Vtipy a srandičky

Jack O’Neill: „Apophis chtěl, abych vám řekl, že je pyšný na vaši práci. Nemohl by od vás chtít víc. Ale také chtěl, abych vám řekl, že celý plán invaze na Tauri byl zrušen kvůli... dešti.”

C. C. Babcock: „Po třech měsicích jsem přišla domů a cítím tam zápach, jako by umřela kočka.” (zamyslí se) „Ach ne!”
Fran: „Vy máte psa.”
C. C. Babcock: „Uf.” (zamyslí se) „Ach ne!”

Gracie: (k C. C.) „Nebojte se, když před létáním nejím, tak nezvracím.”
Niles: „Jo a zabalil jsem vám svačinu na cestu.”

Carla: (na Elliot) „Tak jak je Keithovi?”
Keith: (jde kolem) „Ahoj Carlo.” (na Elliot) „Hnusná mrcho.”
Elliot: „Už líp. Bývávalo to - hloupá hnusná mrcho. Je to jen pár dní a už vynechal jedno přídavné jméno.”
Carla: „Wow! O víkendu už možná budeš jen mrcha.”

Doktor: „Jsou na kaši... nedokážu rozpoznat, kde jeden končí a druhý začíná!”
Bob Oblong: „Víte o tom, že jsou siamská dvojčata?”
Doktor: „Oh, tak to potom není tak strašné, jak jsem myslel!”

A: „Jak se říká ženský, co ví, kde je její muž 24 hodin denně?”
B: „To nevím.”
A: „Vdova.”

Stella: „Kdy jsi naposled spal?”
Mac: „Co to je?”

(Rebecca najde v Cappieho skříni podprsenku.)
Rebecca: „Ta není moje.”
Cappie: „Já vím, je moje.”

Faith: „Jak to funguje?”
Angel: „Na to není jednoduchá odpověď. Nebudu ti lhát a říkat, že to bude lehký. To nebude. Jen proto, že ses rozhodla změnit, neznamená, že svět je pro to připravený stejně jako ty. Pravda je, že nezáleží na tom, jak moc trpíš, nebo kolik dobrých skutků jsi v minulosti vykonala a jak se snažíš ospravedlnit. Nikdy to nemůžeš vyvážit. Jedinou věcí, kterou ti můžu slíbit, je, že tě to bude pronásledovat... nejspíš po zbytek tvého života.”
Faith: (ukáže na mikrovlnku) „Tak jak tohle funguje?”

House: „Myslím, že je tam infekce...”
Chase: „Proč jsme teda dělali ten test?”
House: „Kdyby byl pozitivní, tak by dokázal mou pravdu.”
Chase: „Ale negativní ji neukazuje.”
House: „V tom je krása toho testu.”

(Bart zjišťuje, co dostane Líza příští den pod stromeček.)
Bart: (třese balíkem u hlavy) „Mý věštecký umění mi říká, že dostaneš ručně pletenej svetr. Pravděpodobně... žlutej!”
Líza: „Mámi!”
Marge: (vytrhne mu balíček z ruky) „Barte, nech ten žlutý svetr.”

(Bart s Lízou si čistí zuby, najednou zpozorují v dálce tlustý stín.)
Líza: „Hele, není to táta?”
Bart: „Buď, anebo se dal Batman na sladký.”

Olivia: „Není to pravda. Kdyby ano, vyřizovala bych teď asi milion telefonátů.”
(Podívá se na telefon, který hlásí šest zmeškaných hovorů.)
Olivia: „Sakra.”

Dr. Cox: „Jelikož máte zakrnělé mozky, budu od teď mluvit jak pračlověk. Vy - špatný doktor. Já - dobrý doktor. Vy - následovat.”

(Barney je nachlazený a Robin ho vede domů.)
Robin: „Je ti zle!”
Barney: „Neni mi zle!”
Robin: „Je ti zle!”
Barney: „Víš co, je mi zle z toho, jak mi říkáš, že je mi zle, a máš to!”
(Barney zakašle, spadne na zeď, zakašle podruhé, sesune se po zdi dolů na zem. Po schodech přichází Ted s pivem.)
Ted: (na Barneyho ležícího na zemi) „Tři patra a neukápla ani kapka, čau kámo.”