Památné výroky

(Mathieu je propuštěn a odchází ze školy. Žáci mají zakázáno rozloučit se s ním.)
Mathieu: „Doufal jsem, že žáci poruší zákaz a rozloučí se se mnou. Ale nic se nedělo. Vypadalo to, že jenom lhostejně uposlechli. A Morhange... Ale co...”
(Mathieu obchází roh školy a na zemi vidí spoustu papírových vlaštovek a z okna slyší zpěv, Mathieu sbírá vlaštovky, na kterých čte.)
Boniface: „Sbohem, Plešoune.”
Le Querec: „Na shledanou, pane Mathieu.”
Mathieu: „Na prvním lístku jsem poznal pečlivé písmo Bonifaceovo. Ten s pravopisnými chybami psal určitě Pépinost. Ten s hudebními notami byl od Pierra Morhange. A tenhle zas... A tenhle byl...”
(Žáci pořád zpívají, Mathieu je dojatý. Pierre zpívá sólo. Rachin běží ke dveřím, ve které jsou žáci.)
Rachin: „Ticho! Ať jsou zticha!”
Otec Maxance: „Zamkli se tam.”
Mathieu: „V tu chvíli mě zalila vlna radosti. Chtěl jsem volat do celého světa. Ale kdo by mě poslouchal? Mě, o jehož existenci nikdo nevěděl. Velký umělec se vracel zpět do svého obyčejného života. Jmenuji se Clemént Mathieu, jsem zkrachovalý hudebník a vychovatel bez místa.”

(Ředitel se diví, proč nejsou jako jediné Gretchen, Karen ani Cade uvedeny v Horké knize.)
Gretchen: „Možná to bude tím, že jsme oblíbené a má nás každý rád.”

???: „Jo, holka, Beethoven, to není Strauss, ten má nějakou váhu!”

Morpheus: „Lidské tělo vyrobí víc bioelektřiny než dvanáctivoltová baterie a vydá přes dvacet pět tisíc tepelných jednotek tělesného tepla. V kombinaci s jistou formou chemické fúze stroje získaly nevyčerpatelný zdroj energie.”

Pankrác: (v přestrojení) „Dobrý den. Cestujeme na pařížskou univerzitu. Na Sorbonnu.”
Bimbác: (v přestrojení) „A náhodou jsme se dozvěděli, že princezna choří.”
Servác: (v přestrojení) „Ano. A máte-li prosím zájem, pokusili bychom se, nezávazně samozřejmě, tuto zdlouhavou a vleklou chorobu vyléčit.”
Král Pikola: „To víte, že máme zájem. Podívejte, co jí vyrostlo, chudince. Vyrazilo se jí to po jabkách.”
Pankrác: (v přestrojení) „No to je zajímavé.”
Servác: (v přestrojení) „Hadicovité.”
Bimbác: (v přestrojení) „Kabelózní.”

Huma Kabula: „Pozdrav Pažout.”

Thor: „Země je pod mojí ochranou, Loki.”
Loki: „Tak to ji chráníš vskutku mimořádně.”

Jim Evers: „No tak, Michaele, už je ti deset. Musíš se začít chovat jako chlap.”
Michael Evers: „To mi bylo nedávno, teprve si na to zvykám!”

(Uvidí Hvězdu smrti.)
Ben Kenobi: „To není měsíc.”

Eric ‚Magneto’ Lehnsherr: „Charles chtěl pořád stavět mosty.”

(Wassermann ukazuje Mráčkovi pod vodou hrníčky.)
Wassermann: „Tak se na to podívejte, chlapče. No není to krása? Nemyslete si, že jsem to snad všechno zdědil. Já taky co si neutopím, to nemám. To je výsledek poctivé práce celé naší rodiny za posledních tři sta šest let. To vyvalujete oči, co?”

Huml: „A sakra...”
Bohouš: „Copak?”
Huml: „Teď jsem chvíli mluvil jako dědeček.”
Bohouš: „Pradědeček...”
Huml: „No jó, pradědeček. Já jsem se holt ženil moc mladý.”

Anna: „Co to je?”
Vašek: „To je pes.”
Anna: „Co jsi mi slíbil? Že necháš všechny cizí psy na pokoji.”
Vašek: „To není cizí pes. To je Arnošt. Umí vyklepat prachovku.”
Anna: „Prosím tě...”
Vašek: „Kdyby se ti líbil, moh by bejt náš.”

Admirál James T. Kirk: „Strojovna. Hlášení, pane Scotte.”
Šéfinženýr Montgomery ‚Scotty’ Scott: „Jsme připraveni, pane. Trochu jsem jim přeonačil ty jejich primitivní mašinky. A, admirále, vyměnil jsem klingonský proviant. Bylo mi z toho zle od žaludku.”

Ted: „Pane, nejsem tu sice dvakrát rychle, ale zato mám všechno, co jste si přál.”
Chester: „To je dobré, rychle se ani pejsek nevyčůrá, to mi nevadí.”