Hlášky z filmů a seriálů

(Prezident na velitelství a generál Staedert na lodi mluví přes vysílačku.)
Generál Staedert: „Zaujali jsme pozice, pane.”
Prezident Lindberg: „Musím ještě promluvit k nejvyšší radě, takže jen fakta.”
Generál Staedert: „Zatím žádné výsledky chemické ani molekulární analýzy. Provádíme termonukleární zobrazování.”
Prezident Lindberg: „Takže chcete říct, že nevíte, co to je.”
Generál Staedert: „Zatím nevím, jen to, že se to zvětšuje. Mou filozofií je nejdřív střílet a pak klást otázky. Nemám rád nezvané hosty, pane prezidente.”
(Ostatní generálové na velitelství přikyvují.)

Meryl: „Myslela jsem, že Disneyland je nejpřátelštější místo na světě.”
Paul: „Ne, Disneyland je nejšťastnější místo na světě, to Ray je nejpřátelštější. Lidé si to furt pletou.”

(Alex domluví Gigi rande a mají se sejít v baru.)
Gigi: „Připravila jsem se. Připomněla jsem si, ať mu nevyprávím historky o zubech.”
Alex: „Hm, Gigi? On nepřijde. Ale ty historky o zubech můžeš vyprávět mně, rád si je poslechnu.”
Gigi: „Jak to, že se mu už teď nelíbím?”
Alex: „Je to vlastně moje chyba. Řekl jsem totiž Billovi ve čtvrtek a myslel jsem v úterý.”
Gigi: „No bezva! Trčím tu s klukem, co nepozná rozdíl mezi úterým a čtvrtkem, zatímco tamta ženská na baru se seznamuje se svou spřízněnou duší.”

Liv: (vybírá barvu látky na šaty) „Ukaž kanárkově žlutou. Pampeliškovou. Kanárkovou. Krucinál, mezi tím už nic není?”
Kevin: „Co osmahlej kanárek?”

Alex: „Co dál?”
Sophie: „Já myslím, že si zajdem na snídani.”
Alex: „Ne, konečně to někam jde! Poslouchej...” (zazpívá kus písně) „Já jsem žil jenom se stínem nad hlavou...”
Sophie: (zanotuje) „... bez jídla další verše nebudou.”
Alex: „Prosím, vážně, vážně! Já jsem žil jenom se stínem nad hlavou...”
Sophie: „... inspiraci najdu i s kůrkou chlebovou.”

Sheila: „Tamhle je, můj chlap! Tolik mi chyběl. Řekněme jen, že dneska bude na klice viset cedulka Nerušit.” (Přihlouple se zahihňá.)
(Isabel na ni kouzlem nechá spadnout obří světlo ze stropu a všichni se k ní vyděšeně sběhnou.)
Isabel: „Hm, to bylo trochu kruté.” (Přetočí čas zpátky.)

(Connor omylem shodí svatební dort na zem, a když všichni přiběhnou, začne Sandra hystericky brečet.)
Connor: (koktá) „Já... já to napravím. Jestli tě to utěší, ten dort nebyl vůbec dobrej.”
Sandra: (rozzuřeně) „Ty! Sis vzal?!”
Connor: „Hele, sám mi spadl do pusy... víš, když padal.”

(Eric ukazuje Gracie záznamy, podle kterých by mohla být atentátníkem jedna z účastnic.)
Gracie: „Cheryl, tahle Cheryl?!” (Ukáže směrem na pódium, kde zrovna probíhá rozhovor.)
Moderátor: „Jaký je váš perfektní den?”
Cheryl: „Těžká otázka. Mohl by to být třeba 25. duben, protože není ani horko, ani zima. Můžete jít jen v lehkém sáčku.” (Nervózně se zasměje.)
Gracie: (směrem k Ericovi) „Jo, to je fakt otrlej zločinec.”

John Coffey: (k Paulovi) „Jsem unavenej, šéfe. Jako pes.”

Penny: „Co se lásky týče, Chad se na tebe zase ptal.”
Mary: „Nevěřím chlapům, kteří chodí na pedikúru.”

Colleen: „Víte, kolik producentů jsem za těch jedenáct let zažila? Čtrnáct. Když jsou hloupí, vyhodí je. Když jsou chytří, odejdou.”

Meryl: „Omlouvám se, nerada bych sem tahala osobní problémy, ale v tuto chvíli nepřipadá v úvahu, že bych zbytek života strávila se svým manželem.”
Henderson: „Vím přesně, co tím myslíte.”

Anna: „Nikomu nic neřeknem. Řekli by, že jsme blázni.”
Tess: „Možná jsme se zbláznili.”
Anna: „Já se tedy nezbláznila. Jsem jen matka uvězněná v těle své dcery!”
(Zachytí Tessin pohled.)
Anna: „Ach bože, já jsem blázen.”

Daniel Plainview: (k Elimu Sundayovi) „Chci, abys mi řekl, že jsi falešný prorok. Chci, abys mi řekl, že jsi a byl jsi falešný prorok a že Bůh je pověra.”

Denisa: „Thomas Mann, Kouzelný vrch. Četlas to, nebo ne?”
Irma: „Ne. Šest set stránek vo německejch tuberácích? Děkuju, nechci.”
Denisa: „Tak tos pravděpodobně nečetla ani to vo tom dánským neurotikovi. Myslím, že se to jmenuje Hamlet.”