Památné výroky

Salieri: „Slyšel jsem, jak se divadlo plní hudbou pravého odpuštění. A všechny, kdo tam jsou, dokonale uvolňuje. Skrze tohoto malého muže zpíval Bůh pro celý svět. K nezadržení. A každým dalším taktem zhoršoval moji strašnou porážku.”

Bart: „Bože, prosím, ať zítra odpadne škola...”
Líza: „Á, hleďme: modlitba - poslední útočiště hříšníků.”

Líza: „Taťko, můžu se s tebou v neděli zase dívat na televizi?”
Homer: „Jasně, uvidíš, jak se tím zbavíš nepříjemné pachuti z kostela.”

Hannibal: „Nevychovanost se šíří jako epidemie.”

Paní Daniels: „Ach jo, děvče moje. Já nevím, proč neučíš třeba balet. Někde v centru. Ve studiu.”
Honey Daniels: „Ty jsi neviděla mou hiphopovou třídu. Milují to.”
Paní Daniels: „Ale s hip hopem se nedostaneš tam, kam s baletem. To je skutečný tanec.”

Paní Murasaki: „Přestaň s tím, odpusť jim.”
Hannibal: „Nikdy!”

Matka Racer: „Jsem tak neuvěřitelně hrdá, že jsem tvoje máma.”

Mistr Obi-Wan Kenobi: „Vypadáš nějak nervózně.”
Padawan Anakin Skywalker: „Vůbec ne.”
Mistr Obi-Wan Kenobi: „Takhle ses tvářil, když jsme spadli do gandarkova hnízda.”
Padawan Anakin Skywalker: „To vy jste tam spadl, mistře. A já vás zachránil, víte?”

(Zelda přichází do domu.)
Zelda: „Náš soused, pan Tobias, je neprotivnější člověk na planetě. Už zase nám rozsypal smetí.)
(Zelda pokládá na stůl zmačkanou popelnici.)
Salem: „To byla moje oblíbená popelnice. Takový vzpomínky nemůže nic nahradit.”
(Zelda kouzlem spravuje popelnici.)
Salem: „To není ta popelnice, co jsem myslel.”

Paní Popowská: „Tímto končí zevrubná prohlídka našeho klubu. Já jsem paní Popowská. Kdyby byly nějaké problémy, moje kancelář je vám vždy otevřená. Je mezi zdí a fritézou.”
Sabrina: „Paní Popowská, mám špatnou jmenovku. Jmenuji se Sabrina, ne Salinas.”
Paní Popowská: „To přežiješ.”
Valerie: „A já jsem Valerie, ne Fred.”

Správce: „Ten člověk vypadal jako...”
Dorota Máchalová: „Čert!”
Správce: „Ano.”
Dorota Máchalová: „A bojí se peří!”

Bryce: „Takže, zase jdeme zachraňovat svět?”
Lara Croft: „Rozhodně!”

Zelda: „Hildo, věděla jsi, že jsme v novinách?”
Hilda: „Vážně? Kde?”
Zelda: „Na stránce s nekrology. Tys mi neřekla, že jsi zemřela.”
Hilda: „Buď je posmrtný život úplně stejný jako předsmrtný... Nebo mi tu někdo něco vysvětlí.”
(Obrací se na Salema.)
Hilda: „Saleme?”
Salem: „No, každý přece ví, že hodnota děl vzroste, když umělec zemře. Tak jsem tomu trochu pomohl.”
Zelda: „O mně tu píší jako o dlouholeté společnici.”
Hilda: „To si budou všichni myslet, že jsem mrtvá!”
Salem: „A co ti vadí? Stejně vycházíš z domu jen málokdy.”

(U pístu, když se jim začne bortit plán na zlikvidování vetřelce.)
Ellen Ripleyová: „Kam jdou? A co náš plán?”
Dillon: „Vy jste imunní. Oni ne.”
Ellen Ripleyová: „Tak co teda děláme?”
Dillon: „Improvizujeme.”

Bam Margera: „Bože, prosím, hlavně ať se netočí trojka...”