Památné výroky

(Vytáhli Elizabeth z vody.)
Mullroy: „Nedejchá...”
Kapitán Jack Sparrow: „Uhni!”
(Rozřízne jí korzet, Elizabeth vykašle vodu a nadechne se.)
Mullroy: „Tak tohle by mě nenapadlo.”
Kapitán Jack Sparrow: „To jsi nikdy nebyl v Singapuru.”

Krystal: „Promiň, kdo že vlastně jsi?”
Sarah: „Jsem Sarah. Tvůj klon.”
(S výrazem, že jí vůbec nevěří.)
Krystal: „Jasně, když myslíš.”

(Sarah řekne Krystal, že je její klon.)
Krystal: „Vážně myslíte, že vypadám takhle?”
Felix a Art: „Vlastně jo. Přesně takhle.”
Krystal: „Tak to jste slepý, takhle já nevypadám. Mám mnohem větší prsa a i kdyby si na ty hrozný vlasy někdy vzala hřeben, bude tak maximálně sedmička a mně bylo řečeno, že jsem desítka!”
Sarah: „Sedmička? Vážně?”
Felix: „S těma vlasama má ale pravdu.”

Daniel: „Páni, tohle místo je úžasné. Jako bychom vstoupili do chrámu v Mykénách.”
O’Neill: „Neříkal jsi, že je to řecké?”
Daniel: „Mykény bylo starověké město v oblasti Peloponésu.”
O’Neill: „Kde to je?”
Daniel: „V Řecku.”

Lancelot: „Když nás Sasové objeví, bude boj.”
Artuš: „Tak si svůj hněv schovej pro ně.”

Baba Jaga: „Ha... Ivan.”

(Jane po vypití čaje s rulíkem zlomocným má halucinace, ve kterých vidí svoji skoro dospělou dceru. A právě utíká po vypumpování žaludku z nemocnice.)
Jane: (o svém autě) „Skvěle parkuju.”
(Jane jde a nasedne do auta, kde se lekne své dcery-halucinace.)
Jane: „Ještě jsi tady.”
Dcera: (o rulíku) „Ještě to máš v sobě.”
Jane: „Vypadá to tak.”
Dcera: „Opravdu bys neměl řídit. Ale hlavně bys neměl řídit tu sanitku.”
(Jane si uvědomí, že jeho auto byla halucinace.)
Jane: „To byl silný čaj.”

O’Neill: (do vysílačky) „Tady jednička, deset hodin, jedenáct minut. Teal’c medituje, aby ušetřil kyslík, a já se snažím spát. Ale nejde to. Začíná mě bolet hlava. Hrozně. Je to špatné. Pošlete aspirin.”

Abbot: „Takže nic nemáte.”
Jane: „Ne, zatím ne. Jsem jen zvědavý.”
Vega: „Zvědavost zabila kočku.”
Jane: „Emh... A taky vyléčila obrnu.”

Olivia: „Manželka přestala být majetkem v roce 1984, kdy právo konečně uznalo, že i vdaná žena má právo říct ne.”

Alan Quatermain: „Co to proboha je, Nemo?”
Kapitán Nemo: „Já tomu říkám automobil.”
Rodeny Skinner: „Ale co to je?”
Kapitán Nemo: „Budoucnost, pánové. Budoucnost.”

(V krematoriu.)
Robert Angier: „Jaký jsi udělal uzel?”
Alfred Borden: „Nevím.”
Robert Angier: „Ty nevíš?”
(Alfred Borden odchází. Robert Angier na něj křičí.)
Robert Angier: „Ty nevíš?”

Technik na vesmírné stanici Epsilon 9: „Enterprise, ten oblak je určitě nějaké silové pole. Měření... Proboha... Dvaaosmdesát astronomických jednotek v průměru.”

(David a Colby jsou v bytě podezřelého.)
Colby: „Nechci shazovat jeho smysl pro výzdobu, ale už jsem teda viděl i větší posedlost.”

(Markýtce se narodil kluk.)
Sedlák: „Doro, no co tam sedíš? To seno počká. Pospěš.”
Dora: „Nikam nejedu. Dycky jste měl Markýtu radši než mě. Kdyby chtěli nadobro ze světa sejít. Oba, Markyta i ten její král.”
Sedlák: „Kde se v tobě vzala taková zloba? Zaplaťpánbůh, že se toho nebožka matka nedožila.”