Hlášky z filmů a seriálů

Alex: „Co dál?”
Sophie: „Já myslím, že si zajdem na snídani.”
Alex: „Ne, konečně to někam jde! Poslouchej...” (zazpívá kus písně) „Já jsem žil jenom se stínem nad hlavou...”
Sophie: (zanotuje) „... bez jídla další verše nebudou.”
Alex: „Prosím, vážně, vážně! Já jsem žil jenom se stínem nad hlavou...”
Sophie: „... inspiraci najdu i s kůrkou chlebovou.”

Sheila: „Tamhle je, můj chlap! Tolik mi chyběl. Řekněme jen, že dneska bude na klice viset cedulka Nerušit.” (Přihlouple se zahihňá.)
(Isabel na ni kouzlem nechá spadnout obří světlo ze stropu a všichni se k ní vyděšeně sběhnou.)
Isabel: „Hm, to bylo trochu kruté.” (Přetočí čas zpátky.)

(Connor omylem shodí svatební dort na zem, a když všichni přiběhnou, začne Sandra hystericky brečet.)
Connor: (koktá) „Já... já to napravím. Jestli tě to utěší, ten dort nebyl vůbec dobrej.”
Sandra: (rozzuřeně) „Ty! Sis vzal?!”
Connor: „Hele, sám mi spadl do pusy... víš, když padal.”

(Eric ukazuje Gracie záznamy, podle kterých by mohla být atentátníkem jedna z účastnic.)
Gracie: „Cheryl, tahle Cheryl?!” (Ukáže směrem na pódium, kde zrovna probíhá rozhovor.)
Moderátor: „Jaký je váš perfektní den?”
Cheryl: „Těžká otázka. Mohl by to být třeba 25. duben, protože není ani horko, ani zima. Můžete jít jen v lehkém sáčku.” (Nervózně se zasměje.)
Gracie: (směrem k Ericovi) „Jo, to je fakt otrlej zločinec.”

John Coffey: (k Paulovi) „Jsem unavenej, šéfe. Jako pes.”

Penny: „Co se lásky týče, Chad se na tebe zase ptal.”
Mary: „Nevěřím chlapům, kteří chodí na pedikúru.”

Colleen: „Víte, kolik producentů jsem za těch jedenáct let zažila? Čtrnáct. Když jsou hloupí, vyhodí je. Když jsou chytří, odejdou.”

Meryl: „Omlouvám se, nerada bych sem tahala osobní problémy, ale v tuto chvíli nepřipadá v úvahu, že bych zbytek života strávila se svým manželem.”
Henderson: „Vím přesně, co tím myslíte.”

Anna: „Nikomu nic neřeknem. Řekli by, že jsme blázni.”
Tess: „Možná jsme se zbláznili.”
Anna: „Já se tedy nezbláznila. Jsem jen matka uvězněná v těle své dcery!”
(Zachytí Tessin pohled.)
Anna: „Ach bože, já jsem blázen.”

Daniel Plainview: (k Elimu Sundayovi) „Chci, abys mi řekl, že jsi falešný prorok. Chci, abys mi řekl, že jsi a byl jsi falešný prorok a že Bůh je pověra.”

Denisa: „Thomas Mann, Kouzelný vrch. Četlas to, nebo ne?”
Irma: „Ne. Šest set stránek vo německejch tuberácích? Děkuju, nechci.”
Denisa: „Tak tos pravděpodobně nečetla ani to vo tom dánským neurotikovi. Myslím, že se to jmenuje Hamlet.”

Charlie: (k Alanovi) „Ty sis vzal první holku, která ti dala francouzáka, že jo?”

Kate: „Ty jsi tu se ženou? To je milé. A kde ji máš?”
Norbit: „Je to ta v těch barevných šatech.”
Kate: „Ta, co mluví s tou dívkou na lavičce?”
Norbit: „Ne, ta, co vycucává džem z koblih.”

(Snaží se díky indiciím přijít na Elizabethinu identitu.)
Elizabeth: „Takže máme tu adresu, lístek z čistírny a krabičku sirek. Co nám to říká?”
David: „Že můžeme udělat oheň?”
Elizabeth: „Že mám naději!”

Lance Armstrong: „Sledoval jsem celý turnaj ve vybíjené. ESPN nic jiného nevysílá. Zlomte vaz, fandím vám. Ale měl byste docela pospíšit.”
Peter: „Rozhodl jsem se, že toho nechám, Lanci.”
Lance: „Fakt? Taky jsem toho chtěl nechat, když mi našli tu rakovinu mozku, plic a taky varlat. Díky rodině a přátelům jsem to zvládnul. Asi máte dobrý důvod toho nechat. Na co umíráte, že nemůžete do finále?”
Peter: „Zrovna teď spíše umírám hanbou.”