Památné výroky

Admirál James T. Kirk: „Strojovna. Hlášení, pane Scotte.”
Šéfinženýr Montgomery ‚Scotty’ Scott: „Jsme připraveni, pane. Trochu jsem jim přeonačil ty jejich primitivní mašinky. A, admirále, vyměnil jsem klingonský proviant. Bylo mi z toho zle od žaludku.”

Ted: „Pane, nejsem tu sice dvakrát rychle, ale zato mám všechno, co jste si přál.”
Chester: „To je dobré, rychle se ani pejsek nevyčůrá, to mi nevadí.”

Hermiona Grangerová: „To je zvláštní, že ano?”
Harry Potter: „Zvláštní?”
Hermiona Grangerová: „Zaslechneš hlas, který slyšíš jen ty. A paní Norrisová je zkamenělá. Prostě zvláštní.”
Harry Potter: „Měl jsem jim o tom říct? Brumbálovi a ostatním.”
Ron Weasley: „Zbláznil ses?”
Hermiona Grangerová: „Ne, Harry. Slyšet hlasy není ani v kouzelnickém světě dobré znamení.”

(Logan letí s Gambitem v letadle a křečovitě se drží pásu.)
Remy ‚Gambit’: „Nerad lítáš?”
Logan ‚Wolverine’: „Radši se soustřeď na to, co děláš.”
Remy ‚Gambit’: „To jde těžko, když máš zpocený čelo.”
Logan ‚Wolverine’: „Nech si ty fóry. Koukej se tam.” (ukazuje ven před sebe)
Remy ‚Gambit’: „Na oblaka? A co na nich uvidím?”
Logan ‚Wolverine’: „Připadám si tu jako na houpačce. Kdes k tomu vůbec přišel?”
Remy ‚Gambit’: „To je můj miláček, vyhrál jsem ho v pokeru. Měl jsem vyšší pár.”

Peter Pan: „Cink? Vypilas mi medicínu! Cink? Zvoněnko, proč přestáváš zářit? A proč jsi tak studená? Nevychládej, Cink, prosím. Prosím, neumírej! Prosím! Nenechávej mě tu! Cink, je mi to líto. Prosím, odpusť mi. Cink!”

(V nemocnici po nehodě Belly.)
Rosalie Haleová: „Co se stalo.”
Edward Cullen: „A co jsem měl dělat? Nechat ji umřít?”
Rosalie Haleová: „Tohle není jen o tobě, je to o nás všech.”
Carlisle: (Všimne si, že je Bella poslouchá.) „Myslím, že bychom měli jít do mé pracovny.”
Bella Swanová: „Můžu s tebou na chvilku mluvit?”
Carlisle: „Rosalie...”
(Oba odchází pryč a Edward jde k Belle.)
Edward Cullen: „Co je?”
Bella Swanová: „Jak... Jak jsi se ke mně dostal tak rychle?”
Edward Cullen: „Stál jsem hned vedle tebe, Bello.”
Bella Swanová: „Ne. Byl jsi u svého auta. Přes celé parkoviště.”
Edward: „Ne, nebyl.” (Vysmívá se jí.)
Bella Swanová: „Ale ano, byl.”
Edward Cullen: „Bello, ty... uhodila ses do hlavy. Jsi zmatená.”
Bella Swanová: „Vím, co jsem viděla.”
Edward Cullen: „A co přesně to bylo?”
Bella Swanová: „Ty... jsi zastavil dodávku. Odtlačil jsi ji rukou.”
Edward Cullen: „To ti nikdo neuvěří.”
Bella Swanová: „Nechystám se to někomu říct. Jen potřebuju znát pravdu.”
Edward Cullen: „Nemůžeš mi jen poděkovat a přenést se přes to?”
Bella Swanová: „Děkuju.” (Vyhrkne.)
Edward Cullen: „Nenecháš to jen tak, že?”
Bella Swanová: „Ne.”
Edward Cullen: „Tak doufám, že si vychutnáš to zklamání.”

Bobby Bowfinger: „Pěkná kamera.”
Dave: „Jo, ale každej večer ji musím vrátit, jinak budeme bručet.”

Trevor ‚Broom’ Bruttenholm: „Tome, je to náš host, ne vězeň.”
Tom Manning: „Váš host má skoro dva metry, je červenej, má ocas a platí ho vláda.”

Manfred Powell: „Haló? Lady Croft, jak se máte?”
Lara Croft: „Žiju!”

Rusty Ryan: „Jak bylo v krimu?”
Danny Ocean: „Jako v base, co ti mám říct?”
Rusty Ryan: „Dostals ode mě ty sušenky?”
Danny Ocean: „Proč myslíš, že jdu nejdřív za tebou?”

Dave Skylark: „Kámo, je rok 2014. Ženský jsou inteligentní.”

Deadpool: „Bože! Asi si nabliju do masky.”

(John Matrix sedí s Jenny u stolu a společně snídají sandwiche.)
John Matrix: (Zeptá se přes plnou pusu.) „Co v tom je?”
Jenny: „Nechtěj to vědět.”

Sally Jupiter / Silk Spectre: „Je mi šedesát sedm let. Každý den vypadá budoucnost trochu temněji. Ale minulost... I ty nejhorší vzpomínky jsou čím dál zářivější.”

(Během hmongské hostiny.)
Sue Lor: „Spousta lidí tady dodržuje tradice. Hmongovi se nesahá na hlavu, ani dítěti. Věří, že duše sídlí v hlavě, tak to nedělejte.”
Walt Kowalski: „Blbost, ale dobře.”
Sue Lor: „A hodně Hmongů si myslí, že dívat se do očí je neslušný. Proto se dívají jinam.”
Walt Kowalski: „Ještě něco?”
Sue Lor: „Hmongové se usmívají a šklebí, když se na ně křičí. Kulturní zvyk. Vyjadřuje to zahanbení a nejistotu. Takže se vám nesmějou.”
Walt Kowalski: „Vy jste pošahaný.”