Vyhledávání v hláškách

(Dva studenti vejdou do knihovny.)
Alex: „Promiňte, už jste slyšeli o klepání?”
Jonathan: (nechápavě) „Jdeme si půjčit knihy. Od Stalina.”
Alex: „Copak je to tady knihkupectví?”
Giles: „Školní knihovna, Alexi.”
Alex: „Odkdy?”

Lister: „O čem se mě tady teď snažíš přesvědčit?”
Rimmer: „Snažím se tě přesvědčit, ty odporný hnuse, že jsme kamarádi!”
Lister: „My dva, kamarádi? Odkud jsi spadl? My nejsme kamarádi... Jmenuj mi jednu věc, co jsme dělali společně!”
Rimmer: (dlouze přemýšlí) „Ááá... a když se ti smekly ty bezpečnostní pásy a ty jsi spadl do nákladového prostoru, to jsme se přece nasmáli!”
Lister: „Naštíp jsem si páteř na šesti místech!”
Rimmer: „Ano, ale bylo to k popukání! Smáli jsme se jako blázni!”
Lister: „Ty ses smál, já strávil šest tejdnů na kladce!”
Rimmer: „Ano a další dva měsíce jsi chodil jako kroketová branka!”

Lister: „Budeš mi salutovat a oslovovat mě Pane! A dáš mi Kochanskou a moje cigarety!”
Rimmer: „To dřív pojede čert na bruslích do práce...”

Prof. Farnsworth: (ve Fryově nose) „Nikdo nevydá ani smrádku.”

Tomáš: (zpívá) „Vsákneš se do mě jako déšť a já se vsáknu do tebe...”

Lister: „Bez důstojnický zkoušky se nehneš, a ty zas rupneš, protože budeš úplně dutej!”
Rimmer: „Hmm, Listere, naposledy jsem to neudělal jen o ten nejslabší vláseček!”
Lister: „Cože? Přišel jsi tam a napsal jsi ‚já jsem ryba’ 400krát, trochu sis zakřepčil a složil ses.”
Rimmer: „To je naprostá lež!”
Lister: „Není, to vím od Petersena.”
Rimmer: (napodobuje Listera) „‚No to teda není, vím to od Petersona.’ Listere, abys věděl, napsal jsem pojednání o propustných obvodech, které bylo příliš odvážné, nepředstavitelné a rafinované, než aby ho zkoušející pochopili.”
Lister: „Jo, napsal jsi, že jsi ryba!”
(Lister si zapálí cigaretu.)
Rimmer: „Listere, ty kouříš cigaretu?”
Lister: „Ne, to je kuře...”

(Strážmistr Flanderka a závodčí se ráno vzbudí po noci prochlastané se ‚špionem’ Švejkem.)
Závodčí: (zvrací do sudu s vodou) „Blééé, bl-ééé...”
Vachmajstr: „Závodčí?! Dou sem!”
Závodčí: „Ehe...”
Vachmajstr: „Závodčí, voni se včera zase vyznamenali! Řvali před tou naší babou, ať žije Rusko!”
Závodčí: „No vy jste si taky nebral servítky, pane vachmajstr... Říkal jste, že ruský car bude českým králem a císař Vilém, že je zvíře!”
Vachmajstr: „Cože? To že sem řikal?”
Závodčí: „Jo, a eště ste křičel...”
Vachmajstr: „Tak dost! To si nechaj! Voni si to můžou pamatovat, měli prasečí vočička a místo do dveří lezli na kamna! Já jim dycky říkal, že alkohol je zhouba! Proč to pijou, když to neuměj!”

Bender: „Polib můj lesklej kovovej zadek!”
Fry: „Až tak lesklej zase není.”
Bender: „Pořád lepší než tvůj, saláme!”

Piper: „Nemůžeme se bránit navždy. Potřebujeme plán.”
Paige: „Třeba se vzdát?”

