Hlášky z filmů a seriálů

Rachel: „Ahoj Monico, ty jsi moje jediná kamarádka.”
Monica: „Jo a taky jediná, kterou jsi na svatbu nepozvala.”

Schiffner: (na Jarmilu) „Voníš svěcenou vodou.”

Krabs: „Patricku, máš padáka.”
Patrick: „Ale já pro vás nepracuju.”
Krabs: „Aha. Hele, Patricku, chtěl bys práci?” (podává mu čepici pro zaměstnance)
Patrick: „Jistě!” (bere si čepici)
Krabs: (bere si čepici zpět) „Tak teď máš padáka!”

Gil Grissom: „Nikde jinde v Carvilleské zátoce kalamáry nedělají.”
Catherine Willowsová: „Jak to víš?”
Gil Grissom: „Dávám si je tady.”
Catherine Willowsová: „Sólo?”
Gil Grissom: „Někdy s pivem.”

Eric: „Měl jste ranní službu? Našli jsme mrtvého.”
Manuel Martinez: „Neříkejte.”

Hawkeye: (do telefonu) „Ale my nejsme vojáci! Jsme doktoři... Můžeme jen zaútočit na nepřátele a vyndat jim mandle.”

(O pavoukovi.)
Dean: „A jaký s nim máte úmysl? Teď, když jste ho dostala?”
Lorelai: „No, uvažovala jsem, že mu nechám kuchyň!”
Dean: „Jasně.”
Lorelai: „Stejně ji moc nepoužíváme, takže...”

Moulen: „Plukovníku O’Neille?”
Jack O’Neill: „Meloune?”
Moulen: „Moulene.”

Red John: (Patrickovi) „Tygře, tygře, spalující jas. V lesích za noci, co za nesmrtelnou ruku či oko mohlo stvořit tuhle děsivou symetrii?”

James: (o Housovi a jeho věčném stírání ostatních) „První den v práci si protáhne své sarkastické svaly.”

Lorelai: „Luke umí valčík!”
Rory: „Jak jsi to řekla? ‚Luke umí valčík!’”
Lorelai: „Co? Jsem překvapená, že Luke umí valčík...”
Rory: „Znělo to jako: ‚To se divim, že jsem oblečená!’”

Slečna Ungermeyerová: „Víš, co jseš?”
David Gordon: „Vlezdoprdelka, tichošlápek a bezpáteřník s postranními úmysly... Já vím, já vím...”
Slečna Ungermeyerová: „To možná taky, ale hlavně jsi oddaný kamarád a toho si Ungermeyerka vždycky cenila.”

Vypravěč: „Xerxes sledoval porážku svých válečníků, najednou ho velmi lidsky zamrazilo v zádech. Ale možná za to mohla nová žvýkačka pro ledově svěží dech.”

Mike Wazowski: „Jsem tak romantický, až si někdy myslím, že bych si měl vzít sám sebe.”

(Matka studenta Živného oroduje za svého syna u profesorů, u kterých propadá.)
Paní Živná: „Pane profesore, Živná.”
Profesor Kolísko: „Živný?”
Paní Živná: „Ano, mám syna v kvintě a jdu se zeptat, jestli si už polepšil z češtiny.”
Profesor Kolísko: „Váš syn je nepozorný, těkavý a nejeví zájem o můj předmět.”
Paní Živná: „Ale pane profesore, ten chlapec se nehne od knihy. Já ho musím v noci holí hnát do postele. On by pořád jenom študoval a študoval. Je moc nešťastný, když se nemůže učit.”
Profesor Kolísko: „No, to se divím. U nás je stále nedostatečný.”
Paní Živná: „Pane profesore, on si to už ve všem polepšil, jenom z tý češtiny, z tý mu to nejde. Já nevím, co s ním.”
Profesor Kolísko: „Hm, no tak já ho ještě vyvolám. Jen ať se pilně učí! Poroučím se vám, paní.”
Paní Živná: „Děkuji vám, pane profesore. Jsem moc vděčná.”
(Paní Živná se otočí a oroduje u profesorky Suchánkové, která právě přichází.)
Paní Živná: „Má úcta, paní profesorko. Živný v kvintě. Jestlipak se už polepšil z toho dějepisu?”
Profesorka Suchánková: „Váš syn, milá paní, je naprosto zanedbán. Představte si, že vůbec neví, kdy byla bitva u Chérez de la Frontéra. Pochopíte, že mu nemůžu dát známku dostatečnou.”
Paní Živná: „Bóžínku, to se divím. Ještě včera to ‚Céres’ tak krásně uměl. Paní profesrko, já ho sama zkoušela. Paní profesorko, on si to už ve všem opravil. Jenom z toho dějepisu, to má takovou smůlu. Já nevím, co to je.”
Profesorka Suchánková: „Výjimečně ho ještě jednou vyvolám.”
Paní Živná: „To vám mockrát děkuju, paní profesorko.”
(Paní Živná si ještě počká na profesora Lejsala.)
Paní Živná: „Má úcta, pane profesore.”
Profesor Lejsal: „Má úcta.”
Paní Živná: „Živný v kvintě. Už si stojí lepší z latiny?”
Profesor Lejsal: „Živný, Živný. Á, Živný. Známý lajdák a ignorant. Nezná ani pravidlo o konsikuci temporum.”
Paní Živná: „On je chudáček takový trémista.”
Profesor Lejsal: „Ó ne, naopak. Je drzý a pošklebuje se.”
Paní Živná: „Ne. Když byl malý, kousl ho pes, pane profesore. A od té doby...”
Profesor Lejsal: „No, nicméně mu musím dát pětku.”
Paní Živná: „Pane profesore, on už se ve všem polepšil, jenom z té latiny má pětku. Kdyby jste vzal laskavě ohled.”
Profesor Lejsal: „Lituji, ale od své klasifikace neustoupím. Má úcta, paní.”
Paní Živná: „Pane profesore. Z měšťanky ho vyhodili, na řemeslo se nehodí. Aspoň tu madurídu kdyby udělal.”