Památné výroky

(Janice donese Jeremymu spacák.)
Janice: „Na co to potřebujete?”
Jeremy: „Každý rok spím u Johna na jeho narozeniny.”
Janice: „Bezva. To není ani trochu divné.”
Jeremy: „Asi je malinko divné, že jistý mladík, vlastně je to jedináček, přijde o oba rodiče při nehodě měsíc před svými narozeninami a zapřísahá nejlepšího kámoše, že už nikdy nebude na narozeniny sám. Možné je to v kategorii ‚malinko divné’.”

Agent: „Muž, kterého hledáte, je vrah. Duch. Prý pracuje pro skupinu, která si říká Organizace. Je tak tajná, že o její existenci nikdo neví. Nepřiklání se k žádné straně, přesto má vazby na všechny vlády. Jejím jediným účelem je výcvik a výchova profesionálních vrahů. Ty vybírají po narození ze zavržených dětí, sirotků. Všichni jsou nechtění a nemají se kam vrátit. Udělají z nich mistry všech technik boje a vycvičí je k jedinému účelu - k zabíjení. Muž, kterého už tři roky pronásledujete, inspektore, je z nich nejlepší.”

John Cutter: „Posedlost je hra mladých mužů.”

Vědma: „Řekla bych ti, aby ses posadil, ale stejně bys odmítnul. A kvůli té váze se netrap.”
Neo: „Kvůli jaké váze?”
(Otočí se a shodí vázu ze stolku.)

(Thor a Loki jsou na útese a hádají se.)
Thor: „Dobře mě poslouchej, bratře.”
(Thora srazí Iron Man.)
Loki: „Poslouchám...”

Generál Francis X. Hummel: „Jste daleko od domova, kapitáne. Jak jste se do té kaše dostal?”
John Patrick Mason: „Znám skvěle tohle vězení, byl jsem tu určitý čas na... formální návštěvě.”

Kim Jong Il: „Proč jen jsou všichni korem tak nabrblí? Proč není víc chytrých ridí jako já?”

Apollo Creed: „Jedem! Opatruj se!”
Rocky Balboa: „Možná jsem narazil na špatného kámoše!”
(Zápas v ringu začíná.)

Jean-Baptiste Emanuel Zorg: „Kde jsou kameny?”
Otec Vito Cornelius: „Já nevím. A i kdybych to věděl, nikomu jako jste vy, bych to neřekl.”
Jean-Baptiste Emanuel Zorg: „Proč? Co proti mně máte?”
Otec Vito Cornelius: „Já chci zachránit život. Ale zdá se, že vy ho chcete zničit.”

Columbus: „Kéž bych vám mohl říct, že tohle je pořád Amerika. Ale uvědomil jsem si, že nemůžete mít zemi bez lidí. A tady žádní lidé nejsou. Kdepak, přátelé, tohle jsou nyní Spojené státy zombijské.”

Rodeny Skinner: (na Alana) „Takže, jak pan eM, získal vás?”
Alan Quatermain: „Potom vám nic není.”
Mina Harkerová: „Jste nějaký popudlivý?”
Alan Quatermain: „Paní Harkerová, pochybuji, že odhadnete nebezpečí stejně jako já.”
Mina Harkerová: „A vy mi připadáte, že máte pořádnou knihovnu. Všechny ty knihy vnímáte přečtené pohledem na hřbet.”
Alan Quatermain: „Na minulých výpravách jsem s sebou brával i ženy a nejlépe ze všeho jim šlo rozptylování.”
Mina Harkerová: „Tak já vás rozptyluji?”

Číslo 5: „Stephanie, ty měnit barvu.”

(Ted Striker se snaží nouzově přistát s letadlem a dostává rady z řídící věže.)
Ted Striker: (do vysílačky) „Nebudeme si nic namlouvat. V životě jsem s takovou krávou neletěl. Budu potřebovat z pekla štěstí.”
Rex Kramer: „Zůstaňte na příjmu.” (Začne mluvit s kapitánem McCroskeym sedícím vedle, aniž by tušil, že ho Ted Striker slyší.) „Máme jedinou naději. Musíme mu zvednout sebevědomí. Strikere, letěl jste někdy s vícemotorovým letadlem?”
Ted Striker: „Ne, nikdy.”
Rex Krame: „A sakra, to je mrhání časem. Ten blbeček s tím nikdy nepřistane.”
McCroskey: (na Rexe Kramera) „Musíš ho přivést na zem, prostě musíš.”
Rex Kramer: „Navedu ho na jezero Michigan, aspoň nezabije nevinný lidi.”

(Stojí před Andyho krámkem.)
Caroline: „Víš, co by byla sranda?”
Max: „Prohodit ten koš výlohou?”
Caroline: „Ne, nechat mu vzkaz. A v čem by to byla sranda?”
Max: „Dělalas to někdy? Je to sranda!”

(Poté, co se vrátí všichni z Narnie.)
Edmund Pevensie: „Musíme se do Narnie vrátit! Zapomněl jsem si tam baterku!”