Hlášky z filmů a seriálů

Psycholog: „Tereso, víte, proč jsou tyto schůzky povinné?”
Lisbonová: „Protože dobrovolně by nikdo nepřišel?”

Leela: „Když nás to bude dál otravovat, můžeme to zabít nebo adoptovat.”

(Vyšetřovatelé jsou v pitevně, nad tělem oběti hovoří o osobním lékaři.)
Lisbon: „Co má společného s ním?”
Cho: „Byl to její osobní lékař.”
Lisbon: „Soukromá návštěva?”
Cho: „Milenci?”
Jane: „Ne, on je gay.”
(Za chvíli s doktorem Wagnerem.)
Dr. Wagner: „Gregory a Alison byli přátelé.”
Rigsby: „Milenci?”
Dr. Wagner: „Ne, on byl gay.”

Marianne: „Voníš přesně tak, jak jsem si myslela.”
Dr. Zoidberg: „Ale většině lidí páchnu jako hořící zoo.”

O’Neill: „Jaké to bylo? Zábava?”
Teal’c: „Vskutku. Zemřel jsi na výbornou, O’Neille.”

(Kull bojovník postřelí Teal’ca.)
Bra’tac: „Teal’cu, zranil tě?”
Teal’c: „Zranil.”
Bra’tac: „Kde?”
Teal’c: „Mou pýchu... Starý muž svedl, co já ne.”

John McClane: „Čau, dopravo. Tak jak to dneska odsejpá? To musel bejt záhul, ty pět osm sedmičky dneska.”
Mai: „Ano, museli jsme vyslat všechny vozy.”
John McClane: „Aha! Museli jste vyslat všechny vozy kvůli odhalování na veřejnosti?!”

Princ Jan: „Účet prosím, stůl číslo jedna.”

Vypravěč: „Leonidas dostál svým slovům, bůh, král vskutku padl, bohužel přímo na ně.”

(Amerika. Svatební obřad v kostele. Ženichem je Nicolas Philibert a nevěstou Margareta Davisonová, dcera nejbohatšího občana země Arthura Davisona.)
Oddávající kněz: „Pokud chce někdo promluvit, ať promluví nyní, nebo ať mlčí navždy.”
Muž s rezavými vlasy v davu: „Já mám námitku! Ten pán zde je už ženatý s jinou.”
Arthur Davison: (na oddávajícího kněze) „Pokračujte!”
Oddávající kněz: „Ale já...”
Arthur Davison: „Pokračujte, je žárlivý!”
Oddávající kněz: „Ale přesto...”
Arthur Davison: „Dokončete obřad! Ztrácíme čas! Oddejte je.”
Oddávající kněz: (na Nicolase Philiberta) „Jste už ženatý, nebo ne?!”
Nicolas Philibert: „Ne...”
Arthur Davison: „Ano, no a co?! Je to už sedm let a ve Francii! Katolíci! To neplatí. Nedejte na to! Pokračujte!”
Oddávající kněz: (na Nicolase Philiberta) „Je vaše žena mrtvá?”
Arthur Davison: „Jasně, proč né, může být mrtvá.”
(Nicolas Philibert se otočí k oddávajícímu knězi a zakroutí nesouhlasně hlavou.)
Oddávající kněz: „Toto manželství je proti zákonům církve.”

Ryan: „Promiňte, jste detektiv?”
Detektiv Looking Guy: „Detektiv? Já jsem oběť, zatraceně. Ti hlupáci mě sem přivedli, že mi přečtou moje práva. A kam jdeš ty, darebáku?”

O’Neill: „Teal’cu, jak rychle tohle letí?”
Teal’c: „Myslím, že dvakrát rychleji než světlo.”
O’Neill: „Fajn, stihnem večeři.”

Holly Golightlyová: „Vždycky poznáte, co si chlap o vás opravdu myslí podle náušnic, které vám dá.”

(Jane a Lisbonová se schovávají pod stolem a čekají na vraha. Lisbonová se pořád vrtoší.)
Jane: (šeptem) „Jestli nebudeš zticha, nevyjde to.”
Lisbonová: (šeptem) „Nemůžu být zticha, mám v nohách mravence.”
Jane: (šeptem) „Jak to myslíš, že máš v nohách mravence? Co by tam dělali? To je blbost. Nevím, proč to lidi říkají.”

(Londýn 1897. O čtyři století později. V ústavu pro choromyslné.)
R. M. Renfield: „Udělal jsem vše, oč jste mě žádal, Mistře. Všechno je přichystáno. Všechno. Čekám na váš rozkaz, neboť vím, že až nastane čas odměny, budu jedním z těch, jež oblaží vaše štědrost.” (chytí a sní mouchu) „Děkuji ti.”