Památné výroky

(U Dvořáků je mikulášská nadílka. Josef dělá Mikuláše a Karel anděla.)
Josef: „Jakpak ty se jmenuješ, holčičko?”
Lucinka: „Lucinka Francová.”
Karel: „Francová. To je ale krásný jméno.”

(Evě a Karlovi se narodí Honzík.)
Honzík: (jako vypravěč) „Moji rodiče byli lehčí o sedm set korun, ale bohatší o jednu zkušenost: Když příroda rozhodne, i peníze jsou úplně k ničemu.”

Honzík: (jako vypravěč) „Toho dne babička ušla svoji nejdelší túru v životě. A pokaždé, když o výletu na Slovensko vypráví, nezapomene zdůraznit, že nikdy netušila, že takovou dálku bude schopna ujít.”

(Tankování nad mořem skončilo.)
Kapitánka Estelle Kassová: (na Marchelliho) „Utřel sis aspoň pusu?”
Kapitán Antoine ‚Walk’n’ Marchelli: „Ne. Měl jsem?”

Ben: „Víte vy vůbec, co to je?”
Riley: „To má bejt miliard dolarová fajfka?”
Ian: „Ne, normální pěnovka, ovšem nádherná.”
Ben: „Podívej na to jemný zdobení na troubeli.”
Riley: „Je to miliard dolarová fajfka?”
Ben: „Ne, tohle je klíč. Pánové, jsme zase o kousek blíž k pokladu.”
Ian: „Ty Bene, neříkal jsi, že poklad je Charlotte?”
Ben: „Ne, že tajemství je na Charlotte. Že poklad tu může být.”

Saruman: „Svět se mění. Kdo má dnes sílu postavit se vojskům Železného pasu... a Mordoru? Postavit se moci Saurona a Sarumana a spojenectví dvou věží? Společně, můj pane Saurone, budeme vládnout Středozemi.”

Penn: (Mluví na Rybackovu neteř.) „Nikdy jsem se nikoho nebál, ale ten tvůj strejda mě přímo děsí!”

Ministr: „Co chcete dělat?”
Plukovník Martin: „To, co je třeba.”
(Instruktor Picard, který sedí na kolečkovém křesle, protože si zlomil nohu, se začne hlasitě smát.)
Instruktor Picard: „To je vám prd platný.”
(Plukovník Martin představí instruktora Picarda ministrovi.)
Plukovník Martin: (o Picardovi) „To on vycvičil Beaumonta.”
Instruktor Picard: „Malér je totiž v tom, pane ministře, že Beaumont zná všechny fígle. My jsme ho to naučili. Oko za oko, zub za zub. Byl to můj nejlepší žák. Kdybych měl syna, chtěl bych, aby se mu podobal.”
Ministr: „To je dojemné, ale nám to moc nepomůže.”

(Josef dostal v práci od Karpíška papír na přihlášení ke komunistům, doma to schová a najde to babi.)
Babi: „Josef, můžeš mi tohleto vysvětlit?”
Josef: „Kdes to vzala?”
Babi: „To je snad jedno, ne? Josef, co to znamená? Jestli jim to podepíšeš, tak já se stěhuju, já nebudu bydlet s komunistou pod jednou střechou.”
Josef: „Matko, nekřič.”
Babi: „No a co. Mně je to jedno, ať to každej slyší. Tvůj táta byl legionář, brácha to pochopil hned po válce a šel za kopečky a ty si podáš přihlášku k těmhletěm... OJ.”
Josef: „Prosím tě...”
Babi: „Josef, ty jim to prostě odmítneš, nebo já se stěhuju.”

Danny: „Udržíš tajemství?”
Bonnie: „Jasně, že jo. Jen se zeptej svojí sestry z Phoenixu.”

Amy Pearlová: „Hej, hej ty. Kolik jsi dala za ty křusky?”
Holy Hamilltonová: „Co?”
Amy Pearlová: „Já za ty svý padesát dolarů a ty?”
Holy Hamilltonová: „Nic. Vytáhla jsem je z kontejneru v Portlandu.”
Amy Pearlová: „Vedeš!”

Žena: „Co byste mi řekl na to, kdybych vás nazvala primitivní zkamenělinou, symbolizující dobu úpadku, na kterou už jsme díky bohu zapomněli?”
John Spartan: „Nevím... Děkuju?”

Kevin McAllister: „Hej, proč to nezkusíte po schodech?!”
Marv: „To je fakt.”

Gríma Červivec: „Helmův žleb má jednu slabinu. Jeho vnější hradba je z pevné skály, ale dole je malý otvor, odvodňovací stoka.”

Generál Francis X. Hummel: „Přejdu rovnou k věci. Za mého velení přišlo u kontrarozvědky o život třiaosmdesát mužů. Sedmačtyřicet v Laosu a jižní Číně.”
Hayden Sinclair: „V jižní Číně? Přece tam jsme žádný komando nevyslali.”
Generál Francis X. Hummel: „Kdopak to mluví? Představte mi ho.”
Hayden Sinclair: „Hlavní poradce Bílého domu, Hayden Sinclair, generále.”
Generál Francis X. Hummel: „Kolikpak ti asi je roků, Sinclaire?”
Hayden Sinclair: „Třiatřicet.”
Generál Francis X. Hummel: „Tak pane Sinclaire, víš velký kulový, o čem to mluvím. Když ti bylo devět, proběhla v Číně operace, která si, představ si, mladej, vyžádala dvě stě lidskejch životů. Dejte panu Sinclairovi dudlíka, ať nežvatlá a neokrádá mě o čas!”