Vtipy a srandičky

Willow: „Oh, musím si sednout.”
Buffy: „Sedíš.”
Willow: „Tak to mám štěstí.”

Piper: „Jediná Halliwellová, která má ráda zemětřesení.”
Prue: „Nemám je ráda, ale taky neběhám nahá po domě volajíc: ‚Jde nám o život!’”
Phoebe: „OK, ale nepřeháněj, měla jsem na sobě papuče.”

Lexa: „Ještě, že mám tohle.” (pohladí počítač)
Ozzák: „V tý krabici jsou ženský?”
Lexa: „Tam v podstatě není nic jinýho.”
Ozzák: „Jaký?”
Lexa: „No všecky. Stačí napsat www.chcizenskou.cz a pak se vám otevřou tady tyhle rubriky.”
Ozzák: „Vášeň. Chtíč. Plastový okna.”
Lexa: „To je jenom reklama. Ale těch rubrik je tam spousta, vidíte? Kamarádka hledá kamarádku. Nezávazný flirt. Jen vážně.”
Ozzák: „Co znamená Přijdu hned? To jsou jako na obědě?”

(Manny nastupuje první den do práce.)
Manny: „Včera jste mě zaměstnal.”
Bernard: „Ahááá...”
Manny: „Vzpomínáte si?”
Bernard: „Ne. Byl jsem opilý?”
Manny: „No, pár jich tam zasvištělo.”

Otakar Glad: „Pro domácí použití dělte množství surovin dvěma a půl tisíci.”

Profesor: „To jsou hodiny smrti.”
Fry: „Paráda. Kolik mi ještě zbývá?”
Bender: „Zamlouvám si jeho discmana.”

Stewie: „Jak můžeš mít třináctiletého syna, když ti je teprve sedm?”
Brian: „To jsou psí roky.”
Stewie: „To nedává smysl.”
Brian: „Jestli se ti to nelíbí, tak si běž postěžovat na internet.”

Tomáš: „Lexo, pojď sem... Víš o tom klukovi, co s ním Iva chodí?”
Lexa: „Iva s nikým nechodí.”
(Tomáš ukáže Lexovi mobil.)
Tomáš: „Ne? Tak si přečti tohle...”
Lexa: „Vaše baterie je téměř vybitá.”

Bernard: „Kdo jste?”
První zákazník: „Jsem zákazník.”
Bernard: „Aha, dobře.”

Piper: „A proč jsem musela včera seškrabovat ze stropu ten lektvar?”
Paige: „To byla polévka, ne lektvar.”

Phoebe: „Možná to vyjde. Už jednou nám to se štěstím skřítků vyšlo.”
Trpaslík: „On je skřítek, já jeden ze sedmi trpaslíků. Tak už si to nepleť.”

Piper: „Zlato, jsi v pořádku?”
Leo: „Jo, kromě faktu, že mě nikdo nevidí.”

Iva: „Vždyť ani nemáš teplotu...”
Tomáš: „Tady si sáhni. Tady mám takovou lokální horečku.”

(Giles už Cordelii nechce poslouchat. Podívá se na ni a udělá obličej, jako by bylo něco špatně.)
Cordelie: „Co?”
Giles: „Omlouvám se. Um, tvoje vlasy...”
Cordelie: „Mám něco s vlasy?”
(Giles mlčí, ale pokračuje v civění.)
Cordelie: „Ó můj bože!” (vyděšeně odběhne pryč)
Giles: (s úsměvem) „Alex měl pravdu. Funguje to jako kouzlo.”

(Bernard a Manny právě dopsali knihu pro děti.)
Manny: „Přečtu si to ještě jednou. Máme tu slona. Je šťastný, že má balón. Ach ne, je pryč! Kde je? Za hrochem není. Podívej se krokodýlovi do tlamy. Tady taky není. Á... má ho ta opička na stromě. Přinese mu ho... A všichni pijí limonádu... KONEC.”