Hlášky z filmů a seriálů

Vypraveč: „Olive Snook se připravila na nejhorší. Věděla, že Emerson Cod se modlí ke svému vlastnímu bohu - Všemocnému dolaru.”

Codex: „Nezdá se vám někdy, že u téhle hry trávíme až moc času?”
Tink: „Jo a proto si surfuju na netu. Podívej, nějaká Číňanka vytlačila osmikilový dítě. Koukni na odkaz.”
Bladezz: „No sakra!”
Clara: „Clara je zpátky. Omlouvám se za AFK. Moje superchůva si zase odešla a nenakrmila Bellamii. Bell, Gaby, zítra vás mamka naučí používat mikrovlnku.”

Fyzikář: „Tak to mi řekni, učím na týhle škole už třicet let a ty studenti jsou rok vod roku blbější a blbější. Čím to je?”
Učitel Tom: „Studenti jsou pořád stejný, Milane. Akorát ty seš rok od roku chytřejší a chytřejší.”

Bart: (píše za trest na tabuli) „Už nikdy nebudu říkat, že mi jednoruký muž ukradl úkol.”

Much: „Já něco vidím. Já vážně vidím někoho přicházet!”
Djag: „Bůh se na nás usmívá!”
Will: „Nebo Alláh.”
Much: „Ať je to jakýkoliv bůh, miluju ho!”
Allan: „Ten, kdo přichází, je Šerif...”

Chuck: „Casey, vypadáš, jako bys měl omdlít. Já omdlívám, ty ne.”

Booth: „O co se to pokoušíš?”
Brennanová: „Vydírat tě.”
Booth: „Vydírat federálního agenta?”
Brennanová: „Ano.”
Booth: „To se mi nelíbí.”
Brennanová: „Jsem naprosto přesvědčená, že to tak má být.”
Booth: „Dobře. Vzdávám to.”

Manny: „Fajn! To stačí, končím.”
Bernard: „Končíš každý den! Jdu si trochu odpočinout. Předpokládám, že až znova požádáš o práci, asi za půl hodiny, pohovor zvládneš sám se sebou. Proč si nevezmeš svůj pruhovaný oblek, ten v kterém máš tak velký zadek. Vždyť se ti tak líbí.”

Ředitelka: „To nemůžete jít hulit do sousední ulice?”

(Dave rozmlouvá Larrymu rande s Mikovou bývalou holkou.)
Dave: „Jestli je něco, o čem toho vim dost, tak je to, jak si zničit vztah s bráchou. Jestli tomu nevěříš, zeptej se strýčka Erika.”
Larry: „Já mám strýčka Erika?”

(Morgan drží detonátor.)
Morgan: (ke Caseymu) „Teď už řekneš Beckmanové o mých hrdinských činech? Jak jsem si zlomil palce a jak jsem našel detonátor?”
Chuck: „Spadne mu.”
Morgan: „A jak... mi spadnul?”

(Tým je na hranici států Nevada a Kalifornie, na silnici je ruka.)
Van Pelt: „Pravá ruka s číslem 43.”
(Všichni přemýšlí, Jane si klekne a začne k ní čuchat - při tom říká, co zjistil, všichni jsou znechucení.)
Van Pelt: „Takže?”
Jane: „Vyšší management v hotelu nebo kasínu.”
Cho: „To je tedy odhad.”
Jane: „O co se vsadíme?”
Cho: (vytáhne nějaké drobné) „35 centů.” (Jane rýpe) „Ber nebo nech být.”
Jane: „Fajn. Sázka běží.”
Van Pelt: „Není správný sázet na takový věci. Umřela lidská bytost.”
Rigsby: (usmívá se) „Ne, to je dobrý. Jsme v Nevadě. V Kalifornii by to bylo špatný...” (přejde za hranici) „... ale tady v Nevadě si můžeš vsadit na cokoliv.” (usmívá se na Janea)
Lisbon: „Ruka je metr za hranicí Kalifornie, takže je náš.”
Rigsby: „Hurá (pokleslý tón)
Lisbon: „Jo, hurá. Takže našeho kamaráda dejte do sáčku a jedeme.”
Van Pelt: „Víme, kdo to je?”
Lisbon: „Podle otisků je to... řídí kasíno. Pojeďte.”

(Kitty oznámila všem, že přijedou její rodiče.)
Red: „Tak trochu jsem doufal, že když se odstěhují do Arizony, tak se ztratí v poušti.”

Michael Scott: „V přírodě existuje něco, čemu se říká potravní řetězec. Je to jako když žralok sežere malého žraloka a malý žralok sežere menšího žraloka a tak dál, a tak dál, a tak dál, dokud se nedostanete k jednobuněčnému žralokovi. Teď nahraďte žraloky papírnami. A to je vše, co potřebujete vědět o obchodu.”

Chuck: „Ruku na srdce, jak moc divné mohly být tvoje Vánoce?”
Sarah: „Vánoce u nás doma představovaly vyloupení sbírky Armády spásy.”
Chuck: „Fajn, no to je trochu odlišné od nás ostatních...”