Hlášky z filmů a seriálů

Manželka Fera: „Co do mě žďůcháš, ty vole?!”

(Melman, Alex a Glorie přejí Mártymu k narozeninám.)
Všichni: „Hodně štěstí, zdraví, v zoo tě žít baví, máš ksicht jako opice - a jsi též smradlavý!”

Garfield: „Takže si to vyřídíme packoručně?”

Kate: „Řekni dobrou noc, Kevine.”
Kevin: „Dobrou noc, Kevine.”

Alex: „Sakra, zase zapomněli vypnout tu zvukovou kulisu!”
Márty: „Počkej, zařídím to!” (načež kopne do sloupu s rozhlasem a ten se porouchá)

Luboš: „Právě jsem překonal světovej rekord v běhu na dva kiláky.”
Anna: „Ale já mám vdolky na plotně.”
Luboš: „Na co myslíš? Na co ty myslíš?”
Anna: „Abyste měli co jíst.”
(Luboš nese Annu do chalupy.)
Anna: „Ne, tady ne, tady ne!”
Vašek: (z dálky) „Mamí! Mamí! Pomoooc!”
Luboš: „To není Columbo, to je Juantorena!”

Hermiona: „Je to vzrušující, porušovat pravidla, že?”
Ron: „Kdo jsi a co jsi udělala s Hermionou Grangerovou?”

(Veruku prozkoumávají veverky.)
Někdo z ostatních hostů: „Co jí to dělají?”
Willy Wonka: „Zkoušejí, jestli není zkažená. Ale ne, přece jen je zkažená.”
(Veverky pošlou Veruku odpadovou rourou.)

(Při útoku upírů.)
Gunn: „Co děláš?”
Wes: „Snažím se vžít do Johna Vanea ve filmu Rio Bravo. A ty?”
Gunn: „Austin Stoker, přepadení třináctého okrsku.”
Cordy: „Jestli to přežijeme, prodejte DVDčka a někam si vyrazte.”

Baba Jaga: „Chyťte je, svažte je, mučte je, zabte je. Jasné?”
Loupežníci: „Jasné!”
Baba Jaga: „Na svá místa!”

Sup: (na tři veterány) „Doufám, že se ubytujete u mě v hotelu. Jinej hotel tady totiž neni...”
Pankrác: „Tak to budeme muset...”
Sup: „Trojka - štěnice... dvojka bez štěnic a jednička je bez štěnic a s ramínkama!”
Bimbác: „Tak si vezmem jedničku...”

Brumbál: „Tak co?”
Harry: „Je volný. Vyšlo to.”
Brumbál: „Co vyšlo? Dobrou noc.”

Trautenberk: „To kyselo je moc kyselý... a ten bramborák je moc bramborovej!”

(Iva řekla Simoně, že pokud ji bude štvát, řekne dvojčatům, že u narozenin bývá oslava, dárky atd. Jenže to řekla moc nahlas, takže to dvojčata slyšela.)
Lexa: „Jo, tak to mají skoro všichni.”
Iva: „Přesně!”
Saša: „Ale my, adventisté osmnáctých narozenin, to máme jinak.”
Iva: „Adventisté čeho?”
Saša: „Adventisté osmnáctých narozenin, to je církev, do které patříme.”
Iva: (k Simoně) „Vy patříte do nějaký církve? Takže, nemůžete mít ani dort ani oslavu?”
Saša: „To ne, když nám bylo šestnáct, koupili jsme mamince dort a zazpívali písničku.”
dvojčata: (na melodii hodně štěstí, zdraví) „Už jenom dva roky. Už jenom dva roky. Než vypadneme z domu, hodně štěstí, mami.”

Vašek: „Ty máš nějaký štěstí? Schovaný?”