Hlášky z filmů a seriálů

Humlae: „Přinejmenším mi nech ti nastartovat motorku.”

Penny: (je omámený a dívá se na svoje useknuté ruce) „Hej, kde má to... svoje dotýkadla?!”

(James Bond se rychlou jízdou snaží dostat na střechu garáží.)
Hlas palubního počítače: „Upozornění - v případě riskantní jízdy rušíme záruku.”

Aragorn: „Jak to, že žiješ? To kopí by propíchlo divokého kance.”
Gandalf Šedý: „Myslím, že je v tom hobitovi víc, než se na první pohled zdá.”
(Frodo odhalí mitrilovou košili.)
Gimli: „Mitril. Jste samé překvapení, pane Pytlíku.”

Kapitán James T. Kirk: „Tak, co budeme zpívat?”
Hlavní lékař Leonard McCoy: „Co takhle Kentaurský dostihy?”
Kapitán James T. Kirk: „Sbal si pět švestek.”
První a vědecký důstojník Spock: „My už odcházíme?”
Hlavní lékař Leonard McCoy: „To je název písně, Spocku!”

Zuzka: „Dostali jsme za úkol nakreslit největšího člověka na světě. Víš, kdo byl největší člověk na světě?”
Babi: „Nějaký lékař, spisovatel, kosmonaut?”
Zuzka: „Ne, Lenin přece.”

Carl Denham: „Děkuji. Dámy a pánové, chci vám vyprávět velmi zvláštní příběh. Příběh o našem dobrodružství, během kterého sedmnáct z nás zaplatilo strašlivou smrtí. Ztratili životy, když chtěli ulovit divé zvíře, nestvůrnou přírodní anomálii. Ale i ta nejlítější šelma se nechá zkrotit. Ano, jak sami uvidíte, to zvíře podlehlo půvabu jedné dívky. Dívky z New Yorku, z níž mu roztálo srdce. Jak praví staré arabské přísloví: Ejhle, zvíře pohlédlo do tváře krásy a krása zadržela jeho ruku. Od onoho dne už bylo zvíře jako mrtvé.”

Prof. Hrbolek: „Marečku, podejte mi pero!”

Alexander: „Myslíš, že nám letos zase zopakujou Mrazíka?”
Josef: „Z principu se nesázím, ale myslím, že jo.”
Hynek: „Říkám, že ne. Už je to trapný každej rok.”

(James Bond se divadelním kukátkem dívá do lóže, kde sedí generál Georgi Koskov. Při tom si všimne v orchestru Kary Milové.)
James Bond: „Hezká cellistka.”
Saunders: „Zapomeňte pro jednou na ženské.”

(Freddy Krueger zabíjí Rolanda Kincaida.)
Roland Kincaid: „Uvidíme se v pekle.”
Freddy Krueger: „Řekni, že tě tam poslal Freddy.”

(V opuštěné laboratoři InGenu, kde se vytvářeli dinosauři.)
Amanda Kirbyová: „Tak takhle se dělají dinosauři?”
Dr. Alan Grant: „Ne. Tak se hraje jedině na Boha.”

Sarge: „Kolik je to let?”
John Grimm: „Deset let.”
Sarge: „Ty myslíš, že tam pořád je?”
John Grimm: „Asi. Musím už se postavit svejm nočním můrám.”

(Brandt dovede Johna k DuPontovi.)
Brandt: „Vicekonzule. Tento muž se provinil stýkáním s cituschopnými, citovými poměry s ženami a vlastní schopností cítit.”
DuPont: „Pošlete tým hledat jeho nepoužité Prozium.”
Brandt: „To nebude nutné, pane. Když projdete záznam pohybu jeho zbraně, zjistíte, že to byl on, kdo byl s těmi vojáky, když byli zavražděni.”
(DuPontův asistent něco naťuká do počítače a výsledek ukáže DuPontovi.)
DuPont: (k Johnovi) „Kleriku. Domnívám se, že mi chcete něco říct.”
John Preston: „Vím, že je těžké uvěřit...” (Vyplivne krev.) „... že klerik z Tetragrammatonu by se mohl otočit zády ke všemu, co se naučil, spojil se tak s Rezistencí a stal se vůdcem Podzemí. Ale je to tak. Slíbil jsem, že toho muže přivedu.” (Podívá se na Brandta.) „A tady je.”
DuPont: „Kleriku Brandte.”
Brandt: „Pane.”
DuPont: „Náš záznam ukazuje, že s vojáky ve Spodině to byla vaše zbraň.”
Brandt: „To není možné.”
(Vytáhne svou zbraň, na ní je jmenovka Preston.)
Brandt: „To je chyba. Vyměnil je. Vyměnil je. Jeho zbraň mám teď já.”
John Preston: „Ovšem. Při zatčení jste mi ji odebral.”
Brandt: „Co?”
DuPont: „Odveďte ho do Síně zničení, na soud a hromadné zpopelnění.”

(O pohádce Mrazík.)
Hynek: „Já tu pohádku prostě nesnáším. Já když vidím tu Nastěnku s falešným ‚Ivánku’, tak bych jí tak lísknul. Jo Marfuša, ta je výborná. Ta už se ani nesnaží maskovat, jak je blbá.”