Hlášky z filmů a seriálů

(Během honičky na dálnici do auta pronásledovaného spadne něco z letadla, které letělo nad nimi.)
Semir: „Co to bylo?”
Ben: „Co já vím. Meteorit?”

Sára: „Představ si vítr. A šumění moře. Běží k tobě krásný blonďák...”
Babou: „Vidím ho. Není nic moc. Nechám ti ho. Ale je tam krásný svalnatý brunet a mává mi.”
Julie: „Ne, to mává na mě. Ó, můj brunete, už běžím!”
Babou a Sára: „Mami!!!”

Rajesh: „Pokud bys chtěl potvrdit svou teorii strun, musel bys vytvořit černou díru. Nezničilo by to Zem?”
Sheldon: „Nejspíš ano, ale zemřeli bychom s vědomím, že jsem měl pravdu.”

Artie: „Takže si to ujasněme. Chceš se mnou chodit, protože... bys mi chtěla... tlačit křeslo?”
Brittany: „Dala bych si tě do dětského kočárku.”

(Jarda byl nohama zavěšený na štaflích.)
Rapid: „Proč cvičíš, ty vole, když víš, že je to nebezpečný?”
Jarda: „Prostě mi to došlo. Musím nějak vypadat, ne? Já mám Malvínu rád, ty vole, přece ji nenechám, aby mi zdrhla.”
Rapid: „Ty jsi vůl, Jardo.”
Jarda: „Slib mi, že todleto nikomu nevykecáš, jo? Jasný?”
Rapid: „Jasný, nevykecám.”
Jarda: „No, ne jasný, jakože vopravdu jasný.”
Rapid: „Vopravdu jasný. Prostě nevykecám.”
Jarda: „Já nepotřebuju ještě nějaký další blbý kecy, jo?”
Rapid: „Jasný.”
Jarda: „A teď jdi a dělej jakože nic.”

(Lorealai, Luke, Rory a April se chystají sledovat The Returned.)
Luke: „Nevím, jak dlouho vydržím.”
Lorelai: „Vem si kofeinové tablety, nebo si dej kafe. Musíme prolomit tenhle tragický model.”
Rory: „Jaký model?”
Lorelai: „Zhlédneme jednu epizodu, pak půlku druhé a on pak usne.”
Luke: „Vstávám v pět ráno.”
Lorelai: „Pak se na to díváme po týdnu, kdy zapomene, co se dělo v té půlce prospané epizody, a v té epizodě před ní, takže se díváme od začátku. Čeká tě maratonové vězení.”

(Bart a Lisa sedí na gauči a sledují televizi.)
Lisa: „Nikdy jsem si neuvědomila, že příběhy Itchyho a Scratchyho šíří poselství, že násilí mezi zvířaty je legrační.”
Bart: „Neblbni. Komiksy nešíří žádný poselství.” (Sleze z gauče a jde ke dveřím.) „Je to jenom boží sranda, jako když si někdo natluče kokos...” (Homer otevře dveře a srazí Barta.)
Homer: „Koukejte, děti! Právě mi z tiskárny přišly pozvánky na to naše rožnění.”
Lisa: (Čte pozvánku.) „Přijďte na Homerovo rožnění. To béčko navíc znamená přineste si vlastní pití.”
Bart: „To ti navrhli oni?”
Homer: „To byl můj nápad.”
Lisa: „Tati, nemůžeš uspořádat párty, kde by se nepodávalo maso?”
Homer: „Všichni normální lidi maso milujou. Kdybych přišel k někomu na mejdan a nebylo tam maso, řekl bych: Hej, chlape. Kde máš maso? Řeknu ti jednu věc. Salátem přátele nezískáš.”
Bart: (Začne prozpěvovat.) „Salátem přátele nezískáš. Salátem přátele nezískáš.”
Bart a Homer: (Homer se připojí a začnou tancovat.) „Salátem přátele nezískáš. Salátem přátele nezískáš. Salátem přátele nezískáš.”
Bart, Homer a Marge: (Připojí se i Marge.) „Salátem přátele nezískáš. Salátem přátele nezískáš. Salátem přátele nezískáš. Salátem přátele nezískáš.”
Lisa: „Mami!”
Marge: „Nestavím se na ničí stranu, jen mě chytla ta melodie.”

Hnátková: „Jirko, co děláš jinýho kromě fotbalu? Co jinýho děláš?”
Jirka: „No spoustu dělám věcí. Třeba to, nohejbal.”

(Louise navštíví Virgila ve vězení.)
Louise: „Jak dlouho tu budeš?”
Virgil Starkwell: „No přibližně... Dnes je pondělí? Úterý, středa... Deset let.”

(V kuchyni Růženy Šmejkalové si Čestmír Semerád zoufá.)
Čestmír Semerád: „Jsem podvodník, podvodník, podvodník! Kolega Dreyfus je proti mně úplný jehně! Ovšem čest důstojníka mi velí, abych si vpálil kulku do hlavy. Jenže kde teď seženu pistoli...”
Ovečka: (Přitáhne několik starých láhví vína.) „Tohle je ta správná pistole, to má Růža ještě po starejch. Kvůli tomu jsem si ji chtěl vzít, jenže ona mi na to přišla.”
Čestmír Semerád: „Chudák Růža. Budou nás vláčet po soudech, to bude transkontinentální vostuda!”
Ovečka: „Kdybyste byl chytrej, tak tomu uniknete.” (Ukáže na láhve.) „Tělo zůstává, duch prchne.”
Čestmír Semerád: „Jak to, prchne?”
Ovečka: „To je přeci starej trik. Vy pijete, a vaše já se stěhuje jako čáp do teplejch krajin lhostejnosti. Tady burácejí hromy, a vy vo tom nemáte ani šajna.”
Čestmír Semerád: „A je to vyzkoušený?”
Ovečka: „No jasně. Já to dělám celej život. Tak to zkuste, každým douškem se budete vzdalovat...”
Čestmír Semerád: „... do nepolapitelna.”

(Kardinál mluví o návštěvnosti v kostelech.)
Kardinál Ignatius Glick: „Chyťte je, dokud jsou mladý.”
Rufus: „Podobně jako tabákový průmysl.”
Kardinál Ignatius Glick: „Kristepane, mít tak jejich výsledky...”

Kráva: „Mléko, šlehačka, sýr, to všechno vyrábím a nemám z toho ani vindru. Někdy si připadám jenom jako kus masa!”
Barry B. Benson: „Tak to jsem netušil.”

James Bond: „Bond. James Bond.”

Holly Hamilltonová: „Už zase začíná. Ale tentokrát se tomu nemůžu smát. Už jsem totiž utahaná. Z balících fólií a neustálých změn adres. Z poznávání nových měst a hledání přátel. Už to není zábavné. Už ne!”

(Pintel a Ragetti doběhnou na místo, kde se Will, Jack a Norrington řežou.)
Pintel: „Co že to šlo tak z kopce?”
Ragetti: „No, každej chce tu truhlu jen pro sebe. Pan Norrington se pokouší získat zpátky kousek cti. Starej Jack ji chce vyměnit za svoji holou kůži. No a Turner, jak se domnívám, doufá, že uzavře nějakou otevřenou záležitost se svým pirátským tatíkem.”
Pintel: „Smutný. Vypadá to, že ta truhla je hotovej majlant.”
Ragetti: „Ó, hrozný pokušení.”
Pintel: „Kdybychom měli trochu slušnosti, odstranili bychom jim to pokušení z cesty.”