Násilí

Nick Carter: „Moderní kriminalista nezaostává. Jeho spojencem je silozpyt, lučba a říše vědy vůbec.”
Komisař Ledvina: „No tak vona pořádná nakládačka taky udělá svý...”

(Beckettová a Castle vyslýchají už třetího člověka, který se přihlásil k té samé vraždě.)
Podezřelý: „Jsem připraven převzít plnou zodpovědnost a přiznat se ke všemu.”
Beckettová: „Ano, jsem si jistá, že jste. Poznáváte toho muže?”
Podezřelý: „Nechcete slyšet moje přiznání?”
Beckettová: „Best Traveler Hotel, pokoj 147. Justin vám nabídl vodu a vy jste ho zastřelil.”
Podezřelý: „Jak... Jak to víte?”
Beckettová: „Poslyšte, co znamená tenhle symbol?”
Podezřelý: „Co na tom záleží?! Zastřelil jsem člověka!”
Beckettová: „My víme. Poznáváte něco z toho?”
(Po chvíli jednostranného rozhovoru.)
Beckettová: „To je ta dodávka. Možná zachytili poznávací značku!”
(Beckettová a Castle odcházejí.)
Podezřelý: „Vážně? Já někoho zabil a vás zajímá nějaká dodávka?”

Lucrezia Borgia: „A co když se můj manžel ukáže být negalantním?”
Cesare Borgia: „Vyříznu mu srdce příborovým nožem a předložím ti ho.”

Cesare Borgia: „Co jsi dělal s rukama, otče?”
Rodrigo Borgia: (Dívá se na své ruce špinavé od hlíny.) „Pohřbili jsme našeho syna. A teď si uvědomujeme, že si za to můžeme sami.”
Cesare Borgia: „Otče?”
Rodrigo Borgia: „Ty jsi naše dílo. To, co jsi udělal, je také naše práce. Donutili jsme tě k tomu.”

Margot: „Je to nádherný dům, má drahá. Věřím, že si tu žijete jako v pohádce. Pěkný. Ale nebojíte se tu?”
Charlotta: „Nemám čeho.”
Margot: „Neříkejte. Vždyť se v celém kraji mluví jen o tom, že Filip de Mornay zabil nějakou holku a jeho hodný bratříček mu opatřil alibi, jako vždycky.”
Charlotta: „To děvče tam skočilo z nešťastné lásky.”

(Po jízdě písečnou bouří.)
Clarkson: „Nakonec jsme to s Jamesem zvládli, ale dost se nám zkrátil život. Mám souchotě a tuberu. Mám všechny nemoce z roku 1920.”
Hammond: „Musel jsme si trochu pootevřít okýnko, jen tak na prst. A bylo to příjemný!”
Clarkson: „Víš, jaký to je, dostat pěstí rovnou doprostřed ksichtu?”
Hammond: „Jo, to vím!”

Aragorn: (elfsky) „Nemějte s nimi slitování, oni ho mít nebudou!”

(Cesare pronáší přípitek.)
Cesare Borgia: „Na opice.”
Kardinál Orsini: „Na opice?”
Cesare Borgia: „Jednu chvíli ti lížou ruku, druhou ti pokoušou krk. A všichni vědí, jak to dopadne s opicí, která tě kousla.”
Kardinál Giuliano Della Rovere: „A co jsi udělal s opicí, co kousla tebe?”
(Kardinál Orsini začíná pociťovat účinky jedu ve svém víně.)
Cesare Borgia: „Zakroutíš jí krkem.”

Saruman: „Víš, jak kdysi, na počátku, vznikli první skřeti? Byli elfy, kdysi. Byli zajati temnou mocí. Mučili je. A mrzačili. Zničená a strašná forma života. Nyní... zdokonalená, můj bojový skurut-hai.”