(Tomáš jde s několika penzisty hledat Ivu na CzechTec.)
Tomáš: „Nepodceňujte nás. Toník jednou zmlátil partu skinheadů, ani postavit se nemohli.”
Marcelka: „Opravdu?”
Tomáš: „Jo, narazil na ně v nemocnici a ještě měli tu drzost a tvrdili, že hledají onkologii.”

(Wesley přijde do Gunnovy kanceláře, Gunn má dobrou náladu a zpívá si nějakou písničku.)
Gunn: „Co se děje?”
Wesley: „To bych se měl zeptat tebe. Zdáš se být nevýslovně šťastný.”
Gunn: „Jsem. Jsem. Podívej, budu hrát s tebou narovinu, protože mi to docela leží na srdci.”
Wesley: „Povídej.”
Gunn: „Fred a já se k sobě vracíme.” (Wes je v šoku) „Byla tak nadšená ze včerejšího boje, že mě požádala, abysme to spolu ještě jednou zkusili. Skončili jsme tím, že jsme si povídali hodiny, jak za starých časů. Zničehonic...” (Wesův výraz mezitím přešel z šoku do výrazu umučeného štěňátka) „Nevydržím to, protože tvůj výraz mě vážně rozbrečí. Wesi, dělám si z tebe srandu.”
Wesley: (vypadá, jako by mu spadl kámen ze srdce) „Um... ne... já...”
Gunn: „No tak, musel jsem si do tebe rýpnout, mám na to právo.”

Kocour: „Aááá, člověče, vopovaž se mi šáhnout na moje blejskátko!”
Rimmer: „Co to máš, Kocoure?”
Kocour: „Blejskátko. A pozor - teď se dívej! Když je šňůrka nahoře, je blejskátko dole. Když je blejskátko nahoře, je šňůrka dole.”
Rimmer: „To je jojo, ty pitomče!”

Klinger: „Tohle jsem dnes dostal v poště, pane.”
Blake: „Co je to?”
Klinger: „Dopis od mé matky. ‚Milý synu...’”
Blake: „Asi jsi jí dlouho neposlal žádnou fotografii, co?”
Klinger: „‚Nerada tě obtěžuju uprostřed války, ale mám strašné zprávy. Tvůj otec je velmi nemocný. Kdyby věděl, že ti píšu, moc by se zlobil. Naštěstí pro nás oba je v kómatu.’”
Blake: „Klingere...”
Klinger: „Pane, prosím! ‚Vím, že tvůj plukovník má dobré srdce a jistě ti dovolí zajet domů na pohřeb tvého otce či na narozeniny, nevíme, co přijde dřív. Tím končím svůj dopis, synu, protože slzy už papír promáčely a těžko se na něm píše. Tvá milující, trpící a zlomená matka.’”
Blake: „Aha. Takže, váš otec umírá, že?”
Klinger: „Ano, pane.”
(Blake vytáhne ze stolu složku.)
Blake: „Otec umírající loňský rok, matka umírající loňský rok, otec a matka umírající, matka, otec a starší sestra umírající, matka umírající a starší sestra těhotná, starší sestra umírající a matka těhotná, mladší sestra těhotná, starší sestra umírající. Tohle je trochu starší, ale pořád ještě dobré: polovina rodiny umírá a druhá polovina těhotná. Klingere, copak se vůbec nestydíte?”
Klinger: „Ano, pane. Nezasloužím si být vojákem.”

Prue: „Piper, kolik je?”
Piper: (podívá se na hodinky) „No, je čtvrt na tři.”
Eva: „Ooo, když děláte tak malé hodiny, musíte mít velkou moc.”
Piper: „Ne! Jen dobrou kreditkartu.”

(Generál nachytá flegmatického vojína Macháčka, kterak chrápe na stráži zabalen v dece a uzme mu zbraň.)
Generál: „Tak ty dobytku, teď bych tě mohl zastřelit tvojí vlastní zbraní!”
Macháček: „Ale nemohl, neni nabitá...”
Generál: „Co kdyby tě přepadl diverzant, nebo imperialistickej hrdlořez?”
Macháček: „My už bysme se nějak domluvili, žádnej strach...”
Generál: „Zase se mi chce zvracet...”