Hlášky z filmů a seriálů

Frank Sullivan: „Haló, Johne? John Sullivan?”
John Sullivan: „Ano, jsem to já.”
Frank Sullivan: „Jsi jako hlas anděla... Sestoupil jsi z nebes a dostal mě ven z toho ohně.”
John Sullivan: „Řekni, že se mi to nezdá! Řekni, že jsi to vážně ty!”
Frank Sullivan: „Jsem to já, Johne. Tohle není sen.”
John Sullivan: „Ale jak je to možné?!”
Frank Sullivan: „Nevím. Já nevím, určitě to byla ta největší sluneční záře všech dob.”

Lisbonová: „Jdi k čertu!”
Jane: „Kterým směrem?”

Leela: „Bendere, nejsi folkový zpěvák jenom proto, že máš kytaru.”
Bender: „A flanelovou košili.”

Jack: „Jacobe, byli byste tak laskaví a vypadli?”

Jacob: „Chraňte se štítem. Tuto zbroj ukoval rytíř Richard Švarný, který probudil Růženku, řečenou Šípková. Dokáže odrážet síly zla.”
Will: „Alespoň většinu.”

Leela: „Nevadí mi většina násilí, ale ne násilí v gangu. Předtím, než doručíme tyhle zbraně, poničíme je tak, aby nemohli být nikdy použity. Bendere, ohni hlavně.”
Bender: „Ale já miluju zbraně!”
Leela: „Pak předstírej, že to jsou lidské krky.”
Bender: „Co?! Pusť mě na ně!”

Jerry Lambert: „Po tom našem seznámení jsem šel na prohlídku a doktor povídá: ‚Potřebuju vzorek vaší moči, semena a stolice.’ A já na to: ‚Mám hrozně naspěch, co kdybych vám tu nechal jenom spodky?’” (zasměje se)

Felix: „Bože můj, Arte! Málem jsem tě teď sejmul pánvičkou!”
Arthur: „Já tebe málem zastřelil! Jsme si kvit.”

O’Neill: „Přišli jsme, viděli jsme, umístili bombu, trochu se pobavili v dešti meteoritů. Není to skvělá historka?”

(U nabílené stěny učí kastelán Pupenec své děti lhát.)
Kastelán Pupenec: „Jaká je ta zeď?”
Nejstarší dítě: „No bílá!”
(Pupenec mu dá pohlavek.)
Kastelán Pupenec: „Jaká je ta zeď?”
Prostřední dítě: „Černá!”
Kastelán Pupenec: „No vidíš, jak ti to jde. A ty?”
Nejmladší dítě: „Oranžová se zelenejma puntíkama.”
Kastelán Pupenec: „Taky správně, ty se neztratíš.”

Lisbon: „Jedeme k nám. Vyhlásím pátrání.”
Jane: „A co veřejně? Oslovíme širší publikum.”
Lisbon: „A jak bys to chtěl udělat?”
(Jane je najednou v živém rádiovém vysílání.)
Jane: „Vítejte zpátky na našich vlnách, kde hrajeme hity 80. a 90. let. Jsem Patrick Jane z kalifornského úřadu pro vyšetřování. Ano! Ten úřad skutečně existuje. A vyhlašujeme soutěž! Potřebujeme vaši pomoc. Hledáme auto, důležité auto, které nám pomůže vyřešit závažný případ. Pátráme po stříbrném mercedesu třídy S. Značka je kipman7. První posluchač, který nám ohlásí polohu vozidla, dostane 10 tisíc dolarů v hotovosti. Ano, přátelé, dostane... Počkat, počkat!” (Jane se otočí na Lisbonovou a producenta, kteří šokovaně kroutí hlavou.) „Teď jsem se dozvěděl od producenta, že to není úplně správná částka. Odměna bude 20 dolarů a možnost hostovat jako DJ na této stanici v den a čas, který si zvolíte!” (Jane se znovu otočí na producenta, který naštvaně mlátí do skla.) „Přesně tak! Hostování během vysílání! A jestli jste všechno nestihli, podrobnosti najdete na webových stránkách CBI.” (šeptem na Lisbonovou) „Máme webové stránky?”

Merovingian: „Já zbožňuji francouzská vína, stejně jako francouzštinu. Ze všech jazyků mám francouzštinu nejradši. Je fantastická. A zejména na klení. Říkáte sprostoty a ono to zní, jako byste odříkávali modlitbu.”

Béatrice Goulardová: „Vy a tady pan Jacqui, budete tak laskavi a prostřete stůl pro mého chotě a mé milé děti, abychom mohli ráčiti pojísti? Musím teď najít někoho, kdo by vás snad mohl poslat tam, však vy víte... Víte kam, přece?”
Ginette Scarlettová: „Kampak?”
Béatrice Goulardová: „Do země starých hradů a statečných rytířů.”
Ginette Scarlettová: „Vám snad straší ve věži, ne?”
Béatrice Goulardová: „Budeme hodovat všichni u jednoho stolu. Je vyloučeno, abyste jedli s vaším přítelem na zemi.”
Ginette Scarlettová: „To je žůžo, taky nejsme psi!”

(Eric je potopený ve vodě a hledá kulky po výstřelech na loď, domlouvá se s Calleigh, která sedí na centrále.)
Eric: (na Calleigh) „Vidíš mě?”
Calleigh: (vesele) „Vidím. Spojení funguje. Kamery běží. Ryby se tváří, jako by se nic nedělo.”
Eric: „Jo. Tady dole bys nepoznala, co se stalo nahoře.” (Spatří zastřelenou rybu.) „Unáhlil jsem se. Až toho střelce chytíme, přidáme mu týrání zvířat.”
Calleigh: „Taky myslím.”

(Lisbonová je s Janem na návštěvě u svého bratra.)
Stan: „Hele, řekla ti o Woodym Squerovi?”
Lisbonová: „Nevíš něco o našem bratrovi? O tom, který ti volal. Vzpomínáš si? Náš bratr!”
Stan: „Aha.” (pošeptá Janeovi) „Nechce se bavit o Woodym Squerovi...”