Matthew: „Crick neměl košili, bradavky mu na svalnaté hrudi vystouply jako knoflíky u rádia. Nevím, co mě to popadlo, možná to věčný a nechutný žvejkání. Ruce mi vystřelili, jako bych tasil kolty od pasu. Popadl jsem jeho bradavky a zakroutil. Ovšem on přes veškerou bolest zaútočil též. Popadl mý bradavky a zaútočil. Bylo to kdo s koho. Boj z očí do očí. Souboj na bradavky.”

Rodrigo Borgia: (Drží v ruce červenou čepici kardinálů.) „Tato červeň signalizuje, že jsi připraven prolít svou krev na obranu křesťanské víry.”
Cesare Borgia: „Ne, otče.” (Vytrhne Rodrigovi čepici z rukou.)
Rodrigo Borgia: „Jsi, můj synu, připraven prolít svou krev při obraně křesťanské víry? Já myslím, že jsi!”
Cesare Borgia: „Při obraně své rodiny, možná.”

Rodrigo Borgia: (o Savonarolovi) „Musí být umlčen. Pověřuji tě tímto úkolem. Bude vyžadovat tvou veškerou trpělivost. Odjedeš do Florencie a zakážeš mu šíření božího slova.”
Cesare Borgia: „Vysměje se mi do obličeje.”
Rodrigo Borgia: „Samozřejmě. Pak ho obviníme z kacířství.”
Cesare Borgia: „Vysměje se do obličeje tobě.”
Rodrigo Borgia: „Samozřejmě. Pak ho exkomunikujeme.”
Cesare Borgia: „Popře tvé právo to udělat.”
Rodrigo Borgia: „Samozřejmě. A pak... ho upálíme.” (Cesare se usměje.) „Pomsta, jak vidíš, může počkat. Klidně i celý život.”

Burák: „Už jsem tě zažil, že jsi dal lidem do držky kvůli menším věcem.”
Mike: „Chtěl tyjátr, měl tyjátr. Udělal z nás blbce a s tímhletím já dokážu žít.”
Burák: „Jo? Kde se v tobě bere ta velkorysost?”
Mike: „Nikdo není dokonalý, Buráku.”

(Mauhúr přežvykuje kus starého chleba.)
Mauhúr: „Já mám děsnej hlad. Tři dny jsme neměli nic než červavej chleba.”
Snaga: „Jo! Proč nám nedaj kus masa?”
(Snaga se podívá na Smíška s Pipinem.)
Snaga: „Co támhleti? Jsou čerstvý.”
Uglúk: „Nejsou k jídlu.”
Grišnákh: „Co jejich nohy. Ty nepotřebujou.”
(Smíšek se podívá na svoje nohy.)
Grišnákh: „Jsou k nakousnutí.”
Uglúk: „Jedeš, prevíte!” (Odstrčí ho.) „Ti zajatci jdou k Sarumanovi. Živí a nepoškození.”
Grišnákh: „Živí? Proč živí? Je s nima legrace?”
Uglúk: „Něco mají. Nějakou elfskou zbraň. Pán ji chce pro válku.”

Jean-Baptiste Emanuel Zorg: „Jsem v háji.”
Aknot: „Chtěl jste truhlu, přivezli jsme ji.”
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: „Truhlu se čtyřma kamenama uvnitř. Ne s jedním, dvěma nebo třema, ale čtyřma! Se čtyřma kamenama! Co mám teď kčertu dělat s tou blbou prázdnou truhlou?!”
Aknot: „Jsme válečníci, ne obchodníci!”
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: „Ale počítat snad umíte! Je to tak snadné. Sledujte mé prsty... Čtyři prsty, čtyři bedny. Žádný prst, žádná bedna! Sbalte si to a vypadněte!”
(Mangalořané se rozzuří, namíří na Zorga a jeho bandu zbraně.)
Aknot: „Riskovali jsme životy. Myslím, že nám malá odměna přece jen patří.”
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: „Ohó! Takže přece jen jste i obchodníci, že?”