Hlášky z filmů a seriálů

Steve: „Ach, Ale, to je krásně na tom světě...!”
Al: (ukáže dovnitř domu) „Pořádně se rozhlídni, Steve, myslím, že brzo změníš názor.”

Scénárista Jíša: „Pane režisére, na co je tady ten kůl?”
Režisér Kohoutek: (Ukazuje ve scénáři.) „Je svěží jitro. Před hájovnou stojí zaražený pilot.”
Scénárista Jíša: „Ale né, pilot... To je ten pilot toho práškovacího letadla, ten nápadník té nejmladší dcery.”
Režisér Kohoutek: „Jo, vy jste myslel toho Korna?”
Scénárista Jíša: „No jistě. Mě vůbec nenapadlo, že by tady mohlo dojít k nějaké nejasnosti.”
Režisér Kohoutek: (Volá na techniky.) „Mládenci, změna! Ten kůl vyndejte a do tý díry postavíme pana Korna!”
Scénárista Jíša: „Ale on není zaražený do země, on je zaražený, že nikdo není v hájovně doma, chápete? Je prostě zaraženej.”
Režisér Kohoutek: „Jo takhle vy jste to myslel. A nevadilo by vám, kdyby stál v tý díře, když už tam ta díra jednou je? To by byl fór, ne?”
Produkční Šus: „Ta díra stála patnáct tisíc osm set, jestli vám to nevadí, pane režisére!”
Scénárista Jíša: „Pane režisére, ale ta scéna nemůže být v žádném případě komická. Ta přímo navazuje na bouřlivou schůzi v restauraci, kde se celé veřejné mínění obce obrátí na stranu toho mladého chlapce. Tady já jsem chtěl jít trochu do hloubky.”
Režisér Kohoutek: „Bouřlivou scénu jsme škrtli a do hloubky, jak vidíte, jdem.” (Ukazuje na Korna stojícího v díře.)

Lara Croft: „Ahoj, Alexi.”
Alex West: „A ty si myslíš, že jsem špinavej zaprodanec a udělám pro peníze skoro všechno?”
Lara Croft: „Ano, přesně tak.”
Alex West: „No, s těmi penězi je to asi pravda.”

Han: „Právě jsem uprostřed něčeho důležitého.”
Max: „Puberty?”

John James Urgayle: „Příliv a odliv vod Atlantiku, pohyb kontinentů, dokonce i paprsky světla, které vydává na naši zemi... To je pár věcí, které já tady ovládám. Pochopil?”
Stan: „Pochopil, pane veliteli!”
John James Urgayle: „A co vy, co?!”
Zbytek skupiny: „My taky, pane veliteli!”
John James Urgayle: „Instruktore Pyro...”
Instruktor Pyro: „Rozkaz, pane veliteli. Posádky ke svým člunům! Tak pohyb, rozhejbejte zadky!”

Vězeň: „Ty moje pruhované štěstí.”

(Po návratu Steva z OH 1972 z Mnichova, kde skončil v běhu na pět tisíc metrů čtvrtý.)
Nancy Alleman: „Jsem na tebe pyšná, Steve, a město taky.”
Steve Prefontaine: „Jo, jasně. Zřejmě po mně pojmenujou ulici. Bude se jmenovat čtvrtá.”

George Shapiro: „Řekl ti doktor, že se můžeš vrátit do práce?”
Andy Kaufman: „Ne. Ale řekne mi to.”

Nick Gant: „Co jsem si to vůbec vpíchl?”
Cassie Holmes: „Sójovou omáčku devíti draků.”
Nick Gant: „To je humus.”

(Al pohřbívá Dodge.)
Al: „Tuhle kytici dostane na hrob.”
Peggy: „Mně nikdy květiny nenosíš.”
Al: „Když umřeš, tak rád.”

Parker: „Proč jsi to zrušila s Carol?”
Jane: „To je nějaká reportérka?”
Parker: „Carol, ta skvělá asistentka, která pracovala v mé staré firmě. Domluvil jsem ten pohovor, co se stalo?”
Jane: „Počkat, proč bych se měla zbavovat Teri?”
Parker: „Je sarkastická, neprofesionální a viděla jsi někdy, jak se obléká? Dneska měla červené kalhoty. Vedu právnickou firmu, ne nějaký bar.”
Jane: „Její kalhoty nejsou rudé. Jsou fuchsiové.”
Parker: „Jane...”
Jane: „Ne. Můžeš rozhodovat o případu, který vezmu, a můžeš mě nutit pracovat v noci, o víkendech a na Beyonciny narozeniny, ale nebudeš mi vybírat asistentku. Teri zůstane. O tomhle nebudu diskutovat.”

Jeremy: „Kdo myslíš, že tenhle závod vyhraje?”
James: „Podle mě všichni zemřeme.”

(Kananga vejde do místnosti.)
Kananga: (o Jamesi Bondovi) „To je ten pitomec, co se na vás pověsil?”
James Bond: „To bude nějaký omyl. Jmenuji se...”
Kananga: „Jména jsou na náhrobky. Vyveďte tu bílou kůži ven a odpravte ho.”
(Kananga odejde z místnosti. James Bond se otočí na Solitaire.)
James Bond: „’Odpravte’? To je dobře?”
Solitaire: „Výklad skončil.”
James Bond: „Nic o mé budoucnosti?”
(Solitaire rozloží na stole karty a James Bond si jednu vybere. Ukazuje ji Solitaire, jsou na ní vyobrazeni dva nazí milenci v objetí.)
James Bond: „My dva?”
(K Jamesi Bondovi přichází dva muži a vyvádějí ho ven.)
James Bond: (na Solitaire) „Slibte mi, že nikam nepůjdete. Já jsem hned zpátky.”

Jeremyho maminka: „Jak rychle můžu jet?”
Jeremy: „Jak rychle se ti chce, jsme na bezpečné dráze.”
Jeremyho maminka: „A nemůže někdo jet v protisměru?”
Jeremy: „Máš volant.”

Oslík: „K čemu umím mluvit, když musím mlčet.”