Vikingové (1999)

(Vikingové dojdou na okraj wendolského území, vyznačeného lebkami.)
Haltaf: „Psovi se to nelíbí.”
Herger: „Medvědí lebky. Nestojí o hosty.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Ty drápy, ty masky... Medvědi. Myslí si, že jsou medvědi. Chtějí, abychom si mysleli, že jsou medvědi. Jak lovíte medvědy?”
Herger: „Uštveme je psy.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „A v zimě?”
Herger: „Najdeme jejich jeskyni.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „A kde je ta jeskyně?”
Haltaf: „V zemi.”

(Po prvním boji s wendoly.)
Halga: „Tady je Ragnar.”
Herger: „Jeho hlava?”
Halga: „Ne.”
Herger: (na Ahmeda) „Odnášejí hlavy. Vždycky.”
Buliwyf: „Co Higlak?”
Skeld: „Totéž.”
Helfdan: „Nevidím žádného z nich. Ani jednoho z těch, co jsme zabili.”
Skeld: „Ani já ne.”
Helfdan: „Není tu ani jeden.”
Skeld: „Zabil jsem nejmíň dva.”
Halga: „Já taky. Jako každý z nás.”
Haltaf: „I Arab jednoho rozpáral.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Nebyl úplně mrtvý.”
Herger: „Museli je odnést.”
Skeld: „Jsou to démoni.”
Buliwyf: „Ale jejich krev je skutečná.”

(Při vykopávání příkopu.)
Angus: „Ryješ jako pes.”
Herger: „Nazýváš mě psem?”
Angus: „Řekl jsem, že tak ryješ. Rozhazuješ hlínu jako zvíře.”
Herger: „Takže jsem zvíře?”
Angus: „Ty mě neposloucháš.”
Herger: „Takže jsem hluchý?”
Angus: „Jsi hlupák, mrňousi.”
Herger: „To proto, chlapečku, že kroutíš slova jako stará baba!”
Angus: „Ta baba tě pošle na onen svět, dědku.”
(Všichni se shromaždují na kopci.)
Ahmed Ibn Fahdalan: „Co se stalo?”
Herger: „Pracovní spor.”
(Ahmed si prohlédne Anguse.)
Ahmed Ibn Fahdalan: „Všiml sis, že je větší než ty?”
Herger: „Ano.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „A mladší?”
Herger: „Ano. Můžeš si vsadit na něj.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Možná to udělám!”

Jednooký muž: „Viděl jsem tvora, co mi to udělal.” (Ukáže na své zraněné oko.) „Zuby jako lev, hlava medvěda a silné drápy. Přicházejí v noci, v mlze. Jako kdyby viděli ve tmě.”
Buliwyf: „Chodí po dvou nebo po čtyřech?”
Jednooký muž: „Tak i tak. Jako tvor, který je člověk i medvěd. Ale tím si nejsem jistý. Zato jsem viděl ohnivou saň. Všichni jsme ji viděli. Viděl jsem, jak se připlazila z mlhy v kopcích. Delší než sto lodí v řadě. A plivala oheň. Už otec mého otce o ní mluvil. Je to prokletí z dávných časů.”
(Ahmed čeká na střetnutí s wendoly.)
Ahmed Ibn Fahdalan: „Jak teď můžete spát?”
Herger: „Nit tvého života byla utkána. Můžeš se třeba schovat, život si tím neprodloužíš. Tvůj osud je dán. Strach člověku nepomůže.”

Ahmed Ibn Fahdalan: „Putovali jsme přes moře netvorů a lesy démonů. Chvála Alláhovi, milosrdnému a soucitnému. Nechť požehná pohanům, uctívajícím jiná božstva, kteří nabídli svou krmi a svou krev, aby se Jeho služebník, Ahmed Ibn Fahdalan, mohl stát mužem a prospěšným sluhou Božím.”

(Melchisidek překládá od Hergera.)
Melchisidek: (na Ahmeda) „Říká, že jejich král je venku, v tom stanu... Říká, že s námi nebude mluvit... Nebude s námi mluvit, protože je mrtvý.”

Buliwyf: „Umíš kreslit slova?”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Kreslit slova? Ano, umím kreslit slova. A umím je znovu říkat.”
Buliwyf: „Ukaž.” (Podá mu klacek.)
(Ahmed mluví a zároveň píše.)
Ahmed Ibn Fahdalan: „Je jen jediný Bůh. A Muhammad je jeho prorok.”

Ahmed Ibn Fahdalan: „Jak se asi tituluje vládce tohoto tábora?”
Melchisidek: „Přinejmenším císař.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Tak císař!”

(Ahmed se vrátí do pevnosti.)
Herger: „Tak tys viděl ohnivou saň?!”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Jsou to jezdci.”
Herger: „Dal bych přednost drakovi.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Jsou jich stovky. S pochodněmi.”

(Olga ošetřuje Ahmedovo zranění.)
Olga: „Moc fňukáš.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Co je to?”
Olga: „Kravská moč.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Kravská moč?”
Olga: „Vyvařená.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Tak to ne. Už žádné svinstvo. Stačí voda, čistá voda.”
Olga: „Jak chceš. Zítra ti poteče hnis a budeš mít horečku.”

(Za útesem se objeví loď.)
Velitel karavany: „Jeďte dál!”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Počkat! Ti lidé na lodi... Kdo je to?”
Velitel karavany: „Normani. Jeďte a buďte zticha!”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Jsou nebezpeční?”
Velitel karavany: „Kdo ví. Můžou nás nechat být, ale můžou nás i povraždit.”
(Odjede.)
Ahmed Ibn Fahdalan: „Jsem vyslanec, krucinál! Měl bych s nimi promluvit.”
Melchisidek: „Ještě budeš mít příležitost.”

(Královna vede Vikingy ke staré vědmě.)
Královna Weilew: „Žije tu žena, která byla stará už za mládí mé babičky. Je skoro šílená.”
Herger: „Ideální rádkyně.”
(Přijdou k ní do chatrče.)
Stará vědma: „Stojí přede mnou královna. Nemám pravdu?”
Královna Weilew: „Přišli jsme pro radu, paní.”
Stará vědma: „Vy? Nebo on? Přistup blíž, Buliwyfe. Blíž.”
Buliwyf: „Vy mě znáte?”
Stará vědma: „Mám uši. ‚Válečník,’ říká vítr... ‚Velitel,’ říká déšť... Ale proč jsi mě vyhledal? Chceš radu? Abys sis věděl rady s pojídači mrtvých?”
(Buliwyf se vyčítavě ohlédne ke královně.)
Královna Weilew: „Hledáme tvou moudrost.”
Stará vědma: „Války se vyhrávají vůlí. Možná jste bojovali na nesprávném poli. Máte jejich symbol? Něco, co jim patří?”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Ano.”
(Podá sošku Buliwyfovi a ten ji předá vědmě.)
Stará vědma: „Sami vám ukazují cestu, kterou nechcete vidět. Když je budete zabíjet, nedosáhnete ničeho. Najděte kořen. Podetněte vůli.”
Buliwyf: „Jak?”
(Vědma si prohlíží sošku.)
Stará vědma: „Toto je matka wendola. Uctívají ji. Je jejich vůlí.”
Buliwyf: „Kde ji mám hledat?”
Stará vědma: „Ona je země. Hledej ji v zemi.” (Všichni začnou odcházet.) „A Buliwyfe, pozor na vůdce jejich válečníků. V jeho rozích je také síla. Musíš zabít i jeho.”

Princ Wigliff: „Tento muž je válečník. Bezpochyby velmi udatný. Ale v boji s wendolem bude potřebovat velkou dávku štěstí.”
Buliwyf: „Štěstí přeje tomu, kdo je odvážný.”
Princ Wigliff: „Počkej aspoň jednu noc. Potom můžeš mluvit o odvaze.”
Buliwyf: „Děkuji urozenému pánovi za radu. Ale o jeho hrdinských skutcích jsem mnoho neslyšel. Jen to, že povraždil své bratry.”

(Ahmed si prohlédl oběti.)
Ahmed Ibn Fahdalan: „Jsou celí... ohryzaní.”
Herger: „Říká se o nich, že pojídají mrtvé.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Ale jaký člověk by udělal něco takového?”
Herger: „To nebyl člověk. Byl to wendol.”

(Vikingové vjíždí do vesnice, kterou mají bránit.)
Rethel: „Žádné hradby, žádný příkop. Ani pořádné hrazení.”
Helfdan: „Tady se neubráníme ani stádu krav.”
Ragnar: „Ženy, děti a jen pár chlapů mezi patnácti a padesáti.”