 10... číslo 11...”

(Ted Striker přebírá řízení Boeingu a odečítá údaje z budíků.)
Ted Striker: „Takže... Výška 24 000 stop. Letová rychlost 500 uzlů. Kurs 0-9-0. Směs na mytí: mýdlo k opláchnutí spodku...”
Elaine Dickinsonová: (Vtrhne do kabiny.) „Tede, co tady děláš? Vždyť tohle letadlo neznáš!”
Ted Striker: „To jsem se jim taky snažil vysvětlit.”

(Na letiště vtrhla parta novinářů, kterou si vzal na starost praštěný Johnny.)
Reportér: „Jaké je to letadlo?”
Johnny: „No, je takové velké, pěkně bílé, s červenými pruhy a se záclonkami... a má kola! Ale ty se dají zatáhnout.”

(McCroskey si na věži nervózně otevírá lahvičku s tabletami.)
Steve McCroskey: „A to jsem chtěl dneska přestat brát prášky.”

(Ted Striker se snaží nouzově přistát s letadlem a dostává rady z řídící věže.)
Ted Striker: (do vysílačky) „Nebudeme si nic namlouvat. V životě jsem s takovou krávou neletěl. Budu potřebovat z pekla štěstí.”
Rex Kramer: „Zůstaňte na příjmu.” (Začne mluvit s kapitánem McCroskeym sedícím vedle, aniž by tušil, že ho Ted Striker slyší.) „Máme jedinou naději. Musíme mu zvednout sebevědomí. Strikere, letěl jste někdy s vícemotorovým letadlem?”
Ted Striker: „Ne, nikdy.”
Rex Krame: „A sakra, to je mrhání časem. Ten blbeček s tím nikdy nepřistane.”
McCroskey: (na Rexe Kramera) „Musíš ho přivést na zem, prostě musíš.”
Rex Kramer: „Navedu ho na jezero Michigan, aspoň nezabije nevinný lidi.”

Rex Kramer: „Roberts prověří letecký provoz v okruhu pěti mil. A vyndej si ten prst z ucha. Nevíš, kdes ho měl předtím.”

Dr. Rumack: „Řekněte pilotovi, že musí s letadlem co nejrychleji přistát. Ta žena potřebuje do nemocnice.”
Elaine: „Do nemocnice? Co je to?”
Dr. Rumack: „To je taková velká budova s pacienty, ale to teď není důležité.”

Rex Kramer: „Tede, bylo to zřejmě nejstrašnější přistání v dějinách tohoto letiště. Ale někteří z nás, a především já, by tě rádi pozvali na skleničku a potřásli ti pravicí.”

(Letuška Randy přijde k jednomu z rázovitých černochů, kterého také postihly zdravotní potíže.)
Randy: „Mohu vám něco přinést?”
První černoch: „Sežeň mi dřevěnej penál, asi to se mnou sekne. Bere mě pajšl.”
Randy: „Promiňte, já vám nerozumím.”
Druhý černoch: „Říká, že de vo kejhák.”
Starší pasažérka: „Letuško, já jim rozumím.”
Randy: „Ach, výborně.”
Starší pasažérka: „Říkal, že má velké bolesti v břiše a že se bojí, že zemře.”
Randy: „Fajn, řekněte mu prosím, aby se uklidnil, že mu hned přinesu nějaký lék.”
Starší pasažérka: „Dej si voraz, frajere, mladá v merku dovalí lok meducíny.”
První černoch: „Co se do toho montuješ, ty vraždo, si nějaká moje mutr nebo co?”
Starší pasažérka: „Chtěla sem vám jen píchnout...”
Druhý černoch: „Šavluj si tu svoji kušnu, zhasni, vypadni a bude to v ažúru.”
Starší pasažérka: „I vy nehodní hošani. Když nemáte interes, házím na vás bobek. Takovýhle dva klofani mi ležej u zádě.”

(Ve věži se připravují na nouzové přistání.)
Rex Kramer: „Začíná konečný manévr. Vypněte všechna světla kromě devítky.”
Člen letové kontroly: „Kapitáne, snad bychom je měli nechat spíš zapnutý.”
Rex Kramer: „Ne. To právě čekají, že uděláme.”

Ted Striker: „Znamená to, že už ke mně nic necítíš?”
Elaine Dickinsonová: „Záleží na spoustě věcí, když má láska vydržet. Ze všeho nejdůležitější je úcta. A já nemůžu žít s mužem, k němuž úctu dávno necítím.”
Ted Striker: „Baba nemožná.”

(Na věž se v květovaných šatech dostavila i Linda, manželka kapitána Oveura.)
Linda Oveurová: „Steve!”
Steve McCroskey: „Á, Linda. Můžeš být úplně klidná, všichni jsou naživu.”
Johnny: „Jsou jenom v bezvědomí.”
Steve McCroskey: „Máme šanci je zachránit, pokud Striker včas a vůbec přistane.”
Linda Oveurová: „To není moc velká šance, co?”
Steve McCroskey: „Děláme, co můžeme. A teď mě omluv.”
Johnny: (Zhnuseně si prohlíží Lindiny šaty.) „Proboha. Co to máte na sobě? Och, to nemáte doma černý šaty?”

(Ted Striker omylem přivedl boeing do vývrtky.)
Ted Striker: (do vysílačky) „Mayday, mayday!”
McCroskey: (na věži) „Mayday, co to zase k sakru zase je?”
Johnny: (na věži) „Mejdej, to je přece ruský Nový rok! Čeká nás velká přehlídka.”

(Ellaine přivede malého Joeyho Hammena do pilotní kabiny.)
Kapitán Oveur: (na Joea) „Už jsi byl v pilotní kabině?”
Joey Hammen: „Ne, pane. V životě jsem ještě letadlem neletěl.”
Kapitán Oveur: „A už jsi viděl dospělého chlapa v trenkách?”
Murdock: (na kapitána Oveura) „Nemám zkontrolovat počasí, Clearenci?”
Kapitán Oveur: „Ne, zatím není třeba... Joey, už ses někdy poflakoval po tělocvičně?”
Ellaine: „Pojď, radši se vrátíme, Joey.”

(Zpocený Ted Striker pracně pilotuje. S Rexem Kramerem mluví přes vysílačku Elaine Dickinsonová.)
Rex Kramer: „Strikere, jaké je nahoře počasí?”
Ted Striker: „Prší...”
Elaine Dickinsonová: (do mikrofonu) „Prší.”
Ted Striker: „... s troškou ledu.”
Elaine Dickinsonová: (do mikrofonu) „S troškou ledu.”
Rex Kramer: „Jak se vám řídí?”
Ted Striker: „Je to slizký jako namočená houba.”
Elaine Dickinsonová: (do mikrofonu) „Je to slizký jako namočená houba.”
Rex Kramer: „Dobře, Strikere, vedete si výborně.”
Ted Striker: (pro sebe) „Ještě že neví, jak nenávidím ty jeho blbý kecy.”
Elaine Dickinsonová: (do mikrofonu) „Ještě že neví, jak nenávidím ty jeho blbý kecy.”