Vtipy a srandičky

Stella: „Kdy jsi naposled spal?”
Mac: „Co to je?”

(Rebecca najde v Cappieho skříni podprsenku.)
Rebecca: „Ta není moje.”
Cappie: „Já vím, je moje.”

Faith: „Jak to funguje?”
Angel: „Na to není jednoduchá odpověď. Nebudu ti lhát a říkat, že to bude lehký. To nebude. Jen proto, že ses rozhodla změnit, neznamená, že svět je pro to připravený stejně jako ty. Pravda je, že nezáleží na tom, jak moc trpíš, nebo kolik dobrých skutků jsi v minulosti vykonala a jak se snažíš ospravedlnit. Nikdy to nemůžeš vyvážit. Jedinou věcí, kterou ti můžu slíbit, je, že tě to bude pronásledovat... nejspíš po zbytek tvého života.”
Faith: (ukáže na mikrovlnku) „Tak jak tohle funguje?”

House: „Myslím, že je tam infekce...”
Chase: „Proč jsme teda dělali ten test?”
House: „Kdyby byl pozitivní, tak by dokázal mou pravdu.”
Chase: „Ale negativní ji neukazuje.”
House: „V tom je krása toho testu.”

(Bart zjišťuje, co dostane Líza příští den pod stromeček.)
Bart: (třese balíkem u hlavy) „Mý věštecký umění mi říká, že dostaneš ručně pletenej svetr. Pravděpodobně... žlutej!”
Líza: „Mámi!”
Marge: (vytrhne mu balíček z ruky) „Barte, nech ten žlutý svetr.”

(Bart s Lízou si čistí zuby, najednou zpozorují v dálce tlustý stín.)
Líza: „Hele, není to táta?”
Bart: „Buď, anebo se dal Batman na sladký.”

Olivia: „Není to pravda. Kdyby ano, vyřizovala bych teď asi milion telefonátů.”
(Podívá se na telefon, který hlásí šest zmeškaných hovorů.)
Olivia: „Sakra.”

Dr. Cox: „Jelikož máte zakrnělé mozky, budu od teď mluvit jak pračlověk. Vy - špatný doktor. Já - dobrý doktor. Vy - následovat.”

(Barney je nachlazený a Robin ho vede domů.)
Robin: „Je ti zle!”
Barney: „Neni mi zle!”
Robin: „Je ti zle!”
Barney: „Víš co, je mi zle z toho, jak mi říkáš, že je mi zle, a máš to!”
(Barney zakašle, spadne na zeď, zakašle podruhé, sesune se po zdi dolů na zem. Po schodech přichází Ted s pivem.)
Ted: (na Barneyho ležícího na zemi) „Tři patra a neukápla ani kapka, čau kámo.”

Much: „Svítí se tam, ale nikdo tam není.”
Allan: „Stejně jako v Muchově hlavě.”

Rimmer: „Diskutujeme o tom, Listere! Co je tohle, když ne diskuse - dieselová lokomotiva?”

(Rimmer si prohlíží video.)
Kryton: „A kdo je tahle dáma, vaše někdejší dívka?”
Rimmer: „To sotva.”
Kryton: „Ne. Ne, řekl bych, že to není váš typ. Taková tupá stará treska!”
Rimmer: „To je moje matka...”
Kryton: „Oh, božínku, nezlobte se na mě!”
Rimmer: „Pusť to z hlavy.”
Kryton: „Ale jak bych jen mohl, pane? Vaši maminku jsem přirovnal ke staré, bláznivé, odulé rybě a řekl jsem, že je prostoduchá, šupinatá piraňa! Naznačil jsem, že je ošklivá, ocasatá mořská potvora, kterou cloumá senilita! Seschlá obojživelná škeble, která má méně rozumu než měkkýš!”

Radim: (o panu Lorencovi) „On teda cihlu do ruky neveme, ale odborník je to na slovo vzatej.”
Zedník: „To je fachman. Takhle už tu postavil tři vily.”

(Don chce zmlátit Mika, protože si myslí, že to je Joey.)
Michael: „Já nejsem Joey. Tohle je Joey.”
Don: „Kruci, nikdy to není ten hubeňour.”

(Děda Komárek poslouchá rádio.)
Rádio: „Dobrý večer. Za devatero horami, devatero řekami a devatero lesy bylo jedno království, které nebylo ani velké, ani malé a všichni lidé v něm žili spokojeně a šťastně.”
Děda Komárek: „Tak to jsem ještě neslyšel. Tak povídejte.”
Rádio: „V tom království vládl král, který byl velice starý.”
Děda Komárek: „To von bude mít tři syny.”
Rádio: „A ten král měl tři syny.”
Děda Komárek: „Sem to řikal.